A tady to je. Odpověď na všechno…
Ano, dámy a pánové… je to tak… UDĚLALA JSEM PŘESNĚ TO, CO JSEM JÁ SAMA MOC CHTĚLA A ŠLA JSEM TAM, KAM MĚ SRDCE TÁHLO! ZA TIPSY!
Poslední týden byl hrozný a já ztratila smysl pro humor a byla jsem psychicky vyčerpaná. Jestli vás zajímá, co je na trailu nejtěžší, tak je to samota. Není nic horšího než být v mizerné situaci sám a vyčerpaný. Věc se má tak. Já jsem tady na trailu z jiných důvodů než většina ostatních. Já jsem si tady přijela na pár měsíců odpočinout od protivných lidí a to, co mě dělá šťastnou a naplňuje mě nejvíc jsou LIDI a PŘÍRODA! Poslední dny jsem byla sama a vlastně jsem neviděla z přírody vůbec nic! A to je to! Já jsem pokračovala v chůzi jenom proto, protože jsem nechtěla přeskakovat! Bylo to příšerné a já to tady nenáviděla, byla jsem naštvaná, že nic nevidím, že se dusím, nemůžu dýchat, nepotkávám žádné lidi, NEUŽÍVÁM SI TO TADY!
A možná jste to vypozorovali z mých článků, ale já brečela více než je normální a byla jsem tak lehce na dně. JÁ TENHLE TRAIL NENÁVIDĚLA! A pak mi to došlo, když jsem na zemi uviděla ty srdce! Zase ty podělané srdce! Vidím je všude! Trail se mi nepokoušel říct, jak moc mě miluje nebo jak moc mě milují všichni komáři. Trail se mi jednoduše snažil říct - dělej to, co ti říká tvoje SRDCE! A já jsem na tohle úplně zapomněla - i když už jsem si to tady neužívala, tak jako na začátku a nebyla jsem plná energie, tak jsem pořád měla v hlavě, že jediné co nechci je PŘESKAKOVAT! Nechtěla jsem přeskočit kvůli Tipsy, nechtěla jsem přeskočit kvůli Gilliganovi a nechtěla jsem přeskakovat kvůli vůbec nikomu! Ale co takhle přeskočit kvůli sobě? Já zapomněla na SEBE! V depresích jsem se jako tělo bez duše plácala kouřem a chodila spoustu mil denně, neměla jsem žádné zážitky a nebavilo mě to. Došlo mi to až jsem uviděla ty srdíčka a ptala jsem se sama sebe, CO TADY SAKRA DĚLÁM? Já nikdy nedělám nic, co mě nenaplňuje nebo co mi nepřináší potěšení, tak proč se tady trápím?
Koukala jsem na ty všechny srdce, které mám schované po kapsách a najednou jsem přesně věděla, co chci. A nevím jestli je to správné rozhodnutí, ale jsem ochotná to risknout. Já si chci trail užívat zase jako na začátku. Chci potkávat nové lidi - nechci být sama a chci zase vidět přírodu v její kráse s modrým nebem a obláčky!
Přeskočila jsem 268,4 mil z města Chester do města Etna, kde je právě Tipsy a cítím se skvěle! Cítím se tak strašně dobře a vůbec nemám výčitky, že jsem něco přeskočila, protože to nestálo za to. Víte, že já chci projít celý Trail. Až doteď jsem ušla každou podělanou míli tohodle trailu, nic jsem nepřeskočila a tak to taky bude. Až dojdu do Kanady - dostopuju zpátky do místa, kam jsem přeskočila a projdu si tu část - snad už tady nebude kouř a já si budu moct užít přírodu naplno! Nikde nejsou napsané pravidla, jak by se trail měl projít - je tady jenom jedno pravidlo, kterým by se měl každý hiker řídit: “HIKE YOUR OWN HIKE!” (mami, to znamená, že by každý měl jít svůj trail podle sebe) A přesně takhle jsem nad tím měla přemýšlet už dávno. Je to paradoxní, ale já jsem to jednou už napsala a všem to tady říkám …
I DON'T COUNT THE MILES BUT THE SMILES!!
Nepočítám míle, ale úsměvy. A úsměvů jsem za poslední dny moc nenapočítala!
Další věc je, že jsem se cítila trochu ovlivněná tímhle blogem. Já moc ráda se všemi sdílím moje zážitky a jsem ráda, že si čtení mého blogu užíváte a vlastně tak trochu i žijete mým trailem. Neskutečně moc mě těší každá vaše zpráva a komentář, ale já jsem se cítila trochu pod tlakem. Co na to asi řeknou lidi, že přeskakuju trail! TAKOVÁ BLBOST! Bože, vždyť tohle je můj trail a VY MĚ PROSTĚ BUDETE MUSET NÁSLEDOVAT!
