Okay. Už nikdy nenapíšu, že budu vstávat brzy, protože prostě nebudu! Venku je příšerná zima a poslední co chci po ránu, je jít do zimy! Opět jsem ráno zaklapla budík a nechejte mě vyspat! Vstala jsem v 7:30 a byla jsem překvapená, když všichni ještě byli ještě na místě. Trvalo jim 2 hodiny se nasnídat a sbalit stany. Já se alespoň vyspala. Kousek od nás - cca půl km bylo parkoviště a záchody (kadibudky). Ale co jsem vůbec nečekala - víte jak jsem byla šťastná, když jsem se dozvěděla, že je tam odpadkový koš? Nikdy bych nevěřila, že mi udělá radost odpadkový koš!! Nám hikerům dělají radost úplně malé věci. Konečně s sebou nebudu muset tahat všechny ty odpadky! Juhů! Ale teď budu ležet ve stanu ještě další 2 hodiny - nikam se mi nechce a nevím o ničem, co by mě dostalo z postele. Ehm. Ehm. Byla jsem venku do 2 vteřin! Jako časovaná bomba jsem vystřelila hned, jak jsem uviděla mého spolubydlícího! Čtyřnohý pavouk velký jako můj stan! Co to kruci je za mutanta? 4 nohy? Vyváděla jsem jak hysterka, ale když… Ale když… JÁ TU HAVĚŤ PROSTĚ NESNÁŠÍM! A navíc ještě ta mutace - nikdy nevíš, jestli tě třeba nemůže zabít! Kitchen Sink mě šel osvobodit a příšeru vypudil z mého stanu. Super. Teď už zpátky nejdu!
Šla jsem vyhodit odpadky a na super luxusní záchod. Bylo to kousek od silnice a chytla jsem tam signál. Přečetla jsem si všechny soukromé zprávy a komentáře od vás na Facebooku. Některé mě neskutečně potěšily a pobavily, ale z některých jízlivých zpráv a komentářů mi bylo trochu smutno. K některým věcem se vyjádřím na konci článku, protože jsem nad tím musela dneska celý den přemýšlet. Cca kolem 9 jsem vyrazila. Dnešní panoramata byly nádherné, ale celý den neskutečně patřilo slunko a bylo hrozné vedro.
Když jsem dorazila na místo, kde jsme měli sraz - u Hot Springs, tak se všichni plácali ve vodě a dalších 5 hodin jsme strávili ve stínu. Přisedli si k nám 2 kluci a začali si s námi povídat. Nakonec z jednoho vypadlo, že je ze Slovenska. Je tady na 3 měsíce na skateboard akce a fotí tady fotky, tak jsem si na chvíli popovídala v mém rodném jazyce.
Bylo takové vedro, že já do vody ani nešla, protože jsem se bála, že si spálím záda ještě více. I když teda si nejsem jistá, že to více ještě jde. Haha. Tady vidíte jak moc velké bylo vedro. Leapfrog si nemohl ani sníst svačinku.
Seděli jsme tady vážně 5 hodin! Já jsem si dala asi na hodinu šlofíka a během toho všichni taky vytuhli. Kromě Kitchen Sinka. Ten chlapec mě nepřestává udivovat. Dneska nám vysvětloval, jak jsou chutné housenky. A pak jednu přinesl a vysvětloval dál. Imrvere zhulený!
Když jsme konečně v 5 hodin večer opustili naše krásné místečko, tak nás zase čekaly kopce a naprostá nádhera! Duhový most a krása a krása a krása.
Šla jsem celou dobu s Leapfrogem, protože chodí rychle, takže máme stejné tempo. Holky se flákaly za náma. Až konečně došly, tak jsme si dali večeři a po večeři… Přijde překvapení. Na večeři jsem už zase měla bramborovou kaši s vepřovýma tyčkama a sýrem. Umírám hlady. Brzy umřu hlady. Právě tady při nádherném západu sluníčka jsem si uvědomila, že jsem si nevzala dost jídla. Mám hodně sladkostí, ale pořádného jídla nic moc. Teda všechno zdravé a dobré jídlo jsem už snědla. Snad neumřu.
Tak a teď to překvapení! Já - teda my - jsme se rozhodli, že ještě 3 míle půjdeme po tmě! Chápete!? Po tmě? Lůca? Strašpytel? Posera?
Omlouvám se za kvalitu, ale byla už vážně tma. ČÍ BYL TOHLE DEBILNÍ NÁPAD? Chtěli jsme se válet u řeky a takhle to dopadá! Já se ve tmě hrozně bojím! Představuji si hrozné věci a všechny stromy a prostě všechno mě děsí. Městská holka. Dělají se tu ze mě vtípky! Každou chvíli mě něco vyděsí a každou chvíli hekám! A pak jsme došli k řece, která nešla přejít, takže jsme museli jít najít místo, kde se dá přejít - jinak budeme muset brodit. Je mi zima. Bojím se… Nakonec jsme přehodili přes řeku kládu a po ní jsme přelezli. Já už chci do spacáku!!
Zbývaly nám 3km, procházeli jsme kolem přívěsu na parkovišti, když najednou z něj vyskočil zarostlý pán a… NABÍZEL MI ZMRZLINU! To je jak z hororu - holčičko, pojď, mám tady pro tebe zmrzlinku! A VY VŠICHNI VÍTE, ŽE JÁ BYCH ZMRZLINKU NIKDY NEODMÍTLA!! Dělám si žerty, pán se nám představil jako Coppertone a je to Trail Angel, který tady přes den hýčká hikery dobrým jídlem, pitím a ovocem. Vytáhnul stoličky, přinesl jablečný koláč, jablka, banány a pak ZMRZLINU! Byl to jahodový sorbet! Pak se nás ptal na jména a když jsem řekla, že jsem Goldielocks, tak mě obejmul a řekl, že to je vzkaz od mých kamarádů! To bylo rozkošné! Rozhodli jsme se zůstat kousek od parkoviště a opět Cowboy Campit! Hvězdičky už svítí, tak zalezeme do spacáku a jde se spát! Dneska docela hodně pozdě. Už je 23:00.
A jak jsem slíbila, chci tady jednou a naposledy objasnit některé věci a vyjádřit se k vašim zprávám. První chci ale poděkovat za všechny krásné zprávy a komentáře ve kterých mě povzbuzujete a držíte palce - opravdu moc mě těší, že vás moje články baví! Vážně moc díky!
A teď k otázkám a komentářům:
1, Všichni, kdo jste viděli film Divočina s Reese Witherspoon - Ano, jdu stejný trail! NE! NEJDU HO VE STEJNÉ DOBĚ JAKO ONA! Pokud jste zklamaní z toho, že nejsem 3 týdny v kuse v divočině, bez jídla a bez lidí, tak mě to moc mrzí. Nevím, kdy byl film natočený, ale právě teď máme rok 2018 a v období březen - květen vyráží na trail 50 hikerů denně! Takže sama tady opravdu nejsem - každý den potkám cca 10-15 lidí.
2. Otázka jestli si nemyslím, že jsem pomalá, protože ostatní Češi v mém stádiu už byli mnohem dál - možná jsem, ale já tady nejsem od toho, abych šla v něčích stopách. Za prvé, každý je tady z nějakého důvodu. Někdo to chce prostě jenom projít, někdo to má jako výzvu, někdo chce PCT zaběhnout. Někdo a někdo a někdo. Já jsem tady kvůli lidem. Chci poznat co nejvíce lidí, chci znát jejich příběhy, čerpat a inspirovat se z jejich zážitků a chci, aby tohle nebyla jenom cesta, kterou projdu a odškrtnu si ji na mém Bucket Listu. Chci, abych na tuhle cestu nikdy nezapomněla a chci, aby lidi, které potkám, nikdy nezapomněli na mě - zatím se mi to daří. Goldielocks a Goldiesocks jsou tu docela známé. Za druhé, další věc je, že poslouchám svoje tělo a když mě bolí nohy, tak odpočívám. Až budu pořádně v kondici, tak můžu začít chodit více km, ale nechci se zranit hned na začátku. K dnešnímu dni jsem ušla 530km, což znamená, že v průměru chodím 22km denně - a měla jsem už pár dní zero. A za třetí - jednou až pojedu procestovat Ameriku, tak 100% navštívím Grand Canyon, Las Vegas a všechny místa, které navštěvují všichni- nikdy bych se nezajela podívat do městečka Mt. Laguna, Idyllwild - nepoznala bych starostu Maxe, Julian - nevyzkoušela nejlepší jablečný koláč atd… Chci na navštívit tyhle malé města po cestě a nehodlám je přeskakovat, protože si někdo myslí, že jsem pomalá. Mým cílem ani není tuhle cestu dokončit - chci si každý den užít na 100%! A pokud se mi podaří tuhle cestu ve zdraví dojít až do konce, tak to bude velké plus a budu na sebe pyšná! Pokud z jakýkoliv důvodů nezvládnu pokračovat, tak budu ráda za všechny perfektní dny které jsem tu strávila a na 1000% si je užila!
3. V prvním článku jsem psala, že k téhle cestě mě inspiroval Jakub Čech - komentář, že jsem jeho knihu asi moc dobře nečetla, protože bych jinak neměla tak těžký batoh je taky třeba objasnit. MŮJ BATOH NENÍ TĚŽKÝ! Moje základní váha je 8kg - je to asi o kilo nebo o 2 těžší, než měl Jakub. Mám ultra lehký tarptent (600g), super lehký quilt (600g), lehkou matraci a ostatní odlehčené věci! Je jenom moje volba, že ve městě nakupuju těžké - zdravé potraviny a mám potom těžký batoh! Miluju ovoce a zeleninu - MOJE VOLBA.
Každý má svoji cestu, každý si to musí projít stylem, který je mu nejbližší. Já miluju lidi a jejich příběhy a přesně takhle to dotáhnu do konce. Kdybych chodila denně 50km, tak se nikdy nedočtete o Blue Skyovi a jeho psovi, o 68 leté Mug Shot, o zhuleném Kitchen Sinkovi a o všech ostatních, o kterých vám píšu! A TO BY BYLA NUDA NE?