Den 10 - Co mi přišlo v balíčku?

Já jsem dneska vstala v 6! Sama! Prostě jenom tak! Včera jsem vám nenapsala, co jsem obdržela v mém balíčku z Amazonu, protože jsem se nemohla smířit s jednou věcí, která přišla! Jsem z toho úplně na prášky! Možná je to konec světa! Ale nebudeme předbíhat. Přišly mi naprosto krásné ponožky! Růžové! Prstové! A jsou podle mě děsně roztomilé!



Dále mi konečně přišel ten úžasný filtr, který používal Ian. Achjo. Je mi po Ianovi smutno, nechápu, jak mohl skončit tak brzy.



Pak mi přišla růžová lopatka na… kdybych chtěla stavět třeba hrady a zámky!



Aaaa tady ještě moje nové kolíky do stanu, protože ty staré jsem rozbila. Ptáte se, jak se dají rozbít kolíky ke stanu? Tak se neptejte… nikdo to nechápe. Udělala jsem z nich hybridy!



No… A teď to drama… Konec světa… Jako poslední mi přišly… JÁ TO PROSTĚ NEDOKÁŽU ANI NAPSAT! Je to tak ohizdné a tak ošklivé slovo a je to taková katastrofa, že… no prostě to nedám. Sorry jako.


Uklidila jsem si trochu kolem stanu - měla jsem tam docela binec. Včera jsem si nakoupila jidlo na 5 dní, takže se mi všechno všude válelo. Šla jsem si pro vodu a uviděla jsem na lavičce sedět Morgan - ta švýcarka, která měla v plánu se svým přítelem jít každý den 42km! Už 4 dny sedí tady v kempu, protože má hodně velký problém s nohou. Nemůže vůbec chodit! Jako kdyby to všichni neříkali, že se to na začátku nemá přehánět! Dojdu k ní, sednu si vedle ní, zeptám se jak je a ona mi vůbec neodpoví a začne brečet. Ajeje. Takové situace nesnáším, nevím co na to lidem mám říct. Moje upřímnost nezná meze, ale když ji vidím, tak si nechám všechny připomínky o tom, jak jsem jí to první den říkala!!! Vypadá to, že poletí domů. Dneska jede autem do dalšího města (60km), kde je její přítel a musí se rozhodnout. Pak k nám dokulhá Tina, které noha zase natekla a nevypadá to taky nic moc! Proč by přece nemohla ujít 40km denně během prvních tří dnů? Jako další přijde Jesus. Jeho koleno je nehybné. A postupně dojdou ostatní a najednou se to zvrhne v diskuzi o tom, co koho více bolí. Koukám kolem sebe a moc výjimečně nemluvím - pak se na mě všichni podívají a ptají se, co já - mám dva puchýře a svědí mě břicho. Žádné bolesti nebo něco, proč bych nemohla chodit. Najednou jsem si uvědomila, že jsem vděčná Blue Skyovi za to, že mě na začátku tak brzdil! Taky jsem chtěla chodit více mil, ale Blue vždycky říkal… NIC TI NEUTEČE! DEJ TĚLU ČAS, ABY SI ZVYKLO! A taky že neuteklo. Jsem úplně v pořádku a můžu běhat jako laňka! DÍKY BLUE SKY!


Pak přijde vysmátý Cristian (SAGE) - dostal včera trail jméno - sbírá si tady do pytlíčku pelyněk a je hrozně chytrý = proto SAGE! Mám ho moc ráda, protože je přesně jako já vždycky vysmátý a vtipkuje. Máme spolu stejnou rychlost chůze, takže poslední dny jsme hodně hikovali spolu. Sedíme všichni u lavičky a nikomu se nechce odejít = A pak mi to došlo! Nikdo totiž neodchází - všichni tady zůstávají a mají ZERO DAY. Kouknu na Sage, jestli půjdeme spolu, ale nevypadá na to = má taky pochroumanou nohu, takže prý půjde až odpoledne. Jdu si dobalit věci a vyrazím tedy sama! Blue Sky a Falco vyrazili jako každý den už ráno v 7. Krosna sbalená, stojím před budovou, když přijede šerif, že je na dnešek hlášeno extrémní počasí a že si máme vzít dostatek vody, protože má být přes 100°F = asi hodně! Všichni zoufalci nemocní jedou na snídani = och bože, jaký já mám hlad = nechám krosnu ležet a jedu s ostatníma na snídani do nejbližší a jediné restaurace ve Warner Springs. Dala jsem si něco naprosto božího a vůbec to nedokážu popsat, ale byl to řízek v nějakém těstíčku, míchané vajíčka a takové něco jako hranolky! Och můj bože! A toustíky. Dokonalá snídaně. Jel s náma i Teddy Bear - všude sebou bere svého medvídka.




Po snídani - kolem 10 už jsem naprosto ready odejít, když přijde zpráva, že kousek od nás na trailu zkolabovala slečna a odvezli ji do nemocnice. Fakt je dneska vedro. Už mám batoh na zádech, když mi Sage říká, abych teď nechodila, protože půjdu do toho největšího vedra. Když vidím, jak se někteří lidi zničili během prvních pár dnů, tak prásknu s krosnou o zem a jdu…



Dala jsem si nohy do spa, půjčila si notebook a snažila se o nemožné - tak pomalý notebook a tak pomalý internet svět ještě neviděl! Neudělala jsem nic! Chtěla jsem vám sestříhat krátké video, ale notebook zásadně protestoval! Celý den jsme se tak nějak poflakovali a domluvili jsme se Sagem, že ve 4 odpoledne vyrazíme. Děsně jsme se smáli a bavili nad mým příběhem z Instagramu.


Včera jsem večer dostala zprávu:


On: Ahoj, můžu si koupit tvoje špinavé, použité ponožky za 100€?

Já: No samozřejmě, mám ti poslat číslo účtu?

On: Můžeš mi poslat fotku těch ponožek? A jak dlouho jsi je nosila?

: Fotku nemám a nosila jsem je 7 dní

On: Vážně jsi je nosila celých 7 dní vkuse? 😍

Já: Ano, smrdí jako PIECE OF SHIT (mami to znamená, že smrdí vážně hodně!)

On: A mohla bys je nosit ještě trochu déle?

Já: ZABLOKOVALI JSTE KONTAKT


Na ty internety už dneska pustí fakt každého… Mí milí čtenáři, pokud máte zájem o moje použité ponožky, klidně mi napište, já jsem otevřená všemu…

Jesus a Sage mi vysvětlili co s těma ponožkama bude ten člověk dělat a málem jsem se poblila. Blíží se 4 hodina a já vím, že se budu muset rozloučit. Rozloučit s mými nerozlučnými… Neodolatelnými … Dokonalými…. Růžovými… BOTAMI!



ANO. DÁMY A PÁNOVÉ! JE TO TADY! TA KATASTROFA, KTERÁ PŘIŠLA V TOM BALÍČKU = TEN KONEC SVĚTA = JSOU MOJE NOVÉ BOTY! A teď pozor! To není všechno! Nejenom, že jsou naprosto odporné a design výrobcům nic neříká, ale navíc ta katastrofa spočívá v tom… že… no… že… NO PROSTĚ NEJSOU RŮŽOVÉ!!!!! JAK MŮŽE HOLKA JAKO JÁ, JÍT BEZ RŮŽOVÝCH BOT? Kam asi tak dojdu?! NIKAM! No jak říkám… Katastrofa! Chtěla jsem vám je vyfotit, ale dokonce i můj