JAK ŘÍKÁM - UDĚLALA JSEM PŘESNĚ TO, CO JSEM CHTĚLA A TEĎ JSEM ZASE ŠŤASTNÁ, TAK MOŽNÁ VÁM ZASE DODÁM NĚJAKÉ VTIPNÉ PŘÍBĚHY A MOJE ČLÁNKY NEBUDOU NUDNÉ!
A jak se tenhle den vlastně celý stal? Ráno jsem se probudila v kurníku, bolela mě hlava a byla jsem celá rozlámaná. Prostě normální ráno. Počkat, cože? V jakém kurníku? Jak jsem spala na zahradě, tak všude bylo seno a prostě jsem ráno vypadala jako vypelichaná slepice! Doslova!
Dovedete si představit všechno to seno v mých vlasech? Raději si to nepředstavujte. Katastrofa. Co já mám v té hlavě? SENO! Doslova! Vedle mě se probudil chlapec jménem Jack Rabbit, poznali jsme se v Bishopu a občas jsme se potkali na trailu. Včera jsme si spolu dost povídali a hodně mi pomohlo, že jsem s někým vůbec mohla mluvit. Vyrazili jsme spolu na snídani. Mám šílený deficit z trailu, kdy jsem moc nemluvila, takže teď melu o 106!
V tuhle chvíli jsem už věděla, že se na trail sama nevrátím. Vlastně jsem to věděla už včera večer, ale potřebovala jsem se na to vyspat. Po dobré snídani jdu stopovat do Etny, kde je Tipsy! Je to 268,4 trailových mil, které si dodělám, až dojdu do Kanady - doufám, že do té doby zmizí všechen ten kouř.
Poslední fotka s Jack Rabbitem a jde se na to. Jestli se vám zdá, že jsem ubrečená, tak se vám to zdá - to jsou pozůstatky ze včerejška. Dneska se cítím skvěle! Teď už jenom chytit dobré auto, které mě do té prdele světa Etny doveze. Je to docela dlouhý stop - počítám, že mi to zabere tak 4 hodiny. Snad.
A jde se na to! Andělé mi strážní prosím pošlete mi zlaté lidi, kteří mě tam odvezou! A hned jako první mi zastavila paní Julie, která už v autě jednoho hikera měla a vezla ho zpátky na trail. Sice mě vezme jenom kousek, ale hlavně jsem se dostala z toho malého města a teď už budu stopovat na silnici, kde lidi jedou někam dále. Díky Julie!
Tak to bychom měli. Jde se stopovat dále. Trvalo to asi 20 minut, než mi zastavil Thomas! Thomas měl auto úplně plné k prasknutí, ale do jeho kajaku jsme narvali můj batoh a pak mi udělal trochu místa, abych si mohla sednout. Thomas jezdí takhle po Americe půl roku a projíždí si všechna krásná místa po cestě. Bohužel cestuje sám, takže je většinu času osamělý. To chápu, já byla sama tak týden a mám deprese. Je to fajn, protože si chce moc povídat - spíš teda celou dobu mluví a já kývu hlavou. Pověděl mi o jeho cestování, o meditacích, halucinogenních houbách, festivalech v Americe, národních parcích, tvrdých drogách a spoustu dalšího. Byla to ale velice příjemná jízda, protože místo obvyklé cesty po silnici, která by nám zabrala 2 hodiny Thomas zvolil cestu přes Lasen národní park, která nám zabrala asi 4 hodiny. To je radosti!
Ale bylo to super, projeli jsme celým parkem autem a kdyby tady nebyl ten kouř a my jsme něco viděli, tak by to bylo super. Thomas měl alespoň více času si povídat. Haha. Vysadil mě ve městě Mt. Shasta a odtud jdu stopovat do města Yreka a pak do Etny! Jsem v půlce!
