Vyhledat

Den 96 - Kdopak je to čisté děvče?

Aktualizace: 11. bře 2019

Ráno mě vzbudil zvuk telefonu - někdo mi volá! Je 6 ráno! Proboha! Který blbec? MICHI! Bože, to je báječné - tohle jsem přesně potřebovala - říct někomu všechno moje trápení. A postěžovat si. Mluvily jsme s Michi asi hodinu a já se po rozhovoru s ní cítila jako úplně nový člověk! Koukala jsem na sebe do zrcadla a moje dready vypadají příšerně. Rozhodla jsem se rozplést první 2 řady dredíků a omýt si vlasy a pak si je naplést zase zpátky. Když jsem si rozdělala první dvě řady, tak jsem si připadala jako úplně normální holka. Najednou jsem nebyla špinavá Goldilocks, ale byla jsem holka v šatech s hnědými vlasy. Šílený pohled do zrcadla - kdopak je to čisté děvče?



Vyfotila jsem vám ten můj pokojíček, který mě stál dnešní snídani, oběd, večeři a vlastně ještě mnohem víc!



Došla jsem si na recepci pro oblečení a paní mi nabídla, že mě odveze do supermarketu, jestli potřebuju! Super! Potřebuju jídlo na dalších 7 dní - protože chci přeskočit jedno město - v rámci úspor, takže s sebou potáhnu jídlo na více dní a nebudu nikde stavit. Nákup byl šílený - připomínalo mi to nákupy, které jsem dělala v poušti. Když jsem donakupovala, tak jsem zavolala Bonnie z recepce a ona pro mě přijela. Zlatá to paní. Mně se ale vůbec nechce zpátky na trail, potřebuju trochu více regenerace - cítím, že moje tělo není připravené na další stresující dny, které jsou v poslední době více než časté. Přidala jsem na facebook příspěvek do PCT skupiny, že hledám nějakého Trail Angela u kterého bych mohla zůstat a ozvala se mi jedna paní - Barbra, že u ní můžu zůstat a že mě přijede vyzvednout. Pobalila jsem si všechny svoje věci a v 11:00 mě vyzvedla. Když jsem přijela k ní domů, tak mi ukázala celý dům a prostor, který můžu okupovat.



A to všechno jenom pro mě! Ale to není to nejlepší! Barbra má psa a ten pes je prostě tlouštík, ale zamilovali jsme se do sebe na první pohled!




Není rozkošný? Zeptala jsem se Barbry jestli nemá počítač, který bych mohla používat, protože bych chtěla napsat nějaké články na blog a ona bohužel počítač nemá, ale že se prý zeptá někoho z její rodiny. Do půl hodiny mi přivezla počítač! Takže jsem dneska asi 6 hodin přes den psala články na blog, protože jsem dost pozadu. Srovnala jsem si jídlo a celý den jsem jenom relaxovala, volala si s mámou a s Ájou a s bráchou a válela se se psem na gauči.



Barbra večer připravovala večeři a nechtěla pomoct, takže já alespoň zase mohla psát články. Když byla večeře hotová, tak jsem se nestačila divit! To bylo jídlo pro bohy! Seděly jsme s Barbrou v obýváku a povídaly si až do 21:00.



Já jsem potom zase zasedla k počítači a psala a psala až do 3 do rána… Ten blog mě jednou vážně zabije!


-> Jít na 97. den

  • White Facebook Icon
Něco o mně

 

Jmenuji se Lucie.

Lucie postrach ulice.

Svatá Lucie, co mámě nervy upije a tátovi taky nepřidá.

Nebo tak nějak.
Narodila jsem se 12.12.1992 a od té doby mě toto číslo pronásleduje.

12. 12. 2012 jsem se rozhodla změnit svůj život a stvořila Bucket List.

Více o mně...

© 2023 by Going Places. Proudly created with Wix.com