• White Facebook Icon
Něco o mně

 

Jmenuji se Lucie.

Lucie postrach ulice.

Svatá Lucie, co mámě nervy upije a tátovi taky nepřidá.

Nebo tak nějak.
Narodila jsem se 12.12.1992 a od té doby mě toto číslo pronásleduje.

12. 12. 2012 jsem se rozhodla změnit svůj život a stvořila Bucket List.

Více o mně...

© 2023 by Going Places. Proudly created with Wix.com

Vyhledat

Den 34 - CASA DE LUNA

Aktualizace: 10. bře 2019

Vážně lidi? Chodit celou noc na záchod? Kolem mého gauče? Dnešní noc byla… no jak to říct… nespala jsem ani minutu a ve 4:30 se začali shromažďovat ti divnolidi, kteří prostě začínají v 5 ráno. Hrozně mě bolely nohy - spíš svaly a cítila jsem, že jsou hrozně vyčerpané a křičí o pomoc. Dneska jim dám voraz. Když v 6 ráno přišly Andrea s Tinou a pak Fish & Chips, tak jsem se rozhodla s nimi nasnídat. K snídani byly palačinky s ovocem, jogurtem, marmeládou, burákovým máslem a javorovým sirupem. Snědla jsem jich asi 7! Holky mi je donesly do postele - na gauč - prý abych nevstávala a odpočívala co nejvíc - abych je co nejrychleji doběhla. Jsou to holky zlatý! Pak přišel Dan se kterým jsem se včera bavila a přinesl mi Colu! Všichni tady ví, že zbožňuju Colu a chtěl mi udělat radost hned takhle po ránu! To bylo vážně roztomilé. Pinguin se naprosto rozhořčeně na všechny podíval a zeptal se, proč mě tady každý obskakuje jako nějakou princeznu. Všichni tady klepou kosu a já si ležím ve spacáku na gauči a nemusím se ani hnout. Dostal odpověď, že potřebuju masáž nohou, tak ať se do toho hned pustí. Dnešní ráno bylo super, smáli jsme se až do 7, kdy se většina mých lásek vrátila na trail.





Když odjeli, tak jsem si zapla telefon a projela si vaše komentáře a soukromé zprávy. Já to nedokážu asi ani popsat, jak jste báječní a některé zprávy mě vážně dojaly a u jiných jsem se fakt od srdce zasmála! Snad jsem odpověděla všem. Opravdu jste můj den udělali o pár set procent lepší. Dokonce jsem se i zvládla zasmát blbosti některých lidí a rozhodně si už nikým takovým nenechám pokazit den! I kdyby komentoval úplně všechny moje příspěvky a poukazoval na to, jak jsem hrozný člověk a fňukna! Protože fňukna jsem! A zůstanu až do konce!


A teď vám teda představím CASA DE LUNA. Takhle vypadá tenhle hippie house z příjezdové cesty.



Když vejdete na pozemek, musíte si přečíst všechny pravidla tohoto domu.



  1. Obejmout Terry. Terry je majitelka tohoto domu, která je učiněný anděl! Otevírá svůj domov ostatním hikerům, jako by to byly její vlastní děti! Díky Terry!

  2. Oblečte si havajské tričko. Tohle je naprosto boží nápad, protože všichni pak vypadají vesele a když se na kohokoliv díváte, tak se chcete smát! Všichni jsme tu jako banda hippiesáků!

  3. Jděte dozadu na zahradu a najděte si prostor pro stan v MAGICKÉM MANZANITA LESE! Ta zahrada je kouzelná, překrásná, přenádherná! Terry se vážně povedlo vybudovat z obyčejné zahrady pohádkový prales! Všude na stromech jsou malované kamínky, které dělají hikeři a schovávají je různě po trávě a do větví.

  4. Vodu najdete z boku budovy.

  5. Žádný oheň v zahradě.

  6. Žádný tvrdý alkohol.

  7. Chraňte své jídlo od živočichů.

  8. Palačinky a kafe na snídani. Není to boží? Každý den chystá pro všechny ohromnou snídani! A že ty palačinky byly naprosto boží!

  9. Taco salát k večeři. To jsou pravidla co? Ani se nikomu nechce je porušovat. Dokonce ani mě! Taco salát jsem měla včera k večeři a byl vynikající!

  10. Žádné politické ani náboženské spory.

  11. Nekřičte, máme sousedy.

  12. Prosím, nechte se vyfotit než odejdete.

  13. PCT šátek. Každý, kdo večer Terry zatančí, tak dostane šátek s mapou PCT. To jste měli vidět ten můj super tanec se ztuhlýma nohoma po 25mílích!

  14. Podepište se na plachtu. Je tady obrovská bílá plachta, na kterou všichni přidávají své iniciály.

  15. V zadu buďte potichu, aby ostatní mohli spát. Ticho od 22:00!

  16. ALE HLAVNĚ SI UŽIJTE LEGRACI A UDĚLEJTE VZPOMÍNKY!

TERRY je úžasná! Tenhle dům je úžasný! Takže když teď znáte pravidla, tak vám celý dům teď ukážu! Je tady takový koutek, kde všichni malují na kameny a tvoří si svůj vlastní kámen. Já jsem z toho úplně nadšená, protože to tvoří neskutečnou atmosféru! Všichni jsou veselí! Některé kameny jsou vtipné, ale nejvíc mě pobavil Pinguin (Tučňák), který si na svůj kámen napsal “Tučňáci v poušti nepřežijou!” Jdeme projít poušť a to prý bude vedro - Pinguin nám tam asi lekne!





No.. A abych mohla překračovat v příběhu, musím vám jeden příběh dodat. Nechtěla jsem tady o tom psát, protože to čte moje rodina a taky babička, ale je potřeba jít s pravdou ven. PRODALA JSEM SVOJE SMRADLAVÉ PONOŽKY. Ano je to tak, poslala jsem svůj první pár propocených, nechutných, špinavých ponožek pánovi, který má #FootFetish. 250€. Nikdo mi tady neřekne jinak než Goldiesocks! Všichni z toho mají srandu a děsně je to zajímá. Babi neboj, ti lidi si ty ponožky vystavují na poličku - je to něco jako sbírat slony! Takže naprosto logicky - já jsem svůj kámen taky pomalovala!




A ANO!!! NEPTEJTE SE! MÁM NAOPAK ZNAK DOLARU! TO SE STANE, KDYŽ SE NEZEPTÁTE AMERIČANA, ALE ŠVÝCARA!


Každý moji ponožku obdivuje! Podle mě je to dokonalé!! A teď už teda musíme jít jen na zahradu a umístit naše výtvory do pohádkového lesa.








Není to kouzelné? Další části programu je, se podepsat na bílou plachtu a měli byste být alespoň trochu kreativní!






Upřímně tenhle dům mi přinesl tolik smíchu, že bych Terry dala metál! To oblékání květinkovaných hader je taky úžasné. Miluju tady, že kluci nejsou třasořitky a dělají si ze sebe srandu.





S Flamem jsem potom šla do restaurace na oběd. Předstírali jsme, že je to rande! Málem jsem se udusila hranolkama. Vypadáme jako nějací Inkové.





Flame je skvělý chlapec a dokonce jsme zjistili, že pracoval pro Ostravský Mital a tedy ví, kde je Ostrava!! To je náhodička. Jo a je to Francouz. Když jsme se vrátili, tak jsem si šla dát sprchu. Ehm. Ledovou jako prase! Takže jsem se jen tak lehce namokřila. Prostě pořád smrdím. Ale systém, jakým sprcha funguje je opravdu uznání hoden. Místo hlavice je tam igelitový sáček. Asi zase nějaký inženýr.



Chtěla jsem odsud vyjít dneska ve 15:00 a už být zase zpátky na trailu, ale nějak moc se mi tady líbilo! Odešla jsem v 18:00 a rozhodla se jít ještě alespoň pár mil.



Ušla jsem asi 5 mil, když jsem narazila na 3 Němce - Julii, Duntina a třetího kluka - Nutella chlapce - nevím, jak se jmenuje, ale všude tady došla Nutella a já byla smutná. On s sebou tahá takovou obrovskou butelu, že mi odlil trochu toho štěstí do mojí prázdné butelky. Zlatíčko! Zůstávám tady s nimi, protože už zapadá sluníčko a bude krásný západ slunce. Julia si vaří večeři a my tři vytáhneme obří zrcadlovky a jdeme fotit.




Dneska jsem vůbec neměla hlad, takže jsem si dala jenom horkou čokoládu a tortilu s Nutellkou. Zase spím pod širákem, tak sebe, zrcadlovku a powerbanku kutám do spacáku a jdeme spát. Dneska byl vážně skvělý den. Pořád mám na obličeji třpytky.



-> Jít na 35. den

2,731 zobrazení