Dobré ráno čtenáři mého blogísku! Dobré ráno Reeses! Dobré ráno i Lucáškovi! A dobré ráno všem zasraným komárům! Já je zabiju!!! Všechny!!!
Nejvtipnější na tom je, že jsem nasraná jenom se probudím, ale už je mi vlastně úplně fuk. Mám 49802789 štípanců po celém těle, že je to vlastně jedno - jeden navíc - sto navíc - tisíc navíc - to se ztratí! Po ránu jsem si udělala zase kuličky nesquik! Bože, děcka, to je dobrota! Není nic lepšího - začínám to mít radši než Nutellu!
A jde se na to! Jdeme šlapat - po 3 dnech ve městě je to fakt těžké - jsem hrozně líná! Ale hned při prvním kopci jsem odzbrojena výhledem!
Já vůbec nechci říkat, kdo za to může, ale asi po 6 mílích si dáváme první pauzu, protože výhled nám nedovolí pokračovat - nebo je to lenost? Těžko říct…
Ležely jsme tu jako dvě lemry asi hodinu - já si samozřejmě jako vždy spálila hlavu, ale to je jedno - hlavně, že nemusím šlapat - to já nerada - je to totiž dneska do kopce. Udělala jsem si veselý oběd a hned mi bylo líp - jídlo a pauzičky - to je pohodička! Může za to ten výhled!
Vyšly jsme. Bolelo to, ale jsme zase v pohybu - Reeses je hodně pomalá - já jsem oproti ní hotový sprinter, ale docela mi to vyhovuje - můžu mít delší pauzy a ty já si moc užívám!
A potom jsem došla k Thousand Island Lake - a to bylo něco pro mě! Nádhera všude kam se podíváš - Lůca potřebuje brejk. Sedla jsem si na kámen a… chtěla hrát na ukulele. Achjo. Ty svině komárské by měl někdo potrestat! Koukala jsem do dálky a zpívala jsem si… Ano! Je to tak - začala jsem rozvíjet své hlasové možnosti. Myslím, že na mě zvířata z okolí zavolaly orla, protože přiletěl a krákal mi přímo nad hlavou - myslím, že se mě snažil přehlušit. Haha. Dobrá tedy, zpívat nebudu! Chybí mi moje ukulele.
A víte, co jsem si s sebou nabalila tentokrát? Trochu jsem se rozšoupla u nakupování, protože mám pocit, že hrozně málo jím, tak jsem si koupila trochu dražší jídlo (hlavně teda díky sponzorskému daru od Honzy jsem mohla trochu překročit rozpočet, který mám - díky ještě jednou Honzíku!) a koupila jsem si můj nejoblíbenější banana bread!! To je taková dobrotka! Cpu se tu na kameni tím nejlepším, co může být a ve stejnou chvíli mě požírají komáři - ale to je jedno - hlavně, že mi nejí můj banánový chléb! Trochu se mi rozmačkal, ale to taky neva!
Ten playlist ze včerejška je prostě boží. Dneska jsem si ho zvládla poslechnout 3x a pokaždé jsem se stále stejně smála na celé kolo. Nehledě na to, že jsem si celou cestu zpívala. Hrála mi písnička od Leoše Mareše - Tři slova. Jeho nejhorší 3 slova, které kdy řekl byly: Tak si běž! A tak jsem se snažila vybavit moje 3 nejhorší slova, které jsem kdy řekla a musím říct, že jsem se dostala hodně daleko - tohle mi zabralo asi hodinu. Jednoznačně má 3 nejomylnější slova jsou: NASTAVÍM SI BUDÍK nebo ZÍTRA VSTANU BRZY!
Každopádně jsem přišla i na další… půjdu studovat ekonomku, pořídím si křečka, budu ti věřit, přece umím vařit, musíš mi věřit, pořídím si králíka, já to zvládnu, zeptám se táty, skončím z letadla, já se nebojím… A pak jsem přišla na ten největší 3 slovný omyl: PACIFIC CREST TRAIL… Haha… Vtípek… Ale s tím souvisí další omyly. Doberu vodu příště, koupím si nůž, náplasti já nepotřebuju, koupím výbavu online, dám si pauzu, dneska nebudu snídat, to nic není, nebojím se medvědů, brýle nechám doma, nebude mi zima, repelent já nepotřebuju, dneska nechci burger, Caesar salát prosím, burger shake Colu atd… Docela jsem sama sebe pobavila. Pak dorazila Reeses a z mého přemýšlení o nesmyslech mě vytrhla - ještě, že tak.
Musím opustit tohle přenádherné místo i když bych moc chtěla zůstat. Bohužel je tady neskutečně moc komárů a jsme ve výšce nad 10000ft = 3000m a nad touhle výškou se oheň rozdělávat nesmí, takže chceme jít trochu níž, abychom si mohly udělat ohýnek a těch sviní se zbavit.
Reeses se vždycky děsně baví, když si nasazuju batoh, protože pohled na mě je prý nepřekonatelný. Prý vypadám jako retard. Myslím, že bych měla být komik. Haha
A zase vycházíme! Je úplně jedno, jak moc jsem chtěla skončit - tohle tady všechno přebíjí. Já vím, že občas hodně přeháním a moje fňukání je nesnesitelné, ale je mi líto - to ke mně prostě patří a jednou jste se rozhodli číst můj blog, tak to musíte trpět. Sdílím s vámi úplně všechny pocity - takže když prostě něco tak cítím, tak to napíšu - chci skončit - víte to jako první. A tak tedy můj dnešní naprosto upřímný pocit: JSEM PLNÁ ENERGIE A MILUJU TO TADY! A taky se už cítím jako #AmericanGirl takže s sebou teď navíc tahám i americkou vlajku!!
Došly jsme s Reeses na další Pass - jako každý den a teď to znamená, že už půjdeme zase chvíli z kopce - jdeme si najít něco pod 3000m, abychom si zase mohly udělat fajr!
ISLAND PASS 3117m
Když jsme dorazily na místo, kde to vypadala slibně, tak jsme se nestačily divit. Milion komárů! Založily jsme oheň tak rychle, že jsme podle mě vytvořily rekord. Celé jsme se obalily do repelentu a šly vařit večeři. A copak patří k dnešní večeři? Druhá půlka Shreka, kterého jsme včera nedokoukaly! To je zase pohodička!
Jde se spát, dneska je celá obloha posypaná hvězdami a já jsem z toho zase celá na větvi. Proč je to proboha tak nádherné? A proč je těch hvězd tolik? A proč nemůže být každý den tak úžasný, jako byl ten dnešní?
