Takže když jsem včera nestihla vylézt na ten vrchol na západ sluníčka, tak bych tam logicky měla vylézt na východ sluníčka, ne? Zní to logicky a možná by to i šlo, ale nesměla bych se vzbudit v 10:30. Čuměla jsem na telefon a říkala jsem si, že ze mě prostě ranní ptáče nebude! Nikdy. Teď už je to jedno, dala jsem si v klidu snídani, psala jsem článek a do 20 minut jsem chtěla odejít. Vycházím 12:30!! To je můj rekord! Jdu konečně dojít ty dvě poslední blbé míle, které mi chybí k vrcholu a které jsem chtěla zvládnout už včera. Plazím se jako šnek, mám křeče v lýtkách a podle mě tam nikdy nevylezu! Po cestě jsem potkala pár kluků, kteří mi říkali: “Jdi holka, už jsi skoro tam!” Já jsem si v duchu říkala, no to doufám, když se tam snažím dostat od včerejších 16:00 odpoledne a právě je 13:45 druhý den!! Byly to 4 míle! 6,5km! A mi to trvalo 2 dny! Achjo, směju se svojí lenosti.
14:10 jsem pokořila vrchol Mt. Badel-Powell 2867m. Nahoře foukal příšerný vítr, takže jsem tam moc dlouho nezůstala. Udělala jsem si fotku a selfíčko s americkou vlajkou a už jsem zase lezla dolů.
Tak a teď se podržte! Včera jsem vám neřekla, co jsem koupila v tom obchodě! A tady to je! LŮCA SI KOUPILA NŮŽ! Všichni jste říkali, že byste bez nože nejeli - tak jsem si ho teda pořídila! A nejenom tak ledajakej! Speciální! Rozhodla jsem se potěšit všechny, kteří si myslí, že jsem pomalá a že moc často zastavuji ve městě! Odteď už nebudu, protože nebudu potřebovat do supermarketu. Od dneška je ze mě LOVEC! Budu si potravu obstarávat starým dobrým lovem. Už se těším, až vykuchám první veverku!
Chtěla jsem si koupit i vrhací nože a rybářský prut, ale ten nůž je tak těžký, že budu muset vyhodit asi ukulele. Bohužel zatím ještě párkrát budu muset do města, koupit nějaké základní potraviny - ale jeleny, medvědy, losy, soby, pantery, pumy, ještěrky, veverky, kachny budu lovit sama! Zní to dobře ne? Možná můj blog začnou číst i nějací ochránci zvířat. Achjo, tak já vám teda povím pravdu. Dřív než bych zabila nějaké zvíře, tak bych si svojí nešikovností probodla nohu a vypíchla oko. A právě z tohoto důvodu, jsem si koupila trochu jiný nůž.
Veverku s tím sice nevykuchám, ale na drbání v nose dobrý. MÁM NOVÝ NŮŽ! Je červený! Růžový neměli!
Možná se ptáte, kde jsem vzala tu obří kudlu. Tahle zbraň je pěkně prosím Kitchen Sinka - už nás opustil - jel na svatbu a vrátí se za 2 týdny. Bohužel si uvědomil, že by mu na letišti zabavili nůž, tak mě jako nezodpovědnější a nejhodnější požádal, jestli bych si ho nevzala a někde mu ho schovala a zakopala do země. A tak jsem dneska udělala. Schovala jsem ho tak, že ho podle mě ani Kitchen Sink nenajde!
Dneska je zase nádherně, vyspala jsem se do růžova a mám dneska radost z chůze. Asi proto, že dneska ujdu tak 5km. Jsem dneska vážně jako šnek.
Nakonec se mi jde docela dobře, takže pokračuju v chůzi až do nějakých 18:00 - přes 12mil = 20km, kdy úplně nečekaně narazím na Tipsy, Snot a na mého milovaného manžela!
Leapfrog ke mně běží, pořádně mě obejme a ptá se, jak jsem se dneska měla.
Já: Drahoušku, hrozně jsi mi chyběl! A co děti, jak se mají?
Leapfrog: Počkej, já myslel, že děti jsou s tebou!
Já: Ne! Ty ses o ně měl starat! A kde je kočka a pes?
Leapfrog: Utekli … všichni utekli …
Tohle je prostě boží komedie. Všichni se lámou v křečích na zemi. Proběhla i krátká hádka o penězích. Leapfrog totiž nemá vařič, takže jí pořád všechno studené a je to prý proto, že musí šetřit pro svoji náročnou ženu!
Leapfrog: Taky by jsi mohla prodat více smradlavých ponožek a já bych se mohl konečně najíst!
Sedíme, vaříme si večeři a povídáme si o dnešním dnu. Tipsy mi vytýká, že už ji sere, jak se na mě pořád někdo ptá a že nechápe, jak se ze mě stala taková trailová legenda!
Po chvíli přijde Flame - nikdy předtím jsem ho neviděla - ke všem přijde, představí se a když si podává ruku se mnou - říkám, že jsem Goldielocks - a on: “Dneska se na Tebe ptal Miguel s jeho partou, tak jsem rád, že tě konečně poznávám!”
Tipsy se na mě podívala a řekla: “Fuck You Girl!” (mami to znamená něco jako nemám tě ráda holko!)
JSEM PROSTĚ SKVĚLÁ A KAŽDÝ SE MNOU CHCE KAMARÁDIT!
Na místě, kde chceme zůstat je místo jenom pro dva stany, takže opět stavíme 2 stany a já sdílím dům se svým mužem. Utekly nám děti, pes i kočka, takže možná v noci zapracujeme na rozšíření rodiny. Leapfrog se mě ptá, jestli mi nebude vadit, že si obleče ponožky. Naneštěstí ale z našeho plánu o početnější rodině sejde, když nás přijdou navštívit ty dvě lesbičky ze sousedství.
Leapfrog: Vidíš to, pro kolik lidí, jsem zvládl postavit dům! A co ty? Ani blbé fusekle nezvládneš prodat!
Jo a kdyby vás to zajímalo, můj muž se jmenuje JOSHUA ARTHUR NITZEL, takže já budu Lucie Nitzel! Zní to jako Šnícl, ale to neva!
Dobrou!