Thomas mě obejmul a popřál mi hodně štěstí a odjel. Jde se na další stop! Jenom jsem zvedla palec, tak u mě zastavilo auto! Bože, já jsem takové štístko! Ale když jsem uviděla, kdo sedí za volantem, tak mě trochu přešel humor. Byl to pán bez zubů a vypadal tak nějak, no prostě jinak, než ostatní lidi. JÁ NASEDLA! Pán vypadal, že se nemyl déle než já a podle mě bere drogy. Tvrdé drogy. Píchá si koks a vaří houby. Já mu skoro nerozuměla. Jmenuje se Badrul. Ale říkala jsem si, že to bude v pohodě. A pak z ničeho nic do auta přiskočil nějaký druhý týpek. Děcka, ve mě normálně hrklo a bála jsem se jako nikdy! Rozjeli jsme se a já si podle mě podělala kalhoty, jak moc jsem byla vyděšená těmihle dvěmi individui. Bahrul pořád něco žvatlal, ale když nemáte zuby, tak vám to úplně moc dobře nejde. A pak se ten týpek, který seděl za mnou zeptal, jestli mám s sebou telefon. Lůco jsi mrtvá! Proč to chce vědět? Chce vědět jestli si můžu zavolat pomoc? Panikařím. Dělala jsem, že neslyším, když na mě ten Badula zvýšil hlas a řekl, že se mě na něco jeho kámoš ptal. Řekla jsem, že mám telefon, ale je v batohu. Co chcou dělat s mojim telefonem? Vyhodit ho z okna, abych si nemohla pomoc zavolat?
A teď se držte židlí, ale ten Babral normálně zastavil auto a nechal mě ten telefon vytáhnout. Lůco uteč! Utíkat na dálnici se mi ale nezdálo jako úplně nejlepší nápad. Podala jsem tomu týpkovi telefon a on si šel zavolat. Když se vrátil, tak mi dal telefon zpátky. Bože prosím tě, proč mi tohle děláš? Jsme zpátky na cestě a kdybyste viděli styl řízení toho Bahruda, tak byste asi radši zavřeli oči a začali se modlit. Rozhazoval všude kolem sebe rukama a vůbec se nedíval na cestu a jel hrozně rychle a zpíval si bezzubé písně!! NECÍTÍM SE KOMFORTNĚ! Já tady snad dneska zařvu. Ptala jsem se, jak se spolu ty dvě individua znají a s naprostou lehkostí v hlase mi Benda řekl: “My se známe už děsně dlouho, potkali jsme se v base!” Mám knedlík v puse, dýchám přerušovaně a asi mi začíná náběh na infarkt. Teď mi ještě řekne, že zabil stopaře. Lůco ty jsi takový idiot!! Vůbec nechci nic vědět, nechci si s nimi povídat a chci vystoupit z auta. Děsně se bojím. Naťukala jsem v rychlosti do telefonu zprávu “Mami, tati, miluju vás!”
Fotka v autě s vrahem
Tahle příšerná jízda plná strachu trvala asi 40 minut! Nabízeli mi hulení, alkohol, Colu, ale já se radši ani nechtěla napít, protože jsem nevěděla, jestli do toho pití něco nepřidali. Když jsme dojeli do Yreka, tak jsem nemohla uvěřit, že jsem naživu. Řekla jsem jim, aby mě vysadili u Starbucks a že si dojdu na kafe a že mě tam bude čekat kamarádka. JÁ JSEM NAŽIVU!! BOŽE TOHLE BYLA JÍZDA SMRTI!
Uklidnila jsem, otřela si pot z čela a sledovala, jak odjíždí do dálky. Najednou mi přišla textovka. “Kde jsi ty zku***ný hajzle?” To bylo z toho čísla na které ten druhej volal. Ignorovala jsem to. Pobrala jsem si všechny věci a šla na další silnici stopovat do té pitomé Etny!
Stála jsem tady asi 10 minut a byla jsem nešťastná. Já už nechci stopovat! Tohle je trest! Nikdo nezastavoval a já ztrácela trpělivost, ale pak mi zastavilo auto… 🙈 a tam seděl… BAHRUL! To mě prostě poser! Já do toho auta už znova nevlezu ani za zlaté prase! Jeho kámoš z bani byl už pryč a on byl děsně naštvaný, že jsem mu řekla, že mě čeká kamarádka - kde prý je? Já jen lapala po dechu a řekla, že už je v Etně - já neumím lhát a když lžu, tak to lidi poznají. On vystoupil z auta, vzal mi backpack a narval ho do auta. Byl trochu agresivní, což mě děsilo. JÁ DO TOHO AUTA NASEDLA PODRUHÉ! Jenom jsem si sedla znovu na sedačku smrti, tak mi přišla další zpráva: “Já tě zabiju! Jestli mi okamžitě nepřineseš co mi dlužíš, zítra ti odprásknu matku!” Stažené hrdlo, bušení srdce, bože co je tohle za lidi? Zeptala jsem se, kde nechal kamaráda a on řekl: “On si šel vyřídit nějaký byznys!” Já už se radši na nic neptám a