Naučit se anglicky byla první položka na mém bucket listu a asi jedna z nejtěžších. Na střední škole jsem s angličtinou bojovala takovým stylem, že jsem bojkotovala svého profesora – jestli si tohle někdy bude číst pan učitel Aleš Nitra, tak se mu tímto velmi omlouvám. Byla jsem blbá! Myslela jsem si, že je angličtina nejzbytečnější předmět na světě a prostě jsem se rozhodla se ji neučit. Na vysoké škole jsem angličtinu neudělala ani jednou!! První semestr fail. Druhý semestr fail. Třetí semestr fail. Čtvrtý semestr cheating! Katastrofa. Angličtina vždycky byla mým největším nepřítelem. V roce 2011 mě táta poslal na měsíc Maltu, abych se naučila anglicky … ale … bydlela jsem s Čechy, ve škole jsem byla ve skupině pro úplné začátečníky a probírali jsme zvířátky a všechen čas jsem trávila s kamarády z Česka. Neříkám, že mi to nic nedalo. Dalo, ale nebylo to nijak slavné. Malta byla jedna velká párty a válečka na pláži. A koncert Davida Guetty. Řekli byste, že tohle je kurz angličtiny?
V roce 2013 jsem byla 2 měsíce v Holandsku a tak trochu jsem se tam zamilovala. Největší problém byla angličtina. Skoro vůbec nic jsem nerozuměla a pomalu jsme nedovedli vést konverzaci. Díky bohu za Google Translator. Když jsem se ale vrátila zpátky do Česka, prostě jsem se rozhodla, že do toho musím dát víc! Oprášila jsem učebnice a začala jsem se učit sama! Četla jsem knížky, poslouchala hudbu a překládala si ji, prostě jsem chtěla umět anglicky!
No a pak mě napadlo, že bych mohla jet na maltu znova – a tentokrát se vážně soustředit na angličtinu! Takže, jsem sbalila saky paky v létě 2015, jsem už zase byla na cestě do města pokušení. Ale věděla jsem, že teď žádné divoké párty nebudou, neboť jsem od prosince 2012 nepila alkohol a hodně jsem sportovala. Přijela jsem do mého půvabného hotýlku Belmonte Heights a šla na pokoj. Byl to obrovský apartmán se 4 pokoji a obří kuchyní, obývákem a mini balkónem. Šla jsem se seznámit se spolubydlícími. 8 holek. 7 Češek. 1 Brazilka. Zabijte mě! Jediné štěstí bylo, že já byla na pokoji s tou slečnou z Brazílie! Výhra! Našla jsem si ve škole nějaké kámoše cizince (i když to teda bylo hodně těžké)! Všude samý Čech! Ale … že bychom se učili?
Tahle Malta mi ale na rozdíl té první něco dala. Vážně jsem chodila do školy a snažila jsem se bavit s co nejvíce zahraničními lidmi. Takže tahle dovča mi vážně pomohla a něco moc důležitého jsem získala! Lehké znalosti angličtiny a seznámila jsem se Andrejkou – Pokahontas. Taková napůl malá, napůl velká, napůl černovlasá, napůl šedovlasá, napůl Češka, napůl Šikmoočko – měla jsem ji ráda tak napůl. Netrvalo to ani půl pobytu a já ji měla ráda více než napůl. A po návratu jsem se jí už nikdy nezbavila! Tak tady naše první společné selfíčko!
No … i když jsem se celá ta léta snažila, si nějakým způsobem tu angličtinu do hlavy nacpat, nebylo to úplně úspěšné. Pořádně jsem se anglicky naučila až při mém pobytu v Austrálii. Potkala jsem naprosto báječné lidi, kteří se mnou měli svatou trpělivost a pořád mě opravovali a učili mě slovíčka a vysvětlovali mi významy slov. Navíc jsem našla nejlepšího šéfa na světě Jeremyho – dal mi práci jako food runner – skvěle placené místo a nemusela jsem brát objednávky, abych neudělala průser, ale byla jsem pořád v kontaktu s angličtinou. Takže za mě doporučení – nebojte se mluvit a nestyďte se! Z knížek se nic nenaučíte – musíte mluvit! Moje angličtina není perfektní – ani bych neřekla, že je skvělá – ale jsem schopná se domluvit, studovat na kanadské univerzitě a dokonce psát i nějaké ty eseje a skládat básně. A to mi bohatě stačí – možná bych si časem chtěla udělat nějaké kurzy a zdokonalit gramatiku, ale do té doby, kdy mi všichni rozumí, jsem ok.