Vyhledat

Procestovat Sri Lanku

Aktualizace: 23. dub 2018

A je to tady zase! Sedím ve škole na přednášce a chci jet pryč! Co by byl můj semestr bez tří týdenní dovolené? Sice mám tenhle semestr zapsaných 60kreditů, ale to se nějak dá! Procházím si letenky, kam bych chtěla letět a je to jasné – poletím na Sri Lanku! Přes aplikaci Mevyo jsem se seznámila s Petrem, který na Sri Lanku letí taky a máme letenky skoro na stejné dny! Odlítáme spolu z Prahy a já se vracím o dva dny později. Sbalila jsem si batůžek, koupila filtr na vodu a 10. 4. 2017 už sedíme na letišti a na 3 týdny nechci žádné starosti!



Po příletu na letiště jsme si vyměnili peníze a přejeli autobusem do GALLE, kde jsem těsně před odletem na letišti zabookovala náš první palác! Luxusní pokojíček, ze kterého nás bude přecházet zrak! V Galle jsme strávili 2 dny, poflakováním a chozením po pláži – proto mám už první den do krve spálené ramena! Přece bych se hned první den nemazala! Opalovací krémy jsou pro bohaté – my chudí máme rádi krabí barvu!



Po prochození celého Galle, uvaření se za živa a krásných 2 nocích v naší kadibudce jsme přejeli do městečka TANGALLE, kde jsme měli pokojíček, ze kterého nás zrak nepřecházel! Nudný pokoj a dokonce i s koupelnou a klimatizací! Počasí nám úplně nepřálo, ale bylo příjemně teplo. Vypadalo to, že se k nám hrnou mraky a bude pršet – i tak jsme se šli projít a koukali jsme na klidné moře. Pak začalo pršet – a já si vzpomněla, že jsem vždycky chtěla plavat v moři, když prší! Kolem nás to všude hřmělo a bouřilo, tak jsme skočili do vody a užívali si kapky deště. Více info a video na Bucket listu 55. Koukat se v moři když prší.



Večer jsme se seznámili s párem z Ruska. Byla s nimi docela sranda a nějak jsme si padli do oka – děsně se smáli mojí ruštině. Večeři jsme strávili konverzací rusko-anglicko-českým dialektem. Po večeři se nás majitelé našeho hostelu zeptali, jestli nechceme jet zítra na ryby – ano! A bylo to tady zase! Zase ten můj pocit, bože tohle mám přece na bucket listu! Takže jsme další den jeli brzy ráno rybařit a já zažila peklo na zemi. Více se dočtete na 16. Rybařit na moři.



Po našem velmi úspěšném rybaření jsme se rozhodli přejet do parku UDAWALAWE, kde jsme se měli opět sejít s našimi ruskými přáteli Annou a Sergejem a společně jet Geepem projet park a hledat nějaké ty slony. Když jsme přijeli do našeho ubytování, tak jsme se nestačili divit. Vedl to asi 15 letý kluk, který neuměl ani slovo anglicky, nefungoval internet (ne, že bych potřebovala na Facebook, ale bookovali jsme ubytování ze dne na den a zrovna odsud jsme chtěli co nejdříve vypadnout) a bylo to tam hrozně špinavé. Naštěstí Sergej měl více trpělivosti než já a nějakým záhadným způsobem nám objednal jídlo a dokonce nám na druhý den domluvil Geep na projížďku Udawalawe parku. Viděli jsme spoustu zvířat – a hlavně byly ve volné přírodě! Žádné zavřené a mučené zvířata!



Největší sranda přišla, když jsme jeli z Udawalawe a řekli jsme tomu našemu 15 letému majiteli, ať nás odveze na zastávku autobusu, že pojedeme do Elly. Vyhodil nás na zastávce a odjel. Čekali jsme 10 – 20 – 30 minut na autobus, ale na silnici nebyly skoro žádné auta a autobusy už vůbec ne. Pak šel kolem pán, který nám řekl, že je dneska svátek a že nic nepojede – do zítřka! Achjo, já toho 15 letého smrada fakt zabiju! Jak nás tu mohl nechat? Napsala jsem na kus papíru cedulku Ella – a zkusila stopovat. Po 10minutách jsem to vzdala, protože nás minulo jenom pár aut a jestli je svátek, tak budou všichni doma. Skrčila jsem cedulku a šla si sednout na batoh – z protisměru přijelo auto a zastavilo u nás – že nás svezou. Nechápala jsem, jak můžou vědět, že někam jedeme, když už jsem ani nestopovala a hlavně jeli druhým směrem. Viděli mě, jak stopuju a projeli kolem nás – a po chvíli jim došlo, že jedou stejným směrem a vrátili se pro nás!!!! Lakmal a Sagarika! Naprosté zlatíčka, které nás dovezly skoro k Elle. Na zbytek cesty jsme si pak vzali tuk tuk a do Elly dorazili! Díky těmto lidem jsem měla Sri Lanku mnohem raději než předtím! Zlatí lidé jsou všude. Jsme stále v kontaktu a občas si napíšeme – jednou mě určitě přijedou navštívit do Prahy.



ELLA! OCH ELLA! Nádherné město, plné milých, usmívajících se lidí a hlavně s překrásnou přírodou okolo. Zůstali jsme v Elle dva dny, chodili po restauracích a jedli báječné jídlo, ale nejlepší byl jednoznačně výšlap na Little Adams Peak. Vstávali jsme ráno kolem 5 a s čelovkou jsme vyrazili na východ sluníčka.



