Vyhledat

Den 36 - Westernové městečko

Aktualizace: 10. bře 2019

Určitě jste všichni děsně napnutí, jak jsem teda nakonec spala! A jestli jste si mysleli, že jsem posera a postavila jsem si stan, tak jste se hrozně spletli! Čekala jsem celou noc na medvědy s foťákem v ruce a zachumlaná ve spacáku. Podělaná strachy. ALE NEJSEM POSERA!




Včera v noci jsem si psala s mojím milovaným Jirkou, který se rozhodl, že PCT zaběhne, protože podle mě prostě běží! Nemůžu ho dohnat a to bych moc chtěla, ale je asi 100mílí předemnou. Mám ho moc ráda, protože ve mně budí pocit, že jsem silná žena…


Jirka: Spím v poušti, na kovboje, teď tady na mě z jedný díry v zemi kouká asi 8 očí a několik tesáků... já chci domů 😭😭😭

Já: Já spím taky na kovboje a číhám na medvěda! Prý dneska v noci přijde! Foťák mám ready pod polštářem 😅😅

Jirka: Ty máš polštář?? 🙄🙄

Doufám, že ho jednou doženu! Dneska je zase naprosto příšerné počasí! Jak jste mohli vidět už na prvních fotkách, je zase zataženo a všude je mlha a zima! Tohle je pro mě peklo - žádné výhledy a žádná krása.



Ale jak se říká, člověk si musí najít něco krásného za každých okolností! Hledala jsem a hledala, ale našla jsem jenom sebe. Hahahaha.



A když už jsem si myslela, že nemůže nic krásnějšího než jsem já přijít, tak PŘIŠLO! Pocit vítězství a uspokojení! Značka 500mil = 805km! Tak to by stačilo ne…


Když začalo konečně svítit sluníčko, tak jsem si sedla a rozhodla se, že si ve 12:00 udělám snídani! Mám neskutečný hlad! Udělala jsem si ovesnou kaši a horkou čokoládu! Ale teď se podržte, jak jsem to vytunila! Nejenom, že si tady dělám vlastní ovesnou kaši (vločky, nasekaný kokos, nasekané mandle, skořice, lentilky), ale dneska jsem si tu kaši nezalila vodou - ALE právě tou horkou čokoládou! Bože to byla dobrota! I když to tak nevypadá!



Vonělo to tak báječně, že to přilákalo i ještěrku, která se přišla podívat! Byla vtipná, předstírala, že je mrtvá a když jsem se k ní přiblížila, tak se postavila a dělala, že je z kamene. Dneska nemám foťák, protože jsem zapomněla SD kartu v telefonu a nemám jehlu, abych tu kartu mohla vyndat, takže fotím telefonem - měla jsem tedy mobil přímo před tou ještěrkou a ona se ani nehla!



Po ovesné kaši jsem měla ale stále hlad! Já si myslím, že všechny katastrofy už mě tady potkaly, ale jestli tady umřu, tak to bude na hlad! Přišel kluk, kterého jsem ještě neviděla - byl divný - ani mi neřekl ahoj a sednul si vedle mě. Smál se jako blbec. Byl zhulený jak paprika. Vytáhnul si bong a začal hulit trávu. Pořád se smál jako idiot. Ničemu. Já jsem byla otrávená, protože všude okolo byli červení mravenci! Jsou zlí a koušou! Mažu si tortilu Nutellou, když v tom mi spadnul batoh a vysypaly se mi věci. Položila jsem tortilu a šla sbírat věci ze země. Ten trouba se smál čím dál víc. Mnohem víc. Sedla jsem si zpátky, zarolovala si tortilu a vesele si ji snědla. Ten týpek skoro brečel smíchem. Musela jsem se smát taky, protože ten smích byl dokonalej. Ptám se ho čemu se směje a …


On: jaká byla tortila? :D

Já: super

On: máš ráda proteiny jo? :D

Já: no nemyslím si, že je v Nutelle moc proteinů

On: :D :D :D

Já: čemu se pořád směješ?

On: když jsi šla sbírat ty věci, tak přes tu tortilu šel mravenec a uvíznul v Nutelle. Utonul

Já: …..

On: To bylo super tě pozorovat, jak jíš mravence za živa.

Já: …..


Děcka! Já jsem snědla mravence! Živého! Chudáček! Toho blbce bych nejradši zabila. Nemohl mi to říct? Prostě si užíval, že jím hmyz. Odcházím.

Když už konečně svítí sluníčko, tak konečně můžu vidět, kam jdu. Ehm. Nebo jsem to nechtěla vědět? Poušť. Šla jsem kolem téhle nádhery asi 4 hodiny a musím říct, že takhle z dálky je to hezké, nechci vidět, co mě čeká.






Dneska jsem mířila do Hiker Townu. Není to prý vůbec město, ale jen nějaký barák uprostřed pouště, kde hikeři můžou přespat na zahradě. Jsem zvědavá. Když dorazím na místo, tak se nestačím divit. Vypadá to tady jako z nějakého vesternového filmu.




Dům s názvem Sheriff, Hotel, Cat House, Feed Store, ale všechno to jsou takové malé kabiny, které si můžete pronajmout a místo stanu spát v nich. Za 10$!!!! 200Kč! Hned si zamlouvám pokojíček! Trochu jsem koketovala s majitelem a vyžádala jsem si velkou postel. Že já vždycky dostanu všechno co chci … nechápu.



Dneska přes den jsem přemýšlela nad tím, že tady jím jako prase. Měla bych se nad sebou trochu zamyslet a začít jíst trochu zdravě, protože mi to rozhodně neprospívá! Takže když se řeší, že pojedeme někam na jídlo, tak si říkám - dáš si salát Lůco!

Majitel se s tím tady nemazlí. Je to další zlatý člověk!! Potřebujete do města na jídlo? Tady máte klíče od auta a zajeďte si tam! Tak jedem. Řídí Horny Toe. Umírám hlady.



Dobrý den. Dala bych si jeden salát. Všechno? Ne. K tomu velké hranolky a burger se slaninou. To je přístup! Dala jsem si salát? Dala! Něco jsem pro své zdraví udělala. Byla to taková restaurace + obchod.



Dalo se tady koupit i spoustu dobrotek s sebou! Koupila jsem si i svoje oblíbené pitíčko k tomu zdravému jídlu!



Já asi prasknu! Jsem přejezená a jediné co chci, je si lehnout a nemuset se ani hnout. Jedeme zpátky a všichni jdeme spát. 7:40 už ležím v posteli. Všichni vyšilují kvůli té poušti, tak zítra budou vstávat ve 3 půjdou. Tupani. Já vstanu až se mě nebo mojí dnešní společnosti bude chtít!


Já a Cocacolka si to spolu dneska užijeme! Nějaká poušť nám to nemůže zkazit! Po dlouhé době neusínám s hvězdičkama a je to zvláštní pocit - není to tak krásný pocit čumět do stropu!



-> Jít na 37. den

2,555 zobrazení
  • White Facebook Icon
Něco o mně

 

Jmenuji se Lucie.

Lucie postrach ulice.

Svatá Lucie, co mámě nervy upije a tátovi taky nepřidá.

Nebo tak nějak.
Narodila jsem se 12.12.1992 a od té doby mě toto číslo pronásleduje.

12. 12. 2012 jsem se rozhodla změnit svůj život a stvořila Bucket List.

Více o mně...

© 2023 by Going Places. Proudly created with Wix.com