Vyhledat

Den 4 - Dneska jsem spala na Bahamách!

Aktualizace: 10. bře 2019

Tomu neuvěříte!!! Vzbudila jsem se v 6 ráno. Úplně zpocená. Venku mrzlo a já se potila? Takže dámy a pánové, jsem oficiálně úplně blbá, ale V ŽIVOTĚ by mě nenapadlo, že do quiltu strčíte karimatku, zespodu si quilt zavážete pod karimatku a pak vlezete do quiltu, ve kterém je nastrkaná karimatka! Takovej rozdíl. Dneska jsem spala na Bahamách! Zalezla jsem zpátky do quiltu, strčila jsem si špunty do uší a nechte mě všichni vyspat. Vzbudila jsem se v 9 - myslela jsem, že už budou všichni pryč, ale všichni byli stále tady. Ian byl nadšený stejně jako já! Konečně jsme se vyspali!


Vylezla jsem ze stanu a… počkejte si na to… Smraďoch Lůca si šla dát sprchu! Po 3 dnech! Byla jsem tak natěšená! 1$ za 4 minuty! Když jsem pustila vodu, tak jsem myslela, že snad ještě sním! Úplně jsem zapomněla, jaké to je být ve sprše a cítit vůni sprchového gelu! Já zase voním!! Bohužel ne na dlouho… Když se sprcha vypnula, tak jsem se šla utřít do smradlavého trička, protože ručník nevedu (už se nevešel) a oblíkla jsem si smradlavé oblečení, ve kterém se potím už 3 dny a byla jsem tchoř s příchutí levandule.


Vyšla jsem ze sprchy a proti mně stál Pete. Ano. Ten Australan Pete. Hned se ptal jak se mám, jak jsem se vyspala a jaká byla sprcha. NECÍTÍM SE S TÍM CHLAPCEM SVÁ! Snažila jsem se zavtipkovat, ale zamotala jsem se do vlastní věty, takže jsem byla spíš trapná. Smál se mi. ALE KDYBYSTE VIDĚLI TO JEHO TĚLO! A TEN ZADEK! Taky byste neřekli ani popel! Musím vám ho vyfotit! Zakoulela jsem očima a mířila si to ke stanu. Když v tom na mě zavolal: “Hey Lucy!” Otočila jsem se tak rychle, jako kdyby mě zval na druhé kolo sprchy, ale pokračovala jsem v chůzi a přelítla jsem přes patník. Myslela jsem, že mám rozdrcený palec, ale tvářila jsem se jako skála. Zvedla jsem se ze země. Cajk. Nic se nestalo. Oznámil mi, že nahoře nad našima stanama je TRAIL MAGIC (Trail Angels připraví nějaké překvápko pro hikery - někdy na trase najdete ovoce, vodu nebo někdo připravuje jídlo). Dneska se podávaly palačinky! Tam jsem nemohla chybět! První jsem si ale zkontrolovat palec, jestli jsem si ho neskalpovala. Achjo.



Dneska si někteří lidi vzali Zero day. Den, kdy celý den odpočívají a neujdou ani jednu míli. Já se takhle brzy flákat nechci, takže jsem se pobalila, velmi pomalu a v 11:30 vyrazila směr obchod. Potkala jsem se tam se všemi. Nakoupili jsme a další půlhodinu jsme seděli před obchodem. Slečna kanadská ponožka (nevím její jméno, ale měla kanadské ponožky) nám všem koupila A&W, což je naprosto boží limča! Chutná to jako Cola s vanilkou! Pecka!


No prosím! A tady to máte! To je on, ten úplně napravo! “Povzdech” Dobrej obrys co?


12:10 jsem konečně vyrazila! Vůbec jsem netušila, co mě dneska čeká, ale ta příroda a ty výhledy mě dneska uchvátily! Chvíli jsem šla za Petem… To byl výhled! Ale pak to něco předčilo!



Kochala jsem se a pak jsem se rozhodla jít napřed, protože se hrozně flákají. Dneska foukal hodně vítr, ale na to jsem zvyklá z Kanady z Newfoundlandu ze St. John's! Tam fouká vítr neskutečně. Šla jsem, pak jsem si sedla na nějaké šutry, že počkám na Peta a spol., ale ani po půl hodině se neukázali. Šla jsem teda sama. Začínalo foukat čím dál víc. Foukalo hodně. Víc než hodně. Musela jsem si sundat snapback, protože mi skoro uletěl a snažila jsem se si toho větru nevšímat. Pak už to bylo nesnesitelné. Nemohla jsem udělat ani krok, protože mě ten vítr vracel zpátky.



Zapírala jsem se hůlkama, protože to vypadalo, že mě to odfoukne! Bylo to příšerné! Nikdo nikde nebyl a já vůbec nevěděla co mám dělat a pak se to stalo. ODLETĚLA JSEM.

LŮCA ULETĚLA! Zvedla jsem nohu a normálně mě to odfouklo na stranu a pleskla jsem sebou do křoví. Teď jsem vůbec nevěděla kde jsem, nebo co se stalo. Zůstala jsem ležet. Teda nic jiného mi nezbývalo - ten můj batoh je tak těžký, že mě přikurtoval k zemi. Jak jsem tam ležela, tak jsem si promítala svůj život a pak mě napadlo, kde jsou asi hadi?! A koukala jsem, jestli vzduchem neletí nějaká krajta.


Zvedla jsem se, že se pokusím jít dál. Otřesný vítr! Šla jsem pomalu a zapírala jsem se hůlkama. Vítr se asi po 15 minutách utrpení a úplně zmrzlých uších trochu uklidnil. Ale vážně jen trochu - už jsem ale mohla alespoň jít. A najednou vidím vzduchem letět moji karimatku! Odpoutala se z batohu a uletěla! TADY CHCE BÝT DNESKA KAŽDÝ WILD AND FREE! Já budu jako spát na zemi? V té kose! Praštila jsem batohem o zem a letěla honit karimatku! Zachytila se naštěstí o keř a chytla jsem ji! Ale už jsem nevěděla, kde jsem odhodila batoh! Hledala jsem 10 minut batoh! JAK JÁ TO TADY NENÁVIDÍM!!! moc bych si teď přála, aby tam byl někdo se mnou a natočil celé tohle představení, protože když to, teď píšu, tak se směju jako pitomec, ale tam mi úplně do smíchu nebylo.



Když jsem dorazila do camping spotu. Bylo tu celkem 9 hikerů. Všichni byli ohromeni, jak byl ten vítr silný a jak to bylo nepříjemné. Pak jsem jim řekla můj příběh. Všichni leželi smíchem pod stolem. Jenom já, stále v šoku, jsem nechápala, čemu se ti idioti smějí! Já tam málem umřela! Šli jsme stavět stany - nikomu to nešlo - fouká tak silný vítr, že jsme stany stavěli dohromady a i tak to byla fuška. Zajímalo by mě, jestli to můj tarp-tent dneska vydrží. Zatížila jsem všechny kolíky kameny a mám takový strach, že mě to v noci zase odfoukne, že jsem si pro jistotu jeden kamínek vzala s sebou do stanu…




-> Jít na 5. den

3,421 zobrazení
  • White Facebook Icon
Něco o mně

 

Jmenuji se Lucie.

Lucie postrach ulice.

Svatá Lucie, co mámě nervy upije a tátovi taky nepřidá.

Nebo tak nějak.
Narodila jsem se 12.12.1992 a od té doby mě toto číslo pronásleduje.

12. 12. 2012 jsem se rozhodla změnit svůj život a stvořila Bucket List.

Více o mně...

© 2023 by Going Places. Proudly created with Wix.com