Po sestupu a snídani jsme odpoledne přejeli konečně vlakem do HAPUTALE! Vlakem! Neskutečný zážitek! S otevřenými dveřmi a seděním na schodech. Bezpečí na prvním místě.



V Haputale nás na nádraží vyzvednul Faruk! Moje láska! Muž mého života! Zamilovali jsme se na první pohled. Pokud navštívíte Haputale – doporučuju navštívit hostel Top Holiday – Faruk se o vás postará jako o vlastní! Farukovi se moc líbilo moje tričko – takže … jsem dostala jeho. Myslím, že mu to sekne! Více než mně! Jsem si jistá, že už ho nikdy nesundal.



Haputale je nádherné městečko, kde všude uvidíte čajové pole. Ještě ten den, kdy jsme dorazili, jsme se šli projít a kouknout na západ sluníčka s lidmi, které jsme potkali. Další den brzy ráno jsme vyrazili na Lipton´s Seat – Faruk nám domluvil taxíka, který nás tam dovezl. Pohled pro bohy, procházet se po čajových polích.



Haputale jsme opustili, rozloučili se se všemi lidmi a pokračovali jsme směr HATTON, kde se nachází posvátná hora Adams Peak 2243m. Samozřejmě zase vlakem!



Výstup na Adams Peak se absolvuje v noci, aby se na vrchol hory došlo na východ sluníčka. Vycházeli jsme ve 2:30 ráno a těšili se na zdolání 5200 schodů směrem vzhůru! Já byla ve velmi dobré kondici, takže jsem si schody vyběhla! Druhý den jsem se nemohla postavit, ale výstup byl nádherný!



Po výšlapu jsme si dali vydatný oběd, snídani a už zase frčeli do dalšího města. KANDY, město, kde jsme měli v plánu nějaké chrámy a prohlídku města, ale byli jsme tak vyřízení, že jsme zvládli jeden chrám ve městě a šli jsme spát, protože já na ty chrámy a města úplně nejsem a hlavně jsem se těšila na další den, kdy jsme jeli do Dambully. Rozhodli jsme se, že si půjčíme motorku a budeme jezdit! Juhů!



DAMBULLA. Brzy ráno jsme vyrazili do chrámu zlatého Buddhy, ale já tím úplně unešená nebyla. Prostě obří zlatá socha Buddhy!



Ale pokračovali jsme dál na naší motorce a dojeli na místo, kterému já říkám ráj! Ráj opiček! Strávila jsem půl dne focením opiček, děláním si selfíček a nechtěla jsem vůbec odejít. Petr mě musel odtáhnout. Ale když ty opičky byly boží! Jednu stříhala dokonce moje babička – přesně podle hrnce! Ale pak jsem na to přišla – nebyla to moje babička – ale byla to kadeřnice opička, která mi trochu sjela i moje vlasy.



No, co vám budu povídat! Mám ve foťáku více než 300 fotek opiček a ani jednu jsem nesmazala! Všechny jsou dokonalé. No… ale aby nezůstalo jenom u fotek, tak jsem si udělala i jedno video

Video Sri Lanka Opičky



Já ty zvířata nějak přitahuju! Kdo by mě taky nemiloval a moje dredy! Vidíte, jak mi tam vybrala nějaké breberky?



Dneska jsem nosila celý den brýle – stala se nám menší nehoda s Petrem. Já prostě některé lidi dovádím k šílenství a oni se pak neudrží … První fotka je těsně po zásahu – druhá, až se se mi oko vybarvilo a neviděla jsem přes něj. Mělo to výhodu, že mě lidi pouštěli v autobuse sednout a na Petra se dívali, jakože je frajer, protože má svoji ženu pod kontrolou a umí si udělat pořádek. Haha.



Když mě Petr konečně odtrhnul od opiček, tak jsme na motorce jeli na výšlap na horu Pidurangalu, ze které je krásný výhled na horu Sigirii, která je příšerně turistická a drahá. Počkali jsme až do západu sluníčka! Skvělé zakončení dne!


Poslední dny jsme strávili na pobřeží Kalpitiya a na pláži v Negombu a Petr mě potom opustil a já poslední dny strávila s novými lidmi v hostelu.



Sri Lanka byla úžasná! Kdykoliv bych jela znovu, protože vím, že je tam stále spoustu míst, na která bych chtěla jet. Hodně mě překvapili neskutečně milí lidé, kteří vždycky rádi pomohli a poradili. Doporučuju si zjistit kolik, co stojí – vyhnete se tomu, že vás někdo připraví o více peněz – ale oni to prostě zkusí! Já jim to neměla vůbec za zlé, zkusili – neuspěli – dali férovou cenu. Sri Lanka je skvělá a jestli někdy budu mít času, pojedu si zase válet šunky a potit se do 50°!



1,276 zobrazení
  • White Facebook Icon
Něco o mně

 

Jmenuji se Lucie.

Lucie postrach ulice.

Svatá Lucie, co mámě nervy upije a tátovi taky nepřidá.

Nebo tak nějak.
Narodila jsem se 12.12.1992 a od té doby mě toto číslo pronásleduje.

12. 12. 2012 jsem se rozhodla změnit svůj život a stvořila Bucket List.

Více o mně...

© 2023 by Going Places. Proudly created with Wix.com