Vyhledat

Den 53 - Před horolezením

Aktualizace: 10. bře 2019

Ráno jsem vstala! Dříve než Tipsy! Věřili byste tomu? Já ne! Vzbudila jsem sama od sebe v 7 hodin ráno a nikdo kolem mě ještě nevstával. Cítila jsem se jako největší frajer na celém světě! Vylezla jsem ze spacáku a nevěděla jsem, co mám dělat. Tuhle situaci ještě neznám. Měla bych něco dělat? Vlezla jsem spodem k Tipsy do baráku a začala jí budit. Jsem otravná, nojo, já vím. Tipsy se smála jako pako, prý nechápe co se mi stalo. Ale když já se děsně těším do hor! A nemůžu se dočkat až odsud odejdeme, protože tady hrozně fouká vítr a dneska nás čeká docela těžký den - já vím, že jsem řekla, že nikdy nepůjdu více než 15mil, ale dneska musím - potřebuju se dostat k jezeru jménem Guitar Lake, abychom zítra měli jednodušší výšlap na nejvyšší horu Spojených států - Mount Whitney - 4421m n.m! A to se moooooc těším.



Tipsy se vzbudila a šly jsme si společně dát snídani. Jako správní bezdomovci! Já mám jako správný Čech pořádně dlouhé ponožky v sandálech a zakasané triko do kraťas. Tahle fotka ve mě vyvolává silný pocit, že vážně vypadáme jako bezdomovci.



A jak už jsem vám několikrát říkala, tak tu žiju v naprosté harmonii s přírodou, takže když si ke mě přijde sednout veverka na snídani, tak mi to nepřijde vůbec divné. Prostě tam spolu sedíme a nechybělo moc a začala bych si s ní povídat. A ještě chvíli by na mě zírala a já bych ji sbalila do batohu. Jo a nevím jestli je to veverka nebo čipmank. S mými dioptriemi je nerozeznám.



Ostatní lidi začali vstávat. A teď se všichni zděsíte! Hrůzou! Víte, kdo přišel? Pete! Můj sexy australan Pete! A víte, co si táhnul vedle sebe? Nějakou dredatou pindu! Kde to koště vyhrabal? A proč se k němu tak lísá? Má hrozné vlasy! Achjo. Kdybych byla pomalejší a pak třeba přeskakovala 200 mil, mohla jsem ta dredatá pinda být já! Ach ti Australani. Jdeme pryč! A co by to bylo za ráno, kdybych hned nemusela šlapat do kopce! Ale čím výše jdeme, tím krásnější tady všechno je.




Všude okolo vidím, kde zase za chvíli budu a ze všech těch hor mi naskakuje husí kůže! Už to nejsou jenom suché kopce, ale vidím sníh, snížek! To bude švanda! Postavím si sněhuláka a budu se koulovat! To bude paráda!





Během oběda si dáváme krátkou pauzu - ale vážně jenom na chvíli, protože nám dneska pořád chybí hodně mil. Dělám si můj nový nejoblíbenější recept. Toustík s Nutelkou a s oříškama v medu.



Procházíme dneska nádhernou přírodou - všude jsou samé kameny, skály, hory, zeleň - pastva pro oči. Moc bych si chtěla sednout a zahrát si na ukulele - vážně dlouho jsem nehrála, ale není na to dneska čas.






Dneska jsme přecházeli asi 3 řeky a zatím musím říct, že je to pohodička. Tipsy sice do jedné sklouzla, takže měla mokré boty, ale já jsem všechny řeky přeskákala jako kamzík suchou nohou. To se ale brzy změní - až přijde více vody.



Procházeli jsme přes palouček, kde se opalovali svišti. A asi si dovedete představit, co dělala Lůca, když je viděla? Fotila! Mám ve foťáku asi 150 fotek svišťů - tak vám alespoň pro představu jenom pár ukážu, abyste viděli, jak jsou rozkošní!





Ale to, co následovalo po téhle části mě dostalo skoro do kolen. Už to nejsou hory, ale jsou to skály jako kráva! A někam tam zítra polezu? Jsem naprosto v šoku a v úžasu!






Fotky skal - cestičky a skal v zádu - skály při západu sluníčka - lidi co pochodují po západu - cokoliv


Kolem 19:30 jsme dorazili k našemu cílenému Guitar Lake. Achjo, tady si dovedu i představit, že bych umřela. Ale to by bylo moc jednoduché! Takže stavíme stany a já pořád čumím na jezero a na všechny hory a skály, které jsou kolem nás.



Dneska jdu spát bez večeře, dala jsem si jenom tyčinku, protože je hrozná zima a nechce se mi nic chystat. Ležím ve stanu, nechala jsem si otevřené dveře a koukám na tu krásu, která mě asi zítra čeká. Jsem plná očekávání. Mount Whitney by měl být vrchol téhle cesty! Vůbec jsem se nedívala na žádné fotky, abych zítra byla překvapená. Vůbec nevím do čeho jdu. Brou



-> Jít na 54. den

2,580 zobrazení
  • White Facebook Icon
Něco o mně

 

Jmenuji se Lucie.

Lucie postrach ulice.

Svatá Lucie, co mámě nervy upije a tátovi taky nepřidá.

Nebo tak nějak.
Narodila jsem se 12.12.1992 a od té doby mě toto číslo pronásleduje.

12. 12. 2012 jsem se rozhodla změnit svůj život a stvořila Bucket List.

Více o mně...

© 2023 by Going Places. Proudly created with Wix.com