Východ slunce! Poslední dobou ho vidím nějak moc často - co se to se mnou děje? Ráno bylo chladné, ale krásné!
Vážně nechci předbíhat, ale dneska jsem nasraná jako jsem tady snad zatím nebyla! Ale jak říkám - nebudu předbíhat. Vstaly jsme s Reeses v 7 a kolem 8 jsme vyšly - náš cíl dneska nejsou míle - ale ujít co nejvíc to půjde! Obě jsme dost odhodlané a klidně půjdeme i přes noc - jen abychom se dostaly co nejblíže k městu Lake Tahoe, kde se chceme dostat co nejdříve zítra ráno. Máme hlad a dochází nám jídlo. Teda mně už asi došlo. Dneska je všude zase takový kouř, že skoro nemůžeme nic vidět a hůř se dneska dýchá.
Kráčela jsem si to pěšinkou, prozpěvovala jsem si, když najednou na mě jeden pán volá s americkým přízvukem: “Dobrý den!” Cože, cože? Viděl na batůžku moji vlajku a žije s Češkou Gábinou, takže ví, jak česká vlajka vypadá. Zastavili jsme se tady a chvíli jsme si s Gabkou povídaly o trailu a o životě v Americe - žije tady už přes 7 let a lozí si tady po horách.
Procházely jsme dneska neskutečnou krásou, ale všechno bylo zahalené ve smogu, že mi to bylo vážně moc líto. Všechna ta nádherná jezera, hory, ale nic jste nemohli vidět až tak ostře. Udělala jsem spoustu fotek, ale neukážu vám je. Dávaly jsme si u řeky oběd, když kolem nás procházeli koně. Pacific Crest Trail můžete jet i na koni! Bože, to by byla pohoda! Byli to hrozně milí lidé a když jsem se zmínila, že spěchám do města, protože mi dochází jídlo, tak mi tady ti koňaři dali Cliff bar a mandarinky! To je mi ale Trail Magic!!
Lezly jsme s Reeses na kopec a všude kolem nás byla krása - dělala jsem spoustu fotek, ale neukážu vám je. Když jsme vylezly navrch, tak byla všude okolo ještě větší nádhera, ale to vám taky neukážu. Dneska jdeme docela pohodovou rychlostí a už jsme ušly docela dobré míle. Potkala jsem dneska Pickles a snaží se dohnat celou Kindergarden, která je asi tak 200 mil před námi. Možná bych se k němu měla přidat.
K večeru jsme se Reeses rozhodly jít chvíli přes noc. Ten kouř nám totiž moc na chůzi nepřidává, protože se nedýchá úplně dobře, ale večer už to většinou není tak hrozné. A hlavně teda je chladněji. Když jsme večer procházeli přes jednu horu, tak jsme se kochaly nádherným západem sluníčka. Všechno bylo růžové.
Kolem 9 večer, když už byla tma jsme si na vrcholku jedné hory udělaly večeři. Reeses měla poslední čínskou polívku, kterou si smíchala s míchanýma bramborama a říkala tomu jídlo z luxusní restaurace. Já si udělala poslední ovesnou kaši, kterou mám a to je vážně poslední jídlo, co mám. Kruci.
Jde se. Šly jsme potmě, povídaly si a já jsem udělala naprosto boží fotky v noci, kde Reeses stojí s čelovkou na hlavě, kouká vzhůru na hvězdy a nad ní je milion hvězd a mléčná dráha. Naprosto boží fotka! Ale tu vám taky neukážu! DNESKA VÁM TOTIŽ NEUKÁŽU VŮBEC NIC!
Kolem 11 jsme to zabalily s tím, že jsme dneska ušly 22 mil. Lehly jsme si na úplně nejhorší místo ever - všude kolem nás byly nějaké bestie a havěť a ležely jsme z kopce, ale jsme unavené, tak je to jedno. Já jsem šla jako první hned vybrat fotky z dneška a psát článek - A!! - A!! - TO MĚ PODRŽ! Mně se z dneška neuložila jedna jediná fotka z foťáku!!! Vůbec tomu nerozumím!! Prostě ani jedna. Všechny zmizely někde v meziprostoru! Já jsem byla tak nasraná! Hlavně teda kvůli těm nočním fotkám. TAKŽE DNESKA VÁM NIC NEUKÁŽU. Ještě, že jsem udělala alespoň pár fotek telefonem.
Jdu spát. Kutám se do spacáku, objímám powerbanku a foťák spí dneska venku… ZA TREST! Moc se na něj zlobím!! Než jsem zalezla, tak jsem si posvítila kolem, abych věděla co okolo je a to jsem neměla dělat - pavouci a švábi! Fuj. Já snad neusnu. Je mi Nikona líto, tak ho beru k sobě - slíbil, že už to nikdy neudělá. Se švábama nechce nikdo spát. Dobrou.