Vyhledat

Vyzkoušet bojové umění

Aktualizace: 23. dub 2018

Tak to je přece jasné! Kdo by nechtěl vyzkoušet nějaké bojové umění a pořádně si do někoho praštit! Na vysoké škole jsem si musela zvolit dva semestry povinného tělocviku. Bylo to ještě v době, kdy mi sport nic neříkal. První semestr jsem chodila na posilování, protože to byla flákárna a nemusela jsem tam nic dělat. Druhý semestr jsem si zvolila Thai Box, který jsem po pár hodinách milovala!! Chodila jsem dobrovolně i dvakrát týdně. Nejradši jsem měla, když jsme spárovali a já mohla zmlátit nějaké kluky. Brali na mě děsný ohled. Až jsem jednou jednomu řekla, ať mě nešetří a další 2 týdny jsem se nemohla pohnout a nemohla jsem ani pořádně dýchat, protože jsem měla úplně fialové žebra. Stejně jsem chodila dál. Dokonce jsem chodila i další semestr úplně dobrovolně.


Když jsem pak jela do Austrálie, tak jsem první půlrok studovala surfování a pak jsem si mohla hlavní zaměření změnit a rozhodla jsem se jít do BJJ –Brazilian Jiu Jitsu. Zase zmlátím nějaký chlapy! Pořídila jsem si Kimono a jde se na to! Koukněte se na tu krásnou mašličku, kterou jsem si tam udělala – první den s Kimonem jsem se cítila jako Kung Fu Panda! Když druhý den viděl moji mašličku trenér, tak ho málem švihlo. Díval se na mě jinak. Jinak než jsem si myslela, že vypadám. Kung Fu PINDA! Chodila jsem tam společně s kamarádkou Frezií. Dvě hodiny tréningu – dvě hodiny smíchu. Objímání. Záchvatů smíchů. Padání na zem. Záchvatů smíchů a špatných chvatů. Trenér nás miloval. Byly jsme tam jediné holky a říkal, že jsme naprosto nepoužitelné. Vadil nám ten přímý kontakt. Kdykoliv jsem Frezii popadla za Kimono, tak nastal výbuch smíchu a nešlo to dál!!



K mému obrovskému neštěstí, Frezita nedostala víza a odjela pryč a já zůstala ve třídě jako jediná holka. Začaly krušné chvíle. Dostala jsem přiděleného parťáka. Indiána! Né toho z Indie, ale toho z lesa! Dělal BJJ 10 let a bylo mu asi 50. Byl chlupatý jako medvěd. Všude. Milovala jsem s ním bojovat. BJJ je hodně dotykový sport, pořád jste v kontaktu s partnerem, většinou ležíte na zemi a snažíte se druhému zlomit ruku. Indián se o to nesnažil. Měl jiné zbraně. Udusit mě chlupama, které jsem měla imrvere v držce. Nesnášela jsem Jiu Jitsu! Nesnášela jsem chlupy v puse. Kdykoliv jsme šli do boje, tak jsem cítila pot na mé hebké kůži a bylo to jako drhnout mě drátěnkou! Občas jsem po boji vstala a měla na kimonu jeho chlupy, které jsem mu během zápasu vydepilovala. V lepším případě byly jenom na oblečení, v horším případě jsem je tahala z pusy. Onemocněla jsem z toho a nešla 2 týdny na trénink. Pak jsem se dozvěděla, že už tam nechodí – asi odjel zpátky ke svému kmeni do Amazonie. Začala jsem zase chodit! A naučila jsem se někomu zlomit ruku!!! Na mě už si někdo jen tak nepřijde!



959 zobrazení
  • White Facebook Icon
Něco o mně

 

Jmenuji se Lucie.

Lucie postrach ulice.

Svatá Lucie, co mámě nervy upije a tátovi taky nepřidá.

Nebo tak nějak.
Narodila jsem se 12.12.1992 a od té doby mě toto číslo pronásleduje.

12. 12. 2012 jsem se rozhodla změnit svůj život a stvořila Bucket List.

Více o mně...

© 2023 by Going Places. Proudly created with Wix.com