nepřetržitě se modlím. Bahdal mi asi 1000x řekl, jak jsem krásná a jestli by mi mohl koupit vilu se zahradou. Řekla jsem mu, že jsem skromné děvče a že mi stačí moje matrace a spacák, tak ať mě jen odveze do Etny. Po cestě jsme zastavili na nějakém odlehlém místě, kde byl nějaký barák - taková budka pro kozu bych řekla a on, že jde pozdravit tátu. Bože můj!! Já řekla, že zůstanu v autě. Táta není doma, prý je asi zase v lochu. Pak přišel jeho bratranec? Úplně stejné individuum. Měl u pusy v koutcích mor a nemyl se ještě déle než Barhul. A ŽE PRÝ POJEDE S NÁMA! MÁ V ETNĚ NĚJAKÝ BYZNYS! A nasedl v montérkách od krav a bez trička k nám do auta. Já mám pocit, že se mi to snad jenom zdá! Co dělají proboha tihle lidi za byznys? Jeli jsme asi 10 minut a odbočili jsme do nějaké uličky. Mě pokaždé, když ten trotl někam odbočil tuhla krev v žilách! Já fakt jen čekala, kdy mě zabijou. Prý jede pozdravit strejdu! Bože kolik má tahle famílie členů. Snad je nepojedeme navštívit všechny. Strejda nebyl doma - asi taky v lochu. Bratranec se mě ptal jestli se nebojím cestovat takhle sama. V mojí hlavě: “Jsem posraná strachy od té doby, co jsem sedla do téhle káry!” Skutečnost: “Ale vůbec ne, dělám aktivně 10 let Muay Thai a Jiu Jitsu a už jsem pár chlapů zkolila!” V mojí hlavě jsem vyprskla smíchy, jak suverénně jsem to řekla. Realita je taková, že moje tělo je oslabené natolik, že by mě přepralo i děcko a dělala jsem FitBox a z Jiu Jitsu si nepamatuju vůbec nic. Ale to nikdo neví. Já nemohla uvěřit, že jsem se dostala do Etny! Já jsem byla tak překvapená, když mě vyhodili před hostelem a odjeli, že jsem skoro začala brečet! A pak jsem uviděla lásku!
❤ TIPSY ❤
To bylo tak báječné! Tak úžasné! Bušilo mi srdce, když jsme se objímaly a bylo to jako bych našla svoji ztracenou ségru! Lehly jsme si do pokoje, který nám Crunch na dnešní noc zaplatil, abychom si mohly užít Ladies Night! Přišla i Snots a bylo jako za starých časů ještě v poušti. 3 holky leží v posteli a drbou o všech lidech na trailu. Kdo se rozešel, kdo se sešel. Kdo skončil, kdo se zranil, kdo má sixpack - a to nám může zabrat i 3 hodiny! To byl nepopsatelný pocit! Zase jsem to já - veselá Lůca!
Po několikahodinovém rozhovoru a nekonečných příbězích jsme se rozhodly jít na jídlo! Achjo, podle mě si to nedovede představit, ale když jste pár dní s příšernou náladou a trochu v depresích, tak vám každá blbost udělá neskutečnou radost! Jako třeba, že vejdete do restaurace a někdo na vás zakřičí Goldilocks! Pocit k nezaplacení! Bylo tady hrozně moc známých lidí a všichni mě objímali a já chtěla brečet! Byla tady Dana (pamatujete tu asijatku, která se mnou začínala v můj první den?), Orangutan - ten kluk s ukulele, Dang a asi dalších 10lidí, kterých ani nevím jména, ale začínali jsme společně a viděli jsme se několikrát na trailu! TO JE DNESKA DEN! JÁ JSEM TAK ŠŤASTNÁ! A dala jsem si salát, který byl vynikající. Všechno je dneska perfektní!
Po jídle jsme šly s Tipsy na zmrzlinu a pak domů. Konečně jsem zase s někým, kdo má smysl pro organizaci! Pořádek je pro blbce, inteligenti ovládají chaos!
Lehly jsme si do postele a pokračovaly jsme v povídání příběhů… Já jsem ale tak unavená, že v 10 večer jsme obě skoro mrtvé a tak napůl spíme. Já vám ale ještě chtěla napsat článek, protože jsem plná dojmů a hrozně se těším, že spolu s Tipsy budeme zase hikovat! To bude švanda!
A tady máte ještě na závěr mapičku, abyste si dovedli predstavit, co že jsem to vlastně dneska udělala. Dneska jsem stopovala z města Chester do města Etna. Až dojdu do Kanady - vrátím se do města Etna a projdu si těch 268.4 mil, abych měla celý trail kompletní. Tak brou a buďte šťastní jako já!
Bohužel jsem už dál neměla sílu každý den psát články, protože jsem byla plně zaneprázdněna šlapáním, takže zbytek mé cesty si musíte přečíst v mé knize 151 dní Pacifickou hřebenovkou -> zde