Vyhledat

Den 30 - Šišky

Aktualizace: 10. bře 2019

Ráno jsem se probudila a ležela jsem uprostřed stanu. Leapfrog ležel skoro v předsíni. Nejenom, že se ráda tulím, slintám, když spím na břichu, ale dokonce se i roztahuju. Prý jsem ho v noci utlačovala a dokopala do kouta. VŮBEC NECHÁPU!


Vstávám v 6:00! Ten chlapec má na mě dobrý vliv. Hned z rána zase lezeme do příšerného kopce, ale výhled to úplně zabije! Já mám normálně sebevražedné sklony a chci se rozběhnout a skočit! Vypadá to jako peřina - spíš jako pořádná duchna - jen se rozvalit. Stojím tam a civím na to asi 10minut. Po chvíli se ke mně přidá Flame a mlčky stojíme a nic neříkáme. Dokonce ani já nemám slov.




Dneska je docela zima. Jdu v mikině, protože fouká vítr a nesvítí sluníčko. Dojdu na parkoviště, kde se křižuje PCT cesta a kde nás čeká další hrozný kopec a najdu tam 3 mrtvolky, které se snaží vyhřívat na sluníčku. Pak se k nim přidám, je vážně kosa.



Já pak vycházím trochu dřív, protože čím víc přestávek si dělám, tím jsem více líná. Jdu a jdu a jdu a najednou přes lesní pěšinku přeskočí obrovský jelen a srnka! Asi půl metru odemě! Jsem v šoku - nikdy jsem neviděla jelena tak z blízka. Než se vzpamatuju, jsou oba pryč, ale stihla jsem udělat rychlou fotku z dálky. Vážně cool. Škoda že jsem neměla ten nůž od Kitchen Sinka! Už jsem mohla mít večeři.



Dnešní den bude náročný. Máme v plánu hodně mil a tak šlapu jak o život. Po pár hodinách začalo svítit sluníčko. Podle mě ale až moc. Možná jsem dostala úpal, nevím. Vedle cesty na zemi ležela šiška. Ale jaká! Prostě velká jako kráva! Zvedla jsem ji,podívala jsem se na ni a udělaly jsme si selfie!



Pak jsem si uvědomila, že je čas oběda a že budu jíst sama. Rozhodla jsem se, že si dám oběd s šiškou. CO JE NA TOM? Lidi mají různé úchylky, já jen nerada jím sama. Vedli jsme docela smysluplnou konverzaci u oběda a mám pocit, že si hodně rozumíme.



Po chvilce přišel Camel a děsně se smál a fotil si mě. Ptal se, jak se jmenuje. Říkám, že nemá jméno. Ale Camel řekl, že nemůžu mít oběd s někým, kdo nemá jméno a pojmenoval ji Pine Cone Conie. Vznešené jméno pro vznešenou šišku. (Mami, šiška se řekne pinecone - čti Pajnkon a jmenuje se Koní - takže celé jméno je Pájn Kon Konie.) Doobědvala jsem, sbalila si věci, pokládám Conie na cestu a loučíme se. Nechala jsem jim sedět a šla šlapat další míle.



Asi po 5 metrech, jsem se otočila, podívala jsem se zpátky a viděla jsem tam úplně opuštěnou Conie, jak se na mě smutně dívá. Chtělo se mi z toho brečet. Kdyby tak někdo odkopnul mě… a nechal na pospas. No… Nedá se svítit!!!



Musela jsem se pro ni vrátit! Jakmile má jednou jméno, nemůžu ji jen tak odkopnout. Připevnila jsem ji na batoh a půjde se mnou, dokud jí nenajdu nějaký hezčí domov. A ano, jsem úplně v pořádku, jestli se chcete zeptat. Teď mám novou kámošku šišku. Po cestě jsem potkala pár lidí a někteří chtěli volat 911. Každý člověk si fotil Conie! Nebo možná mě. Těžko říct, každopádně Conie je slavná!



Zbytek dne jsme šly s Konie hodně rychle. Jednou dokonce skoro spadla, protože jsem docela rychle utíkala. Ale nic se jí nestalo. Pořád se jenom kochala, protože nikdy nic takového neviděla.





K večeru už jsem byla tak vyčerpaná, že jsem poslední míle vážně běžela, jenom abych už mohla být ve stanu a jít spát. Ušli jsme dneska 28mil = 45km. Tohle by se stávalo častěji, kdybych někdy vstala před 6!




Na místo kempování jsme dorazili kolem 7. Já si postavila stan, zalezly jsme si s Conie dovnitř a uvařily si ve stanu, protože venku foukal tak silný vítr, že nikdo nechtěl sedět už venku.



Dneska jsem měla bramborovou kaši s dehydrovanou kapustou a mrkví s krocaní tyčkou a parmezánem. Jako dezert Snickers a horká čokoláda. Teď ležíme s Conie ve spacáku, pijeme horkou čokoládu a píšeme vám článek na blog.



Já vím, že některé situace vypadají, jakože tady brzy umřu, ALE PROSÍM VÁS, NEBERTE TO TAK VÁŽNĚ! Já jsem silná holka a něco vydržím! A NEBOJTE SE, JÁ SE VRÁTÍM. Moje máma už mi sice postavila pomník, ale JÁ STÁLE POČÍTÁM S TÍM, ŽE SE VRÁTÍM DOMŮ!



PS: moc by mě zajímalo, co máma dělá s tou mojí hlavou na tyčce. Asi po večerech hraje divadlo. Mami, kde máš hada na tyčce?


-> Jít na 31. den

2,572 zobrazení1 komentář
  • White Facebook Icon
Něco o mně

 

Jmenuji se Lucie.

Lucie postrach ulice.

Svatá Lucie, co mámě nervy upije a tátovi taky nepřidá.

Nebo tak nějak.
Narodila jsem se 12.12.1992 a od té doby mě toto číslo pronásleduje.

12. 12. 2012 jsem se rozhodla změnit svůj život a stvořila Bucket List.

Více o mně...

© 2023 by Going Places. Proudly created with Wix.com