Vyhledat

Den 35 - Lucie v aquaparku

Aktualizace: 10. bře 2019

Jsem mokrá? Ale jakože úplně? Durch? A je mi zima? Totální? A jsem zmrzlá? Jakože na kost? Lůco neblbni a spi, to se ti jenom něco zdá!

Ehm ehm… VŮBEC NIC SE TI NEZDÁ! JSI MOKRÁ! Vystrčila jsem oko z kokonu… teda dneska možná spíš z bazénu a uviděla tu hrůzu! Jsme v mracích a lehce mrholí! Co teď, co teď? MÁM VŠECHNO ÚPLNĚ MOKRÉ! Promáčený batoh, promáčené boty, košili, kraťasy… Všechno!



Zachovala jsem klidnou hlavu, vlezla si zpátky do spacáku a řekla si, že to přejde. NEPŘEŠLO. Bylo sice 6 ráno, ale mi už se nějak nechtělo spát! Samozřejmě tady není internet a co mám teď jako dělat než vysvitne sluníčko a usuší mi všechny věci? Tohle byste nikdo neuhodli, co jsem šla dělat!!! Hrála jsem karty! Ano… Normálně jsem si na telefonu zapla Spider Solitare a mastila jsem ve spacáku karty. Jsem v tom vážně dobrá! Hraju takový ten nejvyšší level - všechny 4 barvy!!! Když jsem 2x vyhrála, tak mě to přestalo bavit. Jinou hru nemám. Vystrčila jsem druhé oko z kokonu a situace se nijak výrazně nezlepšila. No nic sbalila jsem si svůj aquapark, nazula si ploutve, oblíkla vodní plášť a jde se! Asi jsem některý tobogán zapomněla vypnout, protože mi z batohu kapou čůrky vody.



Jsem naprosto šokována dnešní přírodou a výhledy! Taková nádhera tady ještě nebyla, mám sto chutí si sednou na kámen a kochat se. Je to tak rozmanité, nevím, který odstín šedi mám sledovat jako první!



Jediné co na tom bylo pozitivní, byl fakt, že jsem v té kose vůbec nezastavovala a ušla jsem asi 10mil levou zadní. Kolem 13:00 se vyčasilo a já si konečně sedla a dala si pauzu u studánky. Sešlo se nás tady asi 15 hikerů a všichni si chválili dnešní počasí. Já zimu nerada! Radši se peču! Seděli jsme tady, řešili další zdroj vody a hráli na ukulele.



Dorazil i Veggie a říká: “Hej! Goldielocks, ty jsi snad úplně všude. Včera jsem viděl Conie v Hiker Heaven, tak jsem si s ní chvíli povídal a dneska jsi byla úplně všude v Casa de Luna a všichni o tobě mluví! Prodala jsi už další pár ponožek?” Všichni se smějí. Říkají mi tady žijící legenda! Hahaha. Když jsem konečně zase vyšla, tak už bylo hezké počasí a sluníčko pěkně pařilo!



Dneska mi nebylo úplně dobře, byla jsem nějaká unavená a točila se mi hlava. Šla jsem jako mátoha, úplně zničená a bylo mi úplně jedno, že mi do sluchátek hraje Petr Kolář. To už je vrchol zoufalství. Pak jsem si začala zpívat s Bartošovou “může se zdát nekonečná, tahle píseň co v srdci mám” a ztrácela jsem chuť žít, když v tom se přede mnou zjevil zachránce mého života!! Pan šiška! Prostě tam stál uprostřed cesty a mával na mě! Smála jsem jako idiot asi 10minut v kuse. To se vám prostě nestane každý den, že na vás mává pan šiška. NE, NEBOJTE, NEBUDU MU DÁVAT JMÉNO!



Cca kolem 6 jsem se rozhodla skončit, protože už mě bolely i nohy a i když jsem dneska ušla asi jenom 26km, tak jsem slušně vyřízená a chci spát. Zavírají se mi oči při chůzi. Došla jsem do kempu, kde už byl Crums, Horny Toe, Kirt, manželský pár se kterým se tu hodně potkávám, ale nemůžu si zapamatovat jejich jména a pár dalších lidí. V této oblasti je vysoký výskyt medvědů, takže všechno jídlo a cokoliv, co nějak voní musí na strom.



Jdu pro vodu. To zní jako úplně normální věc, kterou by měl zvládnout každý normální člověk ne? Dojít si pro vodu! Tak za prvé jsem se ztratila. Trvalo mi 20minut tu blbou vodu najít a až jsem ji našla - tak mě málem omylo! Potřebuju vodu, ale vypadá to tady hrozně - je to taková obrovská cisterna ve které plavou mouchy a vy si tu vodu musíte vylovit. No…. Pro představu tady máte fotku.



15minut jsem přemýšlela, jak se pro tu vodu dostanu, vymýšlela jsem různé způsoby, taktiky a nakonec jsem to JÁ HLAVA CHYTRÁ VYMYSLELA!



Já jsem tam málem spadla! Ta cisterna byla hrozně hluboká a já mám krátké ruce! Dojít si pro vodu znamenalo v mém případě 45minut!!! Na moji obhajobu - plavalo tam pár věcí, které tam lidem spadly! Takže!! Zas tak blbě na tom nejsem! Jenom jsem si tohle dořekla v hlavě a spadlo mi tam víčko od láhve! Musela jsem se smát. Já se tady směju sama sobě tak často, že už mě vlastně vůbec nic nepřekvapuje! Nemám víčko. Jdu zpátky do kempu - bylo to cca 600 metrů - rozhodla jsem se to vzít zkratkou! Prudkým kopcem dolů. Když jsem šla dolů zakopla jsem o keř a hodila mrchu - vylila jsem si celou lahev, která byla bez víčka. Právě tady, když jsem ležela v bahně, protože ta rozlitá voda se smíchala s hlínou jsem si uvědomila, že jsem úplně neschopná. Člověk by brečel, ale já se smála na celé kolo. Došla jsem totálně špinavá, poškrábaná od větví a bez vody zpátky do kempu a nezmohla jsem se na nic jiného než na: “nemáte někdo navíc jedno víčko?” Všichni na mě koukali jako na zjevení a smáli se mi. “Goldie, proč máš na čele hlínu?” Nebudu to už nijak komentovat, dneska není můj den. Zapadalo sluníčko a všichni se chystali jít spát.



Pověsili jsme všechno jídlo na strom. Ležím ve stanu, mám na každé straně jednu hůlku, v levé ruce usínám s nožem a jsem podělaná strachy, že přijde medvěd!!


Kecám!


Dneska spím pod širákem, ležím ve spacáku, hůlky jsem nechala u stolu, v levé ruce usínám s foťákem a nemůžu se dočkat až přijde medvěd!


Kecám? Nekecám? U mě nikdy nevíte. Docela by mě zajímalo, ve které variantě mě vidíte! Dobrou!!!


-> Jít na 36. den

2,568 zobrazení
  • White Facebook Icon
Něco o mně

 

Jmenuji se Lucie.

Lucie postrach ulice.

Svatá Lucie, co mámě nervy upije a tátovi taky nepřidá.

Nebo tak nějak.
Narodila jsem se 12.12.1992 a od té doby mě toto číslo pronásleduje.

12. 12. 2012 jsem se rozhodla změnit svůj život a stvořila Bucket List.

Více o mně...

© 2023 by Going Places. Proudly created with Wix.com