Vyhledat

Den 39 - Opalovačka a bazén

Aktualizace: 10. bře 2019

Pozor pozor! Dámy a pánové! Držte se židlí! Lůca vstala v 7:00!! Ale né, že jsem otevřela oko - reálně vstala z postele! Večer jsem se dověděla, kolik mě stojí tahle nádhera s rozkládacím gaučem, na kterém jsem se vůbec nevyspala, ale v ceně je zahrnuta snídaně, takže sním úplně všechno za ty prachy! Většinou za noc platím kolem 20-25$. Tenhle palác stojí 50$! Ale jak jsem už včera říkala, je ze mě Cowboy Girl a v noci mi chyběla karimatka a spacák, takže jsem si ve 3 ráno zašla pro spacák! Voňavé prostěradlo, je pro mě hrozně velký luxus! Holky si mě samozřejmě ráno musely vyfotit!



A už si to ještě se zavřenýma očíčkama šmatlám na snídani! To je dobrotek! Dělám si wafličky s javorovým sirupem, jogurtem, ovocem a pak vajíčka a párečky a pak zase wafličky, džus a pořád dokola dokud neprasknu!



A co se dělá po jídle, když máte plné bříško? A když holky vypadnou z pokoje? KONEČNĚ SE SPÍ V POŘÁDNÉ POSTELI! Sice jenom 3 hodinky, ale byly to úžasné 3 hodinky! Prý nechápou moji schopnost zabrat celou postel, když by se do ní vešli další 3 lidi. Já nemám ráda vetřelce a ráda ovládám prostor!



V 11:00 mě přišla vyzvednout Tipsy a jely jsme na nákup. Nesnáším tohle nakupování. Teď potřebuju jídlo na 7 dní, protože z tohodle města Tamagoči jdu rovnou do Kennedy Meadows. Jídlo na 7 dní? To zase bude těžký batoh! Brouzdáme po supermarketu a trvá nám to asi hodinu, protože se nás pořád každý ptá jestli jsme PCT hikeři a chtějí si s náma povídat. Lidi jsou tu úžasní! Dokonce nás pak jedna paní pozvala na zmrzlinu! Naše batohy jsou těžké jak kráva a to tam máme zatím jenom jídlo!




No… A co vám budu povídat! Dozvěděla jsem se, že tady máme v ceně i fitko! Takže! Když jsem si to zaplatila!



Hahaha. Dělám si srandu. Bolí mě nohy tak neskutečným způsobem, že určitě nepůjdu běhat na pás! Ale co mi určitě nemůže uškodit je další úžasná věc, kterou máme v ceně!!



Takže o program jsem měla postaráno. Cvičila jsem nohy v bazéně a relaxovala! A co patří ke koupání a relaxování? Spálená Lucie! Takže jsem samozřejmě vytáhla svoje tělo ala tvaroh na sluníčko. Když máte spálené záda tak, že na nich nemůžete spát - běžte si spálit břicho, abyste nemohli spát ani na něm. Tuhle teorii si nechám asi patentovat. Chcete dělat 60mil denně? Spalte si břicho i záda a spánek už vás nebude obtěžovat!



Když jsem dostatečně zrelaxovaná, tak si dám ještě další sprchu - protože můžu! A vyrážím zpět do divočiny. Všichni tady měli ve městě zero den, ale mně už se stýská po hvězdičkách a nechci spát další den na gauči. Zavolali jsme Trail Angely, kteří nás odvezli zpátky na trail. Jeff a Kerry jsou nádherní! Dělají tohle z čisté lásky a nepřijali od nás vůbec žádné peníze! A to jsme hned po nasednutí do auta dostali čokoládu od Lind. Mou nejoblíbenější! Červené kuličky! Ňam ňam ňam.



A už jsem zpět! Do pár minut jsem zpocená a chci zpátky na gauč! To je ale zákon! Vždycky chceme to, co nemůžeme mít! Takže máš smůlu Lucie a šlapej! Do kopce! Zase do kopce! Jako vždycky blbý kopec! A můj batoh má asi 100kg! Ještě, že máš kilovou nutellu a celou pixlu Pringles! Tak si to teď vyžer.





Sice je to děs, ale když se dívám kolem sebe, tak si říkám, jak je to tady vlastně nádherné a už zase vidím ty výhledy v dálce a nemůžu se dočkat, kam zase za pár dní dojdu.




Plán byl ujít 7mil, ale já byla vyřízená už po první míli. Po 4,3 mílích = 7 km jsem dorazila na nádherné místo, kde se mi děsně moc líbilo! A znáte mě. Jakmile vidím krásu, musím si ji užít! Takže! Pozor pozor! Lůca dneska spí pod širákem úplně sama! Jak říkám! Hotová Cowboy Girl!



Nebudu lhát! Bylo to skvělé rozhodnutí zůstat tady, protože jsem si vychutnala krásný západ slunce ve spacáku a vůbec se nebojím být tady přes noc sama! Vůbec! Ale vůbec!




Dneska si nevařím večeři, protože musím sníst ty nejtěžší věci z batohu! Takže se cpu sladkostma! Sladkosti k večeři - sen každého dítěte.



No nic. Fouká tady neskutečně vítr a já začínám mít strach. To jsem zvědavá na dnešní noc.


Vážně moc zvědavá. Brou


-> Jít na 40. den

  • White Facebook Icon
Něco o mně

 

Jmenuji se Lucie.

Lucie postrach ulice.

Svatá Lucie, co mámě nervy upije a tátovi taky nepřidá.

Nebo tak nějak.
Narodila jsem se 12.12.1992 a od té doby mě toto číslo pronásleduje.

12. 12. 2012 jsem se rozhodla změnit svůj život a stvořila Bucket List.

Více o mně...

© 2023 by Going Places. Proudly created with Wix.com