Když jsem se ráno probudila, tak byla hrozná zima! Měly jsme s Reeses nastaveného budíka na 6, ale obě jsme ho zaklaply a zůstaly ležet. Prostě jsme počkaly až vysvitne sluníčko a bude teplo. Náš plán vyrazit v 7 se posunul jenom o 2 hodinky, což je u nás dvou docela úspěch. Máme dneska v plánu 20 mil, takže pohodička. Vycházíme. Dneska jsem si řekla, že si nebudeme dělat tak dlouhé pauzy, abychom to zvládly v nějaký přijatelný čas. Po první míli potkáváme Pickles a povídáme si. Hmm. Že by druhá snídaně?
Pickles hrál na kytaru a my jsme se cpali druhou snídaní. Jak já mám Pickles ráda! To je tak skvělý kluk - je mu 20 a má skvělé zážitky. Nejvíce mě dneska rozesmál příběh o jeho ex přítelkyni se kterou minulý rok šli část PCT spolu. Já se málem počůrala, jak to líčil. Ona byla pomalá a nebyla schopná chodit více než 8-10 mil denně, pořád byla unavená, bolely ji nohy, byla dehydratovaná a fňukala. Nepřipomíná vám to někoho? Šli spolu jeden měsíc a za tu dobu ušli asi nějakých 80 - 100 mil. Bože já se lámala v křečích. To ujdu za 4 dny, ne za měsíc. Achjo. To je zase srandy kopec, ale my dneska nikam nedojdeme. Reeses je dneska děsně líná! Plazí se jako had. Já jsem zastavila po dalších 5 mílích a zase jsem si dala pauzu. Tady je poslední voda na dalších 10 mil, takže jsem tady hodně pila, abych nemusela tolik vody tahat a s sebou jsem si vzala jenom 1 litr. Ale stejně jsem tady s Pickles, J.P a Meemou ztrávila asi hodinu. To je zase líný den. Reeses vůbec nedorazila, takže podle mě dneska lenoší.
A odteď už vážně žádné přestávky! A tak se stalo …dalších 10 mil to bylo pořád jenom lesem, takže žádné výhledy se nekonaly, tak se šlo skvěle. Bylo i příjemně a lehce foukal vítr. Já mám dneska ale náladu leda tak na spaní a nic nedělání. Přemýšlím o spoustě věcech a hlavně se dneska nějak moc stresuju tím, co bude, až se vrátím do ČR. Přemýšlím nad tématem mojí diplomové práce a stresuju se jen představou, že budu dělat troje státnice. Fuj. Po 10 mílích přemýšlení, zda má nějaký inženýr vůbec smysl jsem došla na místo, kde byla další voda. Šla jsem si umýt nohy, protože jsem měla pocit, že mi zhnijou jestli je neumyju. Když jsem si zula boty, tak mě praštila vůně mých chodidel přímo do obličeje! Podle mě už je pozdě. Jsem jako kominík. Je tady místo pro stany, takže je tady spousta lidí a vidím, že pijou Whiskey a nějak se mi dneska vůbec nechce být s takovýma lidma. A hlavně tady není vůbec žádný výhled. Je to uzavřené v lese. Pokračuju tedy dál doufajíc, že najdu nějaké hezké místo na spaní. Ale nevypadá to vůbec dobře. Všude jsou jenom samé stromy a lesy. A pak jsem v dálce uviděla takové vyvýšené místo mimo trail a říkala jsem si, že bych tam mohla zkusit vylézt a třeba z tama bude hezký výhled.
A tak se stalo … NEJKRÁSNĚJŠÍ MÍSTO V OKOLÍ!
Seděla jsem tady na skále, papala čokopafs a koukala na západ sluníčka. To vám byla taková nádhera! Dovede si představit, že ti ostatní lidi sedí někde v kempu a nevidí vůbec nic? Reeses tam podle mě zastavila taky a zůstala tam. Dneska budu sama. Tohle je vážně po hodně dlouhé době, že jsem někde úplně sama. Zvláštní pocit, ale to, co je kolem mě je naprosto úžasné a až se barvy nebe obarvily na růžovo, tak jsem měla pocit, že jsem přesně tam, kde chci být a že tohle je přesně ta cesta, kterou chci kráčet - nádherné výhledy a překrásné místa na spaní!
Dneska jsem ušla 20 mil = 32km. Ležím ve spacáku, koukám na měsíc a na hvězdy a když jedna zrovna padala, tak jsem si přála parťáka - takového, co chodí rychle jako já a takového, kterému nebude vadit lozit po skalách pro nejkrásnější výhledy …
