Ráno jsem sama od sebe vstala v 7:00 - to se mi nikdy nestává! Ležela jsem v bílé, měkounké, voňavé posteli a čuměla jsem do stropu. Dneska je můj sedmý den. 30% lidí skončí v prvním týdnu. Přišli jsme už o 4 členy naší skupiny. Tina je zraněná a další 3 lidi zůstávají dneska ve městě, protože jsou vyčerpaní. Za jak dlouho poletím domů já?
Tina se probrala a její noha nevydala moc dobře. Určitě ještě jeden den zůstane. Já si šla dát ještě jednu poslední sprchu, zapakovala jsem si věci a čekala na Blue Skye a Falca až mě vyzvednou. Domluvili jsme se včera, že půjdeme na snídani a pak vyrazíme na trail. Venku je hnusně, prší a je tam zima. Poprvé oblíkám péřovou bundu i větrovku najednou. Včera jsem v restauraci nedojedla smaženou cuketu a hranolky. Leží to tady na stole a asi to poletí do koše. V tom zaklepali kluci a viděli, že nesu jídlo. Do koše. ZPRÁSKALI JSME TO DO POSLEDNÍ HRANOLKY!!
Jedna hranolka mi spadla na zem - vzala jsem ji a hodila do koše. Falco to jen okomentoval: “za dva týdny budeš mít takový hlad, že sníš i tu den starou hranolku ze země.” Popřáli jsme Tině hodně štěstí a vyrazili stopovat do centra Julianu na snídani. Kluci se výjimečně přidají a stopují se mnou.
Asi po 5 minutách u nás zastavila paní, která jela opačným směrem, že prej nás hodí! Lidi jsou tu zlatí!! Dokonce nás vyhodila přímo před její nejoblíbenější restaurací na snídani. Nádherné místo. Dala jsem si Apple pie se zmrzlinou a double spice chai tea. Můj nejoblíbenější čaj!
Takže. Dovolte abych se představila. Jmenuji se Lůca, jdu pacifickou hřebenovku, nesmrdím, nejsem špinavá, mám čisté nehty, nemám pod paží malého orangutana, moje oblečení nezapáchá jako žumpa a mám omyté vlasy! Dopřávám si luxusní snídani a JSEM NAPROSTO CIVILIZOVANÁ ŽENA! Na dalších 40minut…
Po snídani vyrážíme k cestě stopovat. Prší, je zima a jsem zoufalá. Mám docela dost spálené ruce. Myslím z vrchu. Jakože opak dlaně. A když mi ty ruce mrznou, tak je to jako by mi píchali špendlíkama do masa! Stopujeme asi 20 minut. Opodál stojí dalších 5 hikerů. Nikdo nechce brát mokré stopaře. Chybělo hodně málo a rozbrečela jsem se. Taková bolest, jako by mě řezali za živa! Blue rozhodl za nás - tohle nemá cenu. Jdeme do Mom's Pie a chvíli počkáme. Za tohle Blue Skyovi dlužím velké díky, protože u té silnice to byl přesně ten moment, kdy chci jet domů!
Dali jsme si čaj, přišli další hikeři a do 11:30 jsme dělali vtípky. Do restaurace přišla starší paní v obrovském klobouku. Objednala si koláč a sedla si k vedlejšímu stolu. Po chvíli si s námai začala povídat a když jme jí řekli, že nám nikdo nezastavil v tom počasí na cestě z města, tak nám řekla, že nás tam odveze! Zlatá paní! A už jsme si to fičeli směr trail. Pršelo jako kráva, sjeli jsme o pár výškových metrů dolů a najednou bylo před námi azuro!
Když jsme vystoupili u trailu, tak jsme hned narazili na trail magic. Překvapení na trailu. Box s pitím a sušenkama. Jo, zapomněla jsem vám představit Crunche. Je ze Švýcarska, je děsně roztomilý a neví, kde leží Česká republika. Achjo. Achjo.
Kolem 13:00 konečně vyrážíme! Neuvěřitelné! Máme v plánu jenom 10 mílí = 16km, ale zato celou dobu do kopce! Do 5 minut jsem už zase zpocená a nejsem civilizovanou ženou. Dnešní den byl dlouhý. Příroda byla nádherná, jako vždy, ale jsme všichni nějací zdrcení a dneska moc nemluvíme - teda já moc nemluvím - a to se taky nestává často. Mám za sebou 7 dní, jsem na 87 míli = 142km a stále mě to baví. Každý den je jiný, každý den tenhle trail nenávidím a každý den tenhle trail MILUJU!
