Vyhledat

Den 77 - BENSON PASS 3081m

Aktualizace: 11. bře 2019


Ráno bylo poněkud mokré. Měli jsme mokré spacáky, ale to mi vůbec nevadí - já mám na to totiž speciální taktiku - spím do 9 a sluníčko to vysuší. Gilligan tuhle taktiku moc nemusí. V 6 hodin je venku ze spacáku ve svojí péřovce a vaří si snídani. Tohle není nic pro mě - já se zahrabala hlouběji do spacáku a nechte mě být. Když jsem se probudila v 8, tak Gilligan ležel na karimatice a četl si knížku - podle mě hikovat se mnou je pro něj taková dovolená. Fakt se směju, podle mě jsem prostě příšerná. V klidu jsem se sbalila, žádný stres, zpívala jsem si a viděla, jak někdo nemá trpělivost. Snáší to ale dobře chlapec. To se mu musí nechat. Vyšli jsme v 9, ale máme v plánu dneska ujít jenom 13 mil = 21 km, takže to není tak horké. Chceme dojít dneska k Benson Lake, které nám tady všichni doporučují - je tam krásný písek a je to skoro jako pláž.


Našim cílem bylo dostat se tam co nejdříve a koupat se po zbytek den - ale to víte - to ranní vstávání!

Dneska je neuvěřitelné vedro! Tomu se snad nedá ani věřit, ale já se potím! Připadám si dneska jako na poušti. Tečou mi čůrky potu po zádech a po břiše - velmi nepříjemné! A k té hrůze navíc ještě šlapu do kopce na nějaký blbý Benson Pass 3081m! A navíc mě žerou komáři! Narazila jsem na Mighty Small a Jesus - chodí tady po horách jenom některé sekce a když mě Mighty Small uviděla, tak si se mnou hned začala povídat a byla hrozně zvědavá ohledně PCT. Já jsem ale nebyla skoro ani schopná mluvit, protože ten kopec mě málem zabil. Dýchám jako pes a z čela mi teče pot. Hrůza. Mighty Small se na mě dívá a pak se mě zeptá: “Chceš, abych ti polila hlavu?” Hmmm… Co na to říct! YES! PLEASE!



To byla bomba! Pocit k nezaplacení! Měla jsem mokré dredy a kapala mi z nich celou cestu studená voda! Fakt pecka, asi to budu dělat častěji. Ale je takové vedro, že než jsem došla na vrchol dalšího hrůzného kopce, tak jsem byla skoro suchá. A už jsem zase na dalším kopci. Jsem tak vytočená, že zabíjím všechny létající svině okolo. Došla jsem na vrchol, kde už seděl Gilligan a měl skoro dojedený oběd - jsem prostě šnek. A co jsem dělala na vrcholu místo oběda?


BENSON PASS 3081m



Ano. Dámy a pánové, Goldie totálně přeskočilo a na vrcholu třítisícovky jsem hrála hru “má mě rád, nemá mě rád” s mrtvými komáry! První křídla, pak nohy. Nemůžu uvěřit, že si mě Gilligan nahrál, ale prý mu naháním strach, tak chtěl mít zdokumentováno, jak jsem hrozný člověk. Vůbec si podle mě nedovedete představit ten úžasný pocit, když těm sviním trhám nohy a křídla!


Bez komentáře. Zaslouží si to. Nesuďte mě. Já jsem v právu! Rozhodli jsme se odejít z vrcholu a konečně dojít k tomu překrásnému Benson jezeru. Já se tak těšila až skočím do vody! Cesta k jezeru byla ale náročnější než jsme si mysleli. Do kopce a když to bylo z kopce, tak to byl strmý sráz se spoustou kamenů. Nic moc. Všude okolo byly ale nádherné kytky, které si Gilligan fotil a já fotila přírodu okolo. Kytky mě neberou.



Po 13 mílích a celém dnu jsme konečně tady! Benson Lake! Neskutečná nádhera a i když jsme tady chtěli být dneska ve 12:00 a je právě 17:00, tak jsem moc šťastná, když skočím do vody! Voda je sice ledová, ale po dnešním úmorném dni je to příjemná změna! Gilligan mě hrozně překvapil - říká o sobě, že moc neumí plavat, ale šel si zaplavat a docela daleko! Bože, to by bylo super, kdybych mu mohla dát první pomoc. Haha.



Nooo a pak jsme šli uschnout. Pozorovala jsem Giligana jak osychá na sluníčku a nemyslíte si, že vypadá jako trosečník? Já bych mu ty vousy oholila - úplně to všechno okolo kazí!



Podle mě na něj čumím s otevřenou pusou a možná mi teče slina. Jak moc blbě by vypadalo, kdybych za ním přišla a prostě si sáhla na ten jeho břišní pekáč? Moc bych si to chtěla osahat! Achjo - Lůco! Seber se a padej pro dřevo - třeba přijdeš na jiné myšlenky! Udělali jsme si oheň, rozestlali postele a kolem 18:00 jsme už seděli u ohně.



Gilligan dělal pečené tortilly se sýrem a pak s tuňákem. Vážně si tady připadám jako na pustém ostrově, protože jsme tady jenom my dva a pečeme tortilly na klacku!



Já jsem stále civilizovaná žena a připravuju si dehydrovaný Chilli Mac s hovězím masem. Šérujeme jídlo a povídáme si o PCT a o našem normálním životě. Gilligan mi povídá hodně o jeho práci - pracuje pro vojenské letectvo. Neptejte se mě na víc - abych byla schopná vnímat všechny ty informace, musel by si první oblíknout alespoň tričko.



Až se začalo stmívat, tak se Gilligan konečně oblékl a já se konečně plně soustředila na všechno, co říká. Seděli jsme na pláži a čekali jsme na západ sluníčka. Možná bych tady mohla zůstat na pár dní - připadám si tady jako na dovolené! Udělala jsem nám dezert - English Muffins s Nutellou a cpali jsme se sladkostma.



Venku začala být sice docela kosa, ale oheň nás krásně hřál. Leželi jsme na písku a koukali na nebe. Nemůžu stále uvěřit, že máme celou pláž jenom pro sebe!



Je úplně jedno v kolik jsme tady dorazili, ale tady se nějak hrozně rychle posouvá čas, protože jsme tady strávili asi 6 hodin povídáním a místo toho, abychom šli spát, tak si stále povídáme, koukáme na hvězdy a jsme oba úplně unešení celou tou krásou. Já už zase vytahuju foťák a musím to zdokumentovat, protože ty hvězdy jsou nepopsatelné!



Úžasný večer. Ležíme takhle až do jedné do rána. Nezapomenutelný okamžik. Romantika jako prase. Zíráme vzhůru, povídáme si, ohříváme se u ohně A TAK …


-> Jít na 78. den

2,243 zobrazení1 komentář
  • White Facebook Icon
Něco o mně

 

Jmenuji se Lucie.

Lucie postrach ulice.

Svatá Lucie, co mámě nervy upije a tátovi taky nepřidá.

Nebo tak nějak.
Narodila jsem se 12.12.1992 a od té doby mě toto číslo pronásleduje.

12. 12. 2012 jsem se rozhodla změnit svůj život a stvořila Bucket List.

Více o mně...

© 2023 by Going Places. Proudly created with Wix.com