• White Facebook Icon
Něco o mně

 

Jmenuji se Lucie.

Lucie postrach ulice.

Svatá Lucie, co mámě nervy upije a tátovi taky nepřidá.

Nebo tak nějak.
Narodila jsem se 12.12.1992 a od té doby mě toto číslo pronásleduje.

12. 12. 2012 jsem se rozhodla změnit svůj život a stvořila Bucket List.

Více o mně...

© 2023 by Going Places. Proudly created with Wix.com

Vyhledat

Den 63 - Sežrané ukulele

Aktualizace: 11. bře 2019

“Goldie! Goldie! Vstávej! Někdo se ti pokouší dostat do spacáku!” Posadila jsem se a viděla jsem, jak malý svišť utíká od mojeho spacáku. Snažil se ke mně vloupat! To by bylo super! Všichni jsme vstali v 8 a dali si společně snídani - žádnou super rychlou, ale tu nejpomalejší na světě. Celé ráno se tady smějeme všem příběhům z trailu - většinou teda na můj účet. Vycházíme 9:30 a nikdo nikam nespěchá.



Fireworks koleno nevypadá úplně nejlíp, ale může chodit, tak snad to bude vpořádku. Rozdělili jsme si její věci z batohu a každý něco nese. Já mám stan a sandály. Dneska jdeme celou cestu všichni za sebou a povídáme si. Většinou teda vypravím moje neskutečné story a všichni se lámou smíchy - když to takhle slyším z mých úst, tak si říkám, jak jsem některé věci mohla udělat a že je neuvěřitelné, že pořád dýchám.



Dneska je to flakárna - jdeme totiž celou dobu z kopce! 12 mil z kopce! Víte, jak moc to tady dneska zbožňuju? MOC! Děláme si pauzu asi každých 10 minut, fotíme fotky a dnešní den je prostě DEN VYPRÁVĚNÍ PŘÍBĚHŮ.




Potkali jsme dva báječné lidi. Jibber Jabber a Pika. Seděli chvíli s námi na naší pauze a poslouchali naše story. Nakonec jsme se dozvěděli, že je to brácha se ségrou! Prošli už i další dálkové traily a cestují pořád spolu. Není to boží? Brácha? Kde jsi? Já bych s tebou moc ráda šla tenhle trail - hlavně teda proto, že by to byla neskutečná sranda - větší nemehla totiž svět neviděl. Mimochodem představa, že můj brácha ujde 40km denně mi asi přivodí zápal kosti od blbosti. Úplně nemožné.



Během oběda jsme zastavili u řeky, kde jsme se šli okoupat a pak asi další 3 hodiny seděli a jedli. Fireworks potřebovala odpočinek - to byla naše výmluva. Ve skutečnosti jsme byli všichni líní.



Celý den jsem byla zaneprázdněna vyprávěním a vůbec jsem neměla čas přemýšlet nad tím, jaké to asi bude, až odjedu. Naštěstí. Protože si to vůbec nechci představovat. Jsem tady teď ale s naprosto báječnýma lidma a dnešní den je úplně boží.



Naučila jsem holky říkat “KRVEŽÍZNIVÁ BESTIE” a pokaždé, když jsou kolem nás komáři, tak holky křičí krvežíznivá bestie jako o život! Vážně vtipné.



Když jsme procházeli lesem, tak se Fireworks, která šla jako první prudce zastavila a všichni jsme do sebe málem narazili. Stála před náma kráska, která se nás možná lekla více, než my jí. Každopádně na nás koukala pěkně vyděšeně!



Nakonec jsme se dneska po 11,5 mílích rozhodli kempovat kousek před rozcestím, které nás zavede zpátky do města. Panovala tady báječná nálada a všichni jsme byli nějací moc šťastní. Holky dneska hodně vyzvídaly ohledně České republiky. Celý den mluvily o tom, že mě přijedou navštívit. Když jsem si umyla nohy v jezeře a dala si čisté ponožky, tak mě vlastně napadlo, že bych jim mohla ukázat, jak to v Česku vypadá. Vytáhla jsem si ponožky co nejvýše to šlo, obula si sandály, zakasala tílko do kraťasů a šla jim ukázat, zač je toho loket. Holky si sedly a já jim zahrála krátké divadlo. První jsem jim představila naši českou módu, způsoby chování na veřejnosti a pak zahrála konkrétní scénky. Na prvním obrázku můžete vidět scénku ze supermarketu Billa. Paní na mě křičí, jestli jsem blbá nebo slepá a neviděla jsem cedulku, že si musím zvážit banány. Teď za mnou bude stát celá fronta lidí a čekat, protože tady funguje jenom jedna pokladna. Vidíte ty lidi, kteří stojí ve frontě?



Pak přišla na řadu jizda veřejnou dopravou…



Holky se neskutečně těší, až navštíví Českou republiku. Po skončení divadla se holky rozhodly spát na kovboje se mnou! No nejsou to zlatíčka? Když je to prý moje poslední noc, tak to musí být se vším všudy. Poskládaly jsme se všechny vedle sebe a slibila jsem jim před spaním pohádku o Goldielocks a třech medvědech.



A tady jsme. Parta zoufalců a všechny věci, které jsme dneska tahali v batohu. Fireworks nám pořád děkovala, ale tohle je tady úplnou samozřejmostí.



Kluci udělali oheň a všichni jsme si šli udělat večeři. Coconut mi dala její připravené jídlo - bramborovou kaši s uzeným lososem. Všichni jsou fakt zlatí. U táboráku jsem chtěla jít hrát na ukulele a když jsem ho vybalila, tak jsem si vzpomněla na TY POSRANÉ BESTIE! TY SVINĚ mi zničily ukulele! PADĚLÁNÍ KOMÁŘI! Vážně tady pro mě už nemá nic smysl. Obrečela jsem ukulele.



Seděli jsme u ohně a každý jsme museli říct, co bylo nejlepší na dnešním dni, co bylo nejhorší a na co se těšíme. To bylo bájo! Fireworks nejoblíbenější část dnešního dne byly moje příběhy, nejsmutnější část, že nemůže pokračovat v trailu dále a těší se na to, že si dá ve městě burger. Coconut nejoblíbenější část bylo moje divadlo, nejhorší, že odcházím z trailu, protože Trail se mnou je mnohem lepší a těší se, že se znovu všichni sejdeme. Samova nejlepší část byla, že jsme dneska hikovali všichni spolu, nejhorší, že má puchýře a těší do města na pivo. Captain Planet byl nejvíce nadšený z toho, že jsme viděli tak zblízka srnku, nejhorší, že je unavený a těší se do města na pivo. Moje nejoblíbenější část dnešního dne byli tihle lidi, kteří jsou báječní.


Nejhorší je, že zítra scházím z trailu a ti podělaní komáři! A těším se… na… vůbec nevím na co se těším. Asi na poslední noc s hvězdičkama.




Dnešní den byl vážně fajn, ale těším se do města. Na sprchu. Na to, že si koupím krém proti štípancům a že pojedu domů? - Na to se moc netěším. Vlastně vůbec. Chci jet domů? Koukám na hvězdičky a je to taková nádhera! Ráno moudřejší večera!


-> Jít na 64. den

2,332 zobrazení