top of page

Den 11 - 200 km levou zadní

Tak jak jsem včera usnula? No… to je mi záhadou. Ležela jsem ve stanu a počítala ovečky… Jedna ovečka, druhá ovečka, třetí ovečka… Jeden chrobák, druhý chrobák, třetí chrobák… Jeden had, druhý had, třetí had… První ovečku, která snědla chrobáka - sežral had, druhou ovečku, která snědla druhého chrobáka - sežral druhý had, třetí ovečku, která snědla třetího chrobáka - sežral třetí had… Had už nemá hlad… Jeden medvěd, druhý medvěd, třetí medvěd… Jedna Lůca, pořád Lůca, a i po třetí Lůca. Tři medvědi snědli hada s třema ovečkama a třema chrobákama a nakonec i Lůcu!!! JÁ PROSTĚ NESPALA! Nějaké mrchy mi chodily kolem stanu a děsně mě to znervózňovalo. Vstala jsem v 7 a vyrazila. Bylo už docela vedro, ale byla jsem ráda, že už nemusím být ve stanu! Šla jsem, šla a šla až jsem došla ke značce 200km!! Juhů!! Už jenom 4100km! To je úleva! Už jsem skoro tam!



ANO, ANO - to jsou moje odporné nové boty! Nenechte se zmást fotkou - jsou fialové. Budu vám muset udělat lepší fotku! Bylo to ale moc hezké ráno, protože jsem šla asi hodinu ve stínu! To je tady výhra. Pak začalo pařit slunko a to by jednoho střelilo, jak je to slunko protivné!! Hned ze začátku byl na cestě box s Trail Magic - vzala jsem si jablko a pistácie! Trail Angels jsou prostě báječní lidé!



4km před další stanicí s vodou mi došla voda! Nadávala jsem sprostě! Spíš už jsem pak utíkala, protože jsem měla hroznou žízeň a měla jsem úplně suché rty! Doběhla jsem do ráje - Mike’s Place. Mike tady během sezóny PCT dělá Trail Magic. Už tady bylo spousta lidí - cca 15 kluků. Sexy kluků. Hned když jsem přišla tak se všichni ptali jestli náhodou nejsem Goldielocks - jsem tady teď známá, jako TA HOLKA, která včera poslala Sage zpátky do kempu - všichni to tady ví! Snědla jsem 3 banány, 3 mrkve a pak Mike připravil kuřecí Tacos! A jako dezert jsme měli meloun! Ráj na zemi! Hikeři by za ovoce zabíjeli!





Vrchol všeho ale byl záchod! Nikdy jsem nic báječnějšího neviděla!



Cca kolem 14:00 jsem zase vyšla do toho horka. Ale asi po hodince jsem se zastavila u božího výhledu, vytáhla ukulele a zpívala si. Za půl hodky u mě zastavil Shameless a zeptal se, jestli by si mohl při sednout, protože jsem si ukradla ten nejhezčí výhled. Samozřejmě! A pak si půjčil ukulele! Po 5 minutách jeho hraní jsem chtěla ukulele roztřískat o skály! Jak může nekdo tak dobře hrát! Fakt frajer.



Dneska jsem se seznámila asi s 15 novýma lidma. Jsou super, ale chybí mi moji lidi. Hlavně teda Blue Sky, Falco, Fish & Chips, Monk a Nutter Butter. Snad je zítra konečně doženu! Po pár km jsem narazila na Gegita - seděl na zemi a hned jak mě uviděl, tak zakřičel: “Hey! Goldilocks!” Já vůbec nevěděla, kdo to je! Ale on mě očividně znal. Tak jsem se ptala, kde jsme se viděli a on mi řekl, že nikde - že jde opačným směrem než já - do Mexika, ale po cestě o mně prý hodně slyšel - “Až uvidím usmívající se, milou holku se spoustou energie, která si se mnou hned začne povídat, tak to je Goldielocks!” Dneska chvílí odpočíval s mojí partou a slyšel o mě jenom ty nejúžasnější věci - vážně mě dojal - všichni mi vzkazují, že jim chybím a hlavně prý můj sarkasmus! NEVÍM O ČEM TO MLUVÍ!


Došla jsem na místo, kde bylo spousta písku! Och! To je moje místo! Konečně nemusím stavět stan v hlíně! Udělala jsem si večeři (nenávidím už bramborovou kaši!), trochu jsem se protáhla a jdu spát. Je 21:00 a musím vstávat v 5 ráno, jestli chci dohnat svoji báječnou skupinku! Ušla jsem dnes 34 km a bolí mě neskutečně nohy!




A málem bych zapomněla! Nevečerela jsem sama! Přišel kámoš! Prosím pošlete záchranku ke mně domů - můj táta právě určitě dostal infarkt!


bottom of page