Vyhledat

Den 52 - Pozitivní myšlení

Aktualizace: 10. bře 2019

Check-out z hotelu je ve 12 hodin, takže musíme stihnout s Tipsy nakoupit a udělat všechny věci do oběda. Jako první jsme šly nakupovat. Jídlo na 6 dní - už mi skoro nic nechutná. Podle mě jsem si koupila hrozně málo jídla, ale to uvidíme až po cestě. Největší oříšek ale nastal, když jsme se pokusily nacpat všechno jídlo do našich Bear Vaultů. Jak to mám asi udělat???...



A co těď? Nutella skoro větší než celý barel a zkus to narvat dovnitř. Moc jsem se nesmála, ale začala jsem, až jsme se s Tipsy sbalily a zjistily, že se nám ten barel nevleze nikam do batohu. No co, prostě to ponesu v ruce! Pod paží! A ještě igelitku budu mít v druhé ruce. Můj batoh praská ve švech. Jestli tohle sbalím, říkejte mi Copperfield…



Vypakovaly jsme se z hotelu na poslední chvíli v hrozném spěchu (to je u mě standard) a šly na pořádnou snídani. Jak jsem vám včera slíbila - tady je fotka z města Lone Pine. Všude kam se podíváte jsou hory a skály. A vidíte tu nejvyšší? Tam budu pozítří!



Já jsem ještě dopisovala pohledy, protože… MILUJU POHLEDY! Jak psát, tak dostávat! Mám doma obrovskou nástěnku plnou pohledů z celého světa. Není nic, co mi udělá větší radost, než když mi kamarádi pošlou pohled z dovolené - klíčenky a magnetky jsou zlo! Takže když dojde na pohledy - potřebuju svůj čas, abych všechny vklidu napsala! Nikdo tady nechápe, proč tam toho tolik píšu. Prý stačí napsat “Posílám pozdrav z PCT.” Tsch, můj pohled musí být celý zaplněný informacema! 6 pohledů = 2hodiny!



Kolem 14:00 už sedíme venku na trávníku a stopujeme zpátky na trail. Jsme nějaké vyčerpané. Je tu s námi i Giggles a Pickle Pacer. Je to vážně docela daleko zpátky na trail a nikdo nám nechce zastavit. Jsem nějaká mimo a děsně mě to nebaví. Sedíme tu asi hodinu a všichni jsme nějací unavení a otrávení. Pak si uvědomím, že jsem hrozně negativní a úplně si ničím den. Všechno je tak, jak má být a někdo nás tam odveze! Tím jsem si jistá! Chytám si andělíčka, kterého mám na ruce a řeknu nahlas: “Kéž by tak přijel Trail Angel Mike!” Tipsy si povzdechne, sklopí hlavu, zívne, podívá se zpátky na ulici a najednou křičí: “To je Mike!” Vážně přijel a nabídnul nám, že nás odveze zpátky na trail. Víte, co je síla pozitivního myšlení? Ne? Tak si to běžte nastudovat! Zbytečně jsem tu seděla hodinu. Mike nás odvezl zpátky a dokonce jsme se o něm dozvěděli, že dělá Geocaching - má 36 úkrytů a dokonce nám jednu kešku ukáže! Tipsy tenhle Geocaching dělá, tak je z toho celá nadšená. Já skoro nevím o co jde.



Já si jdu radši udělat něco k jídlu. Představuji vám moje nové nejoblíbenější jídlo! Lucy’s French Crunchy Toast ala Swiss Chocolate con Honey Cashew. No. Prostě toust s nutellou a ořechama v medu. Delikatesa. Jsem to ale šéfkuchař!



Dneska jsem se seznámila s Jupiterem. Má batoh velký jako můj spacák a nese si s sebou prázdný barel proti medvědům - prý podle předpisů s sebou člověk musí mít barel, ale nikdo už nepíše, že si do něj musí dát jídlo. Vážně vtipné. Prázdný barel pod paží by byl o dost lehčí.



Město Lone Pine leží v 1136m n.m a Mike nás vyvezl do 3033m n.m a některým nám není úplně dobře. Jdeme šlapat k Kitchen Lake, které leží v 3420m n.m. Už když vycházím, tak mě bolí hlava, ale to přejde! Jdeme krásným lesem, já si zpívám a projíždím si v hlavě poslední dny.


Jdou proti mě nějací lidé, pozdravíme se a já snad nevidím dobře? Někdo tahá něco zajímavějšího než šišku nebo meloun? Psa? Měla bych se nad sebou zamyslet!!! Však počkejte, co potáhnu příště!



Vyfotila jsem si psa, schovávám foťák a teď by se ve mně krve nedořezal, zrudla mi hlava a v krku jsem měla knedlík! Já jsem taková kráva! Já jsem zapomněla v hotelu v zásuvce nabíječku a druhou baterku do foťáku. To je tak, když všechno dělám na poslední chvíli! Kruci! Volám do hotelu a zvedne mi to hrozně protivný chlap. Prý se v pokoji nic nenašlo a teď už tam jsou noví hosti a on se do toho pokoje nemůže jít podívat. Nemám na to nervy, od minulých stresů po telefonu už nemám chuť vůbec nic řešit. Nastotisíckrát poděkuju a pokládám telefon. Baterka ve foťáku mi většinou vydrží 7-8 dní, takže to přežiju do dalšího města a buď si koupím novou baterku a nabíječku tam, nebo to objednám z Amazonu. Nemám tady ale internet, tak budu muset pár dní počkat. NEBUDU SE STRESOVAT! Bolí mě totiž hlava. Šlapu do kopce, potkám pár, který sedí na kameni a holka zvrací. Hmm. Nejsem jediná komu je zle. Je to hrozné převýšení a někteří lidé to ne úplně dobře snáší. Chce se mi taky zvracet. Hodně piju a pak… Dojdu na nádherné místo. Kitchen Lake. Jezero ve výšce 3420m n.m.



Kempuje tady spousta lidí. Potkávám chlapce ve křoví, který zvrací. Spoustě lidem tady není dobře. Sedám si na kámen, Pickle Pacer mi podává pití s práškem proti výškové nemoci. Hned vedle leží Giggles a taky jí není dobře.



A já snad zase špatně vidím? Cože? Je to Shannon? A Glen? Potkali jsme se u Scout a Frodo a chvíli jsme spolu hikovali! Whaaat! A víte, co to znamená? Že Pete - sexy australská prdelka je tady taky! Je to báječné je zase vidět, i když vůbec nechápu, jaktože mě dohnali, byli hrozně daleko za mnou. Přeskočili 200mil - celou poušť - a stopovali do Kennedy Meadows, aby si mohli užít hory. Mám radost! Všichni společně vaříme večeři a já se nenápadně ptám, kde je Pete. Pete leží ve stanu, protože je mu zle a šel spát. Tak snad zítra! Při vaření nám zapadlo sluníčko a zase přišla moje nejoblíbenější část…




Sedíme, jíme a povídáme si příběhy, které se staly za poslednich 40dní, co jsme se neviděli. Krásný večer. Zítra nás čeká docela dlouhý a náročný hike, takže všichni ve 20:00 už leží ve stanech a jde se spát. Je pěkná kosa, ale není se čemu divit - jsme vedle jezera. Kutám se do pelíšku a modlím se, abych v noci nezmrzla. Nutně potřebuju další vrstvu oblečení!


Dobrou a važte si toho, že je vám teplo a netrpíte náběhem na výškovou nemoc.


-> Jít na 53. den

2,665 zobrazení
  • White Facebook Icon
Něco o mně

 

Jmenuji se Lucie.

Lucie postrach ulice.

Svatá Lucie, co mámě nervy upije a tátovi taky nepřidá.

Nebo tak nějak.
Narodila jsem se 12.12.1992 a od té doby mě toto číslo pronásleduje.

12. 12. 2012 jsem se rozhodla změnit svůj život a stvořila Bucket List.

Více o mně...

© 2023 by Going Places. Proudly created with Wix.com