Co, že jsem to povídala včera před spaním? Že dneska doběhnu až do Kanady? To snad né - co byste pak četli? Probudila jsem se a byla jsem úplně mrtvá! Ale né mrtvá jako mrtvá, prostě totálně mrtvá. Úplně. Total. Bolely mě nohy, hlava a říkala jsem si, že tady asi možná umřu. Haha. Bylo 7 hodin, vylezla jsem ze stanu, šla jsem spodem k Tipsy do stanu a snažila se jí probudit. Koukla se na mě a obě jsme věděly, co se bude dít. Včera jsme zdolaly jednu čtyřtisícovku a dneska máme zdolat druhou! YES! Jdeme na to! No to určitě. Tipsy se otočila na bok a řekla mi, ať jí dám pokoj, že dneska na žádnou debilní horu neleze. A VÍTE CO? JÁ TAKY NE! Šla jsem zpátky do stanu, natáhla jsem si hohy, které jsem měla děsně stuhlé a během pár minut jsem vytuhla. Vzbudilo mě až sluníčko, které mi pařilo na stan takovým způsobem, že jsem měla doma saunu. Opouštím dům a jdu si lehnout jenom na matraci někam do stínku. Nooo a ….
Seděly jsme tady na tomhle místě asi do 12:00. Jedly jsme, povídaly si, jedly, čistily si pleť, jedly, štupovaly ponožky, jedly, dělaly pořádek ve stanu, jedly... a pak jsem si říkaly, že bychom konečně mohly vyjít, ale, něco nám překazilo naše plány …
Přišli Monk a Nutter Butter! Achjo, jak já je hrozně zbožňuju! Takže náš plán odejít ve 12:00 se úplně nekonal, protože jsme tady seděli další 2 hodiny. Nejvtipnější ovšem bylo, že každý kdo kolem nás od rána prošel se nás ptal, jestli jsme si rozdělaly kemp tak brzy a my každému musely vysvětlovat, že jsme ještě neodešly. Tohle tady lidi moc nedělají, že by si nesbalili stan do dvou do odpoledne. Nevadí. Zasloužíme si odpočinek! Přece nepolezeme na další čtyřtisícovku hned druhý den - vůbec bychom si to neužily. Takže pohodička! Půjdeme dneska jenom tolik mil, kolik se nám bude chtít a jenom do té doby dokud se našim tělům bude chtít. Vyšly jsme 14:30.
Občas se sama sebe ptám a představuju si, co se objeví za horizontem. Vžycky, když nevím, co je zrovna za zatáčkou, tak jsem hrozně natěšená a představuju si ty nejkrásnější věci - většinou teda, že to konečně bude z kopce.
Tentokrát ale výhled, který mě čekal, předčil všechna má očekávání. Kdo by čekal, že takhle vysoko se předemnou objeví přenádherné jezero obklopené horama. Zůstala jsem čučet jak chleba z tašky. Ani jsem se nehla a málem si vykroutila si hlavu, protože jsem nevěděla, kam se dívat dřív.
Byl odsud nádherný výhled právě na onu čtyřtisícovku, na kterou jsme vylezli včera. Kochali jsme se a pyšnily se, že jsem přesně támhle včera byly.
Já jsem nečekala, že bych se přinutila k tomu, abych někdy zveřejnila něco, co bylo pro uši jen mých kamarádek, ale tentokrát musím. Nahrála jsem krátké video, ale nečekala jsem, že zním tak příšerně na videu! A ještě k tomu jsem úplně blbá a nevím jaký je rozdíl mezi syslem a svištěm. Doporučuju si pustit hodně hlasitě nějakou hudbu a vypnout zvuk u následujícího videa! Užijte si alespoň ten nádherný výhled!
Dneska jsme zase přecházely asi 3 řeky, ale dneska už mi noha suchá nezůstala. Ujela jsem na kameni a noha mi sjela do potoka. Tipsy se ani neobtěžovala to zkoušet a rovnou tu řeku prošla skrz. Mokré boty nejsou úplně nejpříjemnější věc na chození, ale kupodivu mi docela rychle uschly.
Poslední část už docela k večeru jsme šly lesem, ale pořád jsme v dálce viděly hory, které nás pravděpodobně čekají zítra. Všude tady pobíhají svišti, veverky, čipmanci a komáři! Já už jsem tak prožraná, že už podle mě nemám žádnou krev, tak by mě mohli už nechat napokoji! Hlavně teda nevím co mají ty svině za problém, ale mám cca 20 štípanců na zadku. Mám hole připnuté na batohu, protože se musím pořád škrábat - potřebuju mít tedy volné ruce. Některé stromy mají hrozně zajímavé tvary a občas se musím zastavit a pořádně si některé stromy prohlédnout - jeden mě dneska zaujal trochu více. Jak jsem byla tak nějak příjemně unavená, tak jsem jenom stála a smála se, co mu to chudákovi narostlo.
Dorazili jsme k poslední řece - Tipsy to opět prošla skrz vodu bez nějakého přemýšlení kudy by to šlo projít suchou nohou. Já se o to pokusila - zase neúspěšně - mám zase mokré nohy jako kráva!
Když jsme dorazily na místo, kde jsme chtěly kempovat, tak už tam na nás čekal Monk a Nutter Butter! Bylo to dobré rozhodnutí, že jsme se rozhodly to vzít dneska jenom tak zlehka, protože si alespoň odpočineme a bude připravené na zítřek. A alespoň budeme moct být celý večer s Monkem a Nutter Butter. Děláme si večeři a děsně se u toho bavíme. Nejvtipnější všem přijde, když se bavíme o jménech na trailu - vzpomínám na to, když jsem je poprvé potkala, tak jsem si nepamatovala jejich jména a při druhém setkání jsem je oslovila Čipmank a Another Butter. Mám je vážně moc ráda! Pořád nemůžu uvěřit, že jsou zase tady!
A teď už jako obvykle ležím ve stanu a přemýšlím nad zítřejším dnem - prý to bude mnohem větší nádhera než byla na Mount Whitney - A TOMU JÁ TEDA NEVĚŘÍM! Koukám ze stanu na horu, kterou mám hned před stanem a říkám si: “Lůco, Lůco, co sis to vymyslela!”
