Vyhledat

Den 65 - Goldie rampouch

Aktualizace: 11. bře 2019

R.I.P. Měla jsem vás všechny moc ráda. Po 7 hodinovém boji s mrazem se Goldielocks proměnila v rampouch. Vzpomínejte na mě v dobrém. Ale počkat! Co to vidí oko mé modravé? Co to cítí kůže má omrzlá? Sluníčko? Svítí? V 6 ráno se začalo oteplovat a mně rozmrzávaly první části mého těla. Rozmrzly mi ruce a pomalu jsem se vracela do života. Zachumlala jsem se a čekala, až se začnu potit. Netrvalo to dlouho a sluníčko mi bušilo na spacák a bylo mi děsné vedro. A co se stane když je mi vedro? Mám hlad!



Tadáá! Nezmrzla jsem! Byla to každopádně nejchladnější noc na trailu. Snažila jsem se zahřívat mým dechem, ale po pár hodinách jsem měla studený i dech. Upřímně jsem to v noci neviděla úplně nadějně - v noci jsem dokonce přehodnocovala mé vidiny skončit jednou v nebi - mít vařící kotlík v pekle se mi zdálo jako schůdnější varianta. Ovšem… jakmile jsem rozmrzla už chci zase do nebe skákat po obláčcích!


Ležela jsem na sluníčku, odháněla jsem komáry a bylo mi vedro. Goofey přišla s báječným nápadem, že bychom se mohly jít vykoupat. Skvělý nápad! Právě jsem se vyhrabala z mrazáku a přežila vlastní smrt umrznutím, ale přijde mi úplně cajk jít do jezera, které leží asi v 3500m a přes noc bylo podle mě zamrzlé. Goldie goldie…



Víte, jak vypadají omrzliny třetího stupně? Nevíte? Příšerně! Tak já vám povím něco o šestém stupni. To se stane to, že vaše orgány přestanou fungovat, zpomalí se vám dech, přestanete cítit tělo a pak se vaše srdce zastaví. Většina lidí by na omrzliny šestého stupně umřela - ale to se KRÁLOVNĚ S LEDOVÝM SRDCEM jako jsem já nestane. A jestli se ptáte, jak to přežila Goofey, tak…



Goofey a Sweaty se seznámili asi před 4 dny a od té doby je z nich pár. Láska na první pohled. Láska hory přenáší. Spřízněné duše. Jin a Jang. Jedna duše, jedno tělo. Jeden by se nad tou romantikou pozvracel. Představa, že sdílím s někým tady na trailu stan, mi způsobila trauma. Čichat svůj odér je jedna věc, ale míchat to s cizím odérem? To je skandál! Každopádně jim to moc přeju, jsou spolu jako dvě hrdličky.


Dneska jsou tady všude po cestě jezera a kdybychom nespěchali na John Muir Ranch, tak bych si určitě šla nechat zamrazit nějaký další orgán. Je to tu krásné!




Dneska jdeme většinu času s Goofey spolu a povídáme si o holčičích věcech - Sweaty nás raději opustil. Hlavní téma dnešního dne: MAKE-UP. Krém? Podkladová fáze? Makeup? Pudr? Oční linky? Oční stíny? Tužka na obočí? Řasenka? Rtěnka? Tvářenka? TOHLE VŠECHNO JSME SCHOPNÉ SI NAPATLAT NA OBLIČEJ! A teď je jen těžko říct, jestli nám to svědčí. Podle mě jsme krásnější na trailu. Špinavé od prachu, hlíny a špíny. To je ta přirozená krása mám pocit. Myslím. A víte, kolik to zabere času - až tady na trailu si uvědomuju, jaká je to ztráta času. A hlavně je to FAKE! To nejsme my - jenom maska za kterou se schováváme. TO JSEM TO VYMYSLELA! PRYČ S MAKEUPEM! MUSÍME BÝT PŘIROZENÉ! Achjo, dneska mi vážně hrabe - nemůžu se dočkat až budu v Praze a pořádně se nalíčím a budu zase vypadat hezky a čistě a krásně a sexy? A někdo mi řekne, bože tobě to dneska sluší! Tady každý den poslouchám jenom “I LOVE YOUR HAIR GIRL!” (Mami, to znamená, že se některým lidem tady líbí moje dredíky) Ale můj špinavý a nepěstovaný obličej už tady nikdo nekomentuje. Vážně by mě zajímalo, co si tady o tomhle myslí kluci - přijdeme jim PŘIROZENĚ KRÁSNÉ nebo NECHUTNÉ? Tak já nevím… měla bych si koupit makeup? Tohle téma nám vydrželo asi 4 hodiny! Výsledek mých úvah o skutečném životě: Až s vámi a vašimi 12dní nemytými nohami váš partner ulehne do společné lože a řekne vám, že jste krásná a přirozená, tak VÍTE, ŽE JE TO TEN PRAVÝ!




Dneska jsme museli přebrodit další řeku. Byla jsem hrozně překvapená, jak může být ten proud silný - vypadalo to totiž, že ten proud není silný a dokonce jsem si myslela, že tam není tak moc vody. Chyba lávky. Goofey propadala záchvatům smíchu - já už jednou při brodění spadla a jela s proudem a vážně to nechci zažít znova, takže tohle beru hodně vážně. Ty holky, které minulý rok umřely, by mi daly za pravdu.



Neuvěřitelný výkon, ale ušli jsme dneska 16,2 mil a došli jsme na John Muir Ranch, kde jsme měli v plánu si vzít chatku. K našemu překvapení je v ceně zahrnuto jídlo a cena za osobu je 150$. To je něco jako 3300Kč! Víte, co všechno za to můžu mít? Třeba jídlo na 14dní! 19 Nutell! 75 Snickersek! 150 čínských polívek! To né, to by nešlo!


Odcházíme, našli jsme si místo kousek odsud na nedalekém kopci a místo postele ležím na karimámě a místo burgeru si dělám čínskou polívku.Ten pocit, že si jich můžu dovolit ještě 149 je k nezaplacení!


-> Jít na 66. den

2,345 zobrazení
  • White Facebook Icon
Něco o mně

 

Jmenuji se Lucie.

Lucie postrach ulice.

Svatá Lucie, co mámě nervy upije a tátovi taky nepřidá.

Nebo tak nějak.
Narodila jsem se 12.12.1992 a od té doby mě toto číslo pronásleduje.

12. 12. 2012 jsem se rozhodla změnit svůj život a stvořila Bucket List.

Více o mně...

© 2023 by Going Places. Proudly created with Wix.com