Vyhledat

73. Být v televizi

Všichni jste měli možnost sledovat můj blog po celou dobu, co jsem šlapala Pacifickou hřebenovku. Cokoliv se stalo, napsala jsem vám. Všechno bylo na internetu, ale byl tam jeden problém. Má babička ovládá jen svůj mobil Aligátor a tím končí. Internet je pro ni cizí slovo a počítače jsou krabičky.


Já s babičkou vždy komunikuji takovou zajímavou formou. Na počítači napíšu dlouhý dopis, pošlu ho mé mámě na email. Máma email vytiskne, dá do obálky a pošle babičce poštou. Babička si dopis otevře, přečte, vezme si čistý papír a ručně mi napíše pár stránek, co je u ní nového. Dopis dá do obálky, zajde s ním na poštu a pošle ho mojí mámě. Máma dopis otevře, naskenuje jej do počítače a pošle mi ho na email. Korespondence s babičkou tak dostává vždy úplně jiný rozměr. No, a když o mně vyjde nějaký článek na internetu, tak ho babička prošvihne. Zato teda ale, když vyjde článek v časopise, tak vykupuje trafiku a roznáší články po městě! Každopádně jsem nad tím přemýšlela a připsala jsem si na bucket list, že bych chtěla být v televizi, protože televize je babiččina nejlepší kamarádka!

Netrvalo to dlouho, ale asi rok po tom, co jsem si to na bucket list napsala, se mi ozval chlapec jménem Jan Novotný, že by se mnou rád natočil pár minut do pořadu Gejzír na ČT1. Smála jsem se, protože jsem si sama sebe představila v televizi a začala jsem se bát. Vždyť mě znáte, já si neberu moc servítky a všechno řeknu tak, jak to je. V horším případě to okořením trochou sprostých slov. Úplně jsem viděla, jak babičku odváží sanitka, když v televizi řeknu: „Jo a byli tam ti posraní komáři!“


Honza mě jeden den vyzvedl spolu s kameramanem Petrem a jeli jsme točit můj příběh. Čekala jsem nějaké nudné páprdy, ale byli to dva strááášně sympatičtí, mladí a vtipní kluci. Představovala jsem si to nahrávání jako hroznou nudu a prudu, ale bylo to děsně fajn. Chodili jsme od ráda do večera po horách a já furt chodila před kamerou a snažila se nesmát. A když jsem měla mluvit, soustředila jsem se, abych nezpůsobila babičce infarkt. Občas jsem větu musela zopakovat a až si pustíte to vysílání, tak vám určitě bude trhat uši má první věta: „A já jsem si říkala, jaký blázen by to chtěl jít!“ Doufám, že je vám jasné, že jsme tuhle scénu točili vícekrát, protože „blázen“ tam rozhodně napoprvé nebyl!


Každopádně větší šok přišel, když jsem se dozvěděla, že se budou dělat rozhovory i s mou nejlepší kamarádkou Michi a hlavně! S MÁMOU! Úplně jsem to viděla, jak se Michi celou dobu směje a pomlouvá mě, jaká jsem fňukna, a jak jsem si furt stěžovala. A máma? Nervové zhroucení v televizi? Viděla jsem, jak se Honza zeptá: „Jak jste tuhle cestu s Luckou prožívala?“ A máma začne brečet, vzlykat a povídat, jak před spaním musela pít víno a brát prášky, aby vůbec usnula.


Nakonec musím říct, že jsme to všichni statečně zvládli a výsledek je moc hezký. Pokud jste nestihli vysílání v televizi 19.11, bude opakování v sobotu 23.11 v 8 hodin ráno, ale pokud jste schopní zapnout video na internetu, tak tady máte odkaz:


https://www.ceskatelevize.cz/porady/10805121298-gejzir/219562235000032/video/733812


Moc díky všem, kteří si s tím dali práci!

3,220 zobrazení1 komentář
  • White Facebook Icon
Něco o mně

 

Jmenuji se Lucie.

Lucie postrach ulice.

Svatá Lucie, co mámě nervy upije a tátovi taky nepřidá.

Nebo tak nějak.
Narodila jsem se 12.12.1992 a od té doby mě toto číslo pronásleduje.

12. 12. 2012 jsem se rozhodla změnit svůj život a stvořila Bucket List.

Více o mně...

© 2023 by Going Places. Proudly created with Wix.com