CO JE PCT = PACIFIC CREST TRAIL = PACIFICKÁ HŘEBENOVKA
Je to procházka západem Spojených států. Konkrétněji 4300km dlouhá procházka. Od mexických až po Kanadské hranice. Po dobu 4 – 5 měsíců jenom jdete, jdete a jdete. Taháte si na zádech jídlo a pití na pár dní. Potkáte medvědy, hady, pavouky, sežere vás keř a sáhnete si na dno. Ideální prázdniny! A pokud nemáte volno celých 5 měsíců, můžete si projít jenom část. Záleží jen na vás, jestli chcete začít z Mexika a dojít do Kanady nebo opačně.
Než vyrazíte na PCT, měli byste trochu potrénovat a naplánovat si trasu a koupit správné vybavení. Pokud se rozhodnete jít více než 500mil = 805km, tak si musíte zažádat o povolení, které je zdarma a zabere vám asi 5 minut – je ale důležité vědět přesně den, kdy se povolení (permity) otevírají, protože jsou hodně rychle pryč. Jsou dvě kola, takže pokud nedostanete datum při první registraci, tak pak máte druhou možnost. Pak si musíte zažádat o víza na U.S Ambasádě – třeba v Praze a o povolení překročit hranice do Kanady (pokud jdete z Mexika). Tento permit je také zdarma.
Jak jsem TUHLE BLBOST VYMYSLELA?
O PCT jsem poprvé slyšela při své pouti do Santiaga de Compostela. Seznámila jsem se s báječnou bytostí jménem Miriam. Prostě takový ten osud – však to znáte – někdo se vám vůbec nelíbí a myslíte si, že je to blbec a pak zjistíte, že je to asi vaše spřízněná duše. S Miriam jsme strávily hodně času a párkrát se zmínila o „Pacific CRASH Trail“ – říkala jsem si, hmmm, to bude asi drsná cesta, když už to má Crash (rozbít se) v názvu. Pak mi vyprávěla o tom, že jsou na trase medvědi a že si sebou musím tahat jídlo a vodu na zádech na 6 dní! Totální zabijárna! Totální CRASH. Po menším průzkumu internetem jsem zjistila, že je to Pacific CREST Trail. Takže vlastně v pohodě. CREST = HŘEBEN. Prý mě tam sežere nějaký keř (poison oak). Naprostá blbost – proč by proboha někdo něco takového šel? Proč by ale někdo šel 800km do nějaké Compostely? Proč a proč a proč? A proč mám v bucket listu mnohem větší kraviny (zajet Tour de France! :D hahaha. Mě po 20 minutách na kole bolí zadek). Napsala jsem si tedy PCT do svého BUCKET LISTU s tím, že SNÍT SE MUSÍ …
Takže … Vlastně za to ani tak nemůžu. Michaela Zachová. Klíčový člověk. Viník. Moje nejlepší kámoška, o které ještě hodně uslyšíte. K mým 25 narozeninám (12. 12. 2017) jsem od ní dostala knihu od Jakuba Čecha, který PCT prošel – po prvních 20 stránkách jsem věděla, že PŮJDU. Zjistila jsem si základní info a prostě jsem si řekla, že to dám. Zažádala jsem si online o povolení, abych na PCT mohla jít – všechny termíny na březen-duben-květen byly plné. Zažádala jsem si tedy o první volný termín 1. 6. 2018.
11. ledna 2018 jsem odletěla do Kanady na ostrov Newfoundland – dodělat si inženýra. Budu paní inženýrka. Haha. Až mě sežere medvěd, tak mu to asi bude úplně jedno, ale na pomníku to bude vypadat líp! Na plánování PCT mi moc času nezbývalo – ne teda kvůli škole – ale kvůli mým výletům do přírody. Napadlo mě přidat na FB příspěvek, že se chystám na PCT – jestli náhodou někdo další neplánuje vyrazit – NEJVĚTŠÍ CHYBA MÉHO ŽIVOTA! Přiložila jsem k příspěvku i svou fotku – to, že fotka měla ve výsledku přes 1000 lajků mě samozřejmě potěšilo – ale co mě nepotěšilo, byla plná schránka! Přišlo mi přes 200 soukromých zpráv!! Ale ne, že by se někdo PCT chystal … spousta chlapů měla potřebu mi sdělit, jak jsem nádherná, že jsem jejich dívka snů, kde jsem tak dlouho byla a bla bla bla … omlouvám se všem, kterým jsem neodepsala. Z téhle životní chyby jsem si odnesla báječného kamaráda Michala, který je už teď takový můj Trail Angel – zodpověděl mých spoustu stupidních otázek a vzhledem k tomu, že žije v Americe, tak mi dokonce nechal zahltit jeho dům mou objednanou výbavou. A druhého chlapce, který mi oznámil, že se otevírá druhé kolo povolení – změnila jsem datum začátku mé cesty na 26. dubna 2018.
Jak jsem se připravovala na PCT?
Na tohle pozor!! Nejdůležitější věc, kterou musíte udělat … ZACHOVAT KLIDNOU HLAVU! NIC NEŘEŠIT! NEPLÁNOVAT! NESTRESOVAT SE! NEZJIŠŤOVAT INFORMACE! A pak měsíc před vaší cestou – najedete na facebookovou skupinu PCT 2018 a VYSTRESUJETE SE tak, že propotíte triko. DOPORUČUJU!
Následuje hysterický pláč – stres - třesoucí se ruce – nadávání - zoufalé telefonáty domů – zoufalé telefonáty kámoškám – zoufalé rozhovory se sebou samými - dvacetihodinový spánek - nákupní horečka - vybílení kreditní karty – jednou za měsíc uděláte ráno 50 dřepů a STOJÍTE NA ZAČÁTKU s plným batohem … s plnými kalhotami!
MY STORY! Takže jestli chcete vidět, jak se holka s růžovým ukulele, snapbackem a ultra těžkým batohem projde po Spojených státech, tak čtěte moje denní příspěvky! Doporučuju tento blog lidem, kterým dělá radost cizí utrpení a rádi se smějí nad blbostí a bolestí jiných jedinců.
Není doporučeno pro slabé povahy a mou mámu.