Dneska v noci nikdo nespal. Byla totiž kosa jako prase a vítr foukal tak, že se všichni báli, že jim spadne stan! Všichni, kromě skunka Lůcy. Já se zavřela do quiltu, dýchala svůj odér a omámilo mě to natolik, že jsem spala jako zabitá! Ráno jsem se vzbudila a opět už tam nikdo nebyl. Ti inteligenti vstávají v 5:30! Co to je za hodinu? To já neznám. I v 7:00 je to hřích. Vyhrabala jsem se až v 8. Pobalila věci a 8:30 vyšla. Pohodička. Dala jsem si Snickersku, mandarinku a dětskou přesnídávku a bylo mi hej! Foukal lehce vítr, ale měla jsem mikinu, tak mi bylo super. Poslouchala jsem hudbu. Hanz Zimmer a jeho songy z filmů jsou prostě nejlepší motivací. A PAK SE TO STALO. Přede mnou se otevřela nádhera! S tou hudbou v uších mi naskočila husí kůže po celém těle a rozbušilo se mi srdce! TO BYL VÝHLED!!!
Sedla jsem si na kameny a seděla tam další hodinu a jenom zírala do dálky! Dnešní den byl prostě boží! Skvěle jsem se vyspala a měla jsem spoustu energie na rozdávání! Akorát teda… chyběl mi tu Pete. Haha. Někde se asi zdrželi, oni se totiž hrozně flákají… asi už ho nikdy neuvidím… a to jsem nám naplánovala společnou budoucnost! Jak vidím ty jeho obří pracky, tak si představuju… jak zvedne úplně s lehkostí můj obrovský … myslím backpack… a donese ho až na vrchol… myslím do KANADY! Achjo Pete, Pete, být pomalý je občas na škodu. Třeba mě ještě dožene!
Celou dobu jsem šla hrozně rychle. Z kopce jsem lehce utíkala, protože ten terén byl dneska zrozený pro běhání!! Pak zase na chvíli začal foukat hodně vítr, ale bylo mi to jedno. Šla jsem pořád dost rychle. Až jsem najednou zažila DEŽAVÍ! Vzduchem letí Thermarest matrace! Hej! Nějakému blbci uletěla karimatka, chudák… bude muset spát bez matrace! Wait! TO JE MOJE KARIMATKA! O můj bože!! Už zase! Letím za matrací a představuju si, jak spím na zemi. Zase jsem ji chytla mrchu blbou! Mám jí plné zuby! Nechápu jak se může pořád sama odpoutávat! Nebo možná jsem blbá já a neumím si připevnit karimatku? Hmm…
Po chvilce jsem narazila na sedícího Blua Skye a Falca, kteří měli pauzu! Nemohli uvěřit, že jsem je došla! Vždyť vstávali v 5! Dělali jsme si z toho srandu. Prý dojdu do Kanady, stihnu vydat knihu o PCT a oni budou stále v Kalifornii. Prý budu muset napsat druhý díl, jak to nakonec dopadlo se všemi ostatníma na treku. Seděli jsme tam další dvě hodiny a nepřestali jsme se smát! Sky prozkoumával svoji novou selfie tyč, kterou si objednal… jak já miluju, když lidi vůbec neví co dělají… řekl selfie master!
Dneska jsem po cestě narazila na cestě na označení 100km! Měla jsem hroznou radost! Dala jsem 100km bez ukončení trailu! 30% lidí na PCT skončí první týden. Už jsme ztratili 3 parťáky, kteří to vzdali. Tak snad nebudu já ten další!
Když jsem se blížili k místu, kde jsme měli dneska spát, tak na nás už z dálky mávala Tina - Němka. Byla hrozně ráda, že nás vidí. Zvrtla si kotník a seděla tu celý den. Ještě radši byla, když jsme jí řekli, že dneska zůstaneme tady. Udělali jsme si společně večeři. Já dneska měla bramborovou kaši s kousky slaniny. Moje nejoblíbenější jídlo zatím!
Musím říct, že, dnešní byl skvělý! Ušla jsem 35 km a přišlo mi to jako nic. Možná proto, že to bylo celou dobu z kopce. Ty hory a všechno dneska bylo naprosto dokonalé! Začínám to tady milovat čím dál více… i když smrdím a i když vypadám jako kominík…
