Vyhledat

Den 14 - Neodpočinkový den

Aktualizace: 10. bře 2019

Je 6:30 ráno a mně se otevírá kudla pod polštářem! Já je zabiju! Podřežu je jako husy! Já si zaplatila hotel, abych si odpočinula, konečně se vyspala a tihle dva staří nýmandi si vaří v 6:30 ráno kafe!? Zabít málo! Narvala jsem si špunty do uší a česky jim řekla ať zavřou hubu, nebo se neudržím a udělám jim něco zlého. Díky bohu šli na terasu a nechali mě spát. Vzbudila jsem se v 9. To je ale krásný pocit, ležet v posteli, objímat polštář, vonět, necítit kameny v zádech a nespat z kopce! Další půlhodinu se mazlím s peřinou a nasávám vůni - božský pocit.

Dnešní den měl být odpočinkový, ale nakonec zase tak odpočinkový nebyl! Měla jsem seznam věcí, které musím udělat: vyprat, zajít nakoupit jídlo, opravit můj náramek s andělíčkem, zajít do lékárny, na poštu a udělat Fish vlasy. První jsme šli do prádelny - ja zůstala v prádelně hlídat prádlo a kluci šli do knihovny tisknout nějaké papíry. Volala jsem si poprvé s mámou! Bylo to moc fajn ji slyšet a postěžovat si. Noha mě pořád trochu bolí. Až jsem domluvila s mámou, tak jsem si psala s kamarády. Děsně mi chybí Praha! Odpolední dýchánky! S bráchou jsme si posílali vtipné obrázky.


Kluci se vrátili z knihovny a šli jsme na oběd. Po cestě byla maličká kavárna, kde u stolu seděly 3 kamarádky a pily kávu. Mně se stáhl žaludek, zastavilo se mi srdce a v tom jsme na ulici uviděli Monka s Nutter Butter. “Dobré ráno Goldilocks!” A najednou to bylo tady. Máma, kamarádi, brácha, ty holky v restauraci a mně po tváři teklo krokodýlí údolí. Po chvíli to přešlo v hysterický pláč. Vůbec nevím proč, ale prostě jsem to nemohla zastavit. Chtěla jsem jenom brečet, nic víc! Za chvilku dorazili Fish & Chips. Vypadám jako monstrum - ještě, že mám sluneční brýle. Fish řekla, že spolu jdeme na zmrzlinu a ostatní, ať si dělají co chcou. Objednaly jsme si zmrzku a povídaly si. Pak jsem Fish udělala 4 francouzké copy. Mám ji vážně hrozně moc ráda. Povídaly jsme si o PCT, o rodině, o Austrálii a hodně jsme se sblížily. Přišla o dceru, když jí byly 3 měsíce a já si uvědomila, že to, že mi všichni hrozně moc chybí je úplně nic proti tomu, jak asi chybí Fish její dcera. Nechci si ani představovat, co si musela prožít. Po našem dýchánku se sejdeme se zbytkem skupiny a jdeme si projít město. UŽ JSEM VPOHODĚ A NEBREČÍM. Idylwild je vážně překrásné město, ale jedna věc mě prostě naprosto dostane - starostou je tady PES! Není to boží? Prý občas jezdí po městě a kontroluje jestli je všechno ok! To je blbost!




Pak jdeme konečně na pizzu! Měli jsme všichni hrozný hlad!



U jídla se zase bavíme o starostovi (Mayor Max). Lidi si prostě jako starostu zvolili psa. Musím ho vidět! Chci fotku. Po jídle jdeme nakupovat do supermarketu - po 14 dnech jdu poprvé do opravdového supermarketu, kde najdete úplně všechno! Nakoupila jsem si jidla asi na 10 dní! Kuskus, tuňák, nutellu, burákové máslo, Snickersky, horkou čokoládu, 3 kostky sýru, jerky, vitamíny, banány, jablka… JOJO, zítra se neunesu! Kluci se rozhodli jet na hotel a něco si uvařit tam! Já ani omylem - půjdu s Tinou a Andreou na večeři!

Stojím před supermaketem, když si se mnou najednou začne povídat takový prošedivělý - možná spíš úplně bílý, starší pán. Naše konverzace trvá asi půl hodiny - PCT, cestování, tohle město… Lidi jsou tu neskutečně milí. Jmenuje se Lawrence a žije tu celý život. Pak už se loučíme, protože na mě čekají holky a na závěr jen tak mimochodem prohodím, jestli náhodou neví, kde bych mohla vidět starostu. Lawrence vezme telefon a řekne, že neví, ale, že mu zkusí zavolat! Bože! To by bylo úžasné, kdybych ho mohla potkat!!! Jsem hrozně napnutá. Bohužel telefon nikdo nezvedá, ale dám Lawrencovi svoje číslo, kdyby se náhodou někdo ozval.

Sedím s holkama v restauraci a najednou mi zvoní telefon - volá mi Phillis - majitelka Mayor Maxe, že slyšela od Lawrence, že bych si moc přála potkat starostu tohohle města. Je to úplně zlatá ženská! Nabídne mi, že s Maxem přijede zítra k mému hotelu a můžu se s ním seznámit! Podle mě křičím radostí přes celou ulici! Já mám takovou radost! Takže zítra ráno se máte na co těšit! Udělám vám selfie se starostou!!


Jdu do hotelu a jsem úplně nadšená. Falco s Blue Skyem se rozhodli zůstat ještě jeden den ve městě - takže jdu zítra sama! Ležím ve voňavé posteli, jsem osprchovaná a nemůžu se dočkat rána! MAYOR MAX U MĚ V HOTELU! BÁJO!


-> Jít na 15. den

2,672 zobrazení
  • White Facebook Icon
Něco o mně

 

Jmenuji se Lucie.

Lucie postrach ulice.

Svatá Lucie, co mámě nervy upije a tátovi taky nepřidá.

Nebo tak nějak.
Narodila jsem se 12.12.1992 a od té doby mě toto číslo pronásleduje.

12. 12. 2012 jsem se rozhodla změnit svůj život a stvořila Bucket List.

Více o mně...

© 2023 by Going Places. Proudly created with Wix.com