Stalo se to 28. 5. 2016. Den předtím za mnou přišel táta a zeptal se mě, jestli bych s ním nechtěla jet na hory. Já? Nejsem zrovna člověk, co chodí na hory. Naposledy jsem byla na Lysé hoře někdy v deváté třídě na základní škole. Jo a vlastně párkrát na Hochleckenu v Rakousku – ale to bylo největší utrpení mého života! Každopádně jsem na to kývla – plán byl jet s jednou turistickou skupinou na Slovensko. No proč ne. Stylově jsem se oblíkla – kotníkové boty a mikina od Michaela Jordana, legíny, tílko a jdeme na výšlap. Když se na to dneska zpětně dívám, tak jsem musela být lidem pro smích. Bože já jsem byla ostuda! No nic. Ráno jsem nastoupila do autobusu plného starých lidí. Starých asi jako můj táta – možná starší. Do čeho jsem se to zase uvrtala? Přijeli jsme na Slovensko a byla tam příšerná zima! Proč jsem nezůstala v posteli? Mě tady takové chození nebaví! S kým si tady budu povídat?
Šli jsme lesem – mokrým lesem – moje Jordany klouzaly při každém kroku a nebylo to úplně pohodlné chozeníčko. Byla jsem poslední! Všichni ti staří lidé byli přede mnou. Já jsem lapala po dechu a sotva jim stačila a oni si u toho ještě povídali!! Blázni! Jak já proklínala ten les a to listí, kameny a stromy! Pak přišel vrchol všeho. Dneska byla hrozná bouřka, takže se tu vylila řeka a všude byla voda! Co by mohlo být pro moje stylové botičky větší katastrofa? Vodu jsem měla pod kotníky a práskla jsem sebou do vody asi 5x. Pak jsme lezli po takových žebřících a po nich tekla voda proudem. Byla jsem mokrá. Durch. Od hlavy až k patě. Hrůza. Jediné co jsem chtěla, bylo být doma – a to jsme nebyli ani v půlce. Pak vysvitlo sluníčko a my jsme šli už po suchu. Konečně jsem se zeptala, kam, že to teda lezeme. Dozvěděla jsem se, že na Malý Rozsutec. Hmm nuda. Je mi to jedno. Už chci být zpátky. Prostě taková rozmazlená slečinka!
Vyškrábala jsem na vrchol. Zpocená a bez sil. A pak to přišlo. Začalo mi bít srdce a já uviděla ten výhled, který náš čekal na vrcholu. Nemohla jsem dýchat a byla jsem hrozně v šoku. Nemohla jsem se na tu krásu vynadívat. Nikdy v životě jsem asi nic tak nádherného neviděla! Zelené kopečky. Obyčejné zelené kopce a mně bilo srdce jako hrom!
A právě tady, na Malém Rozsutci 1343m jsem zažila lásku na PRVNÍ POHLED!
Tenhle den a to, že jsem se rozhodla jet mi změnilo život. Začala jsem milovat hory. Tady, na vrcholu Malého Rozsutce jsem se během jednoho pohledu zamilovala do hor. Když jsem se vrátila domů, připsala jsem si na Bucket list, že bych chtěla vylézt na nějakou horu, která má přes 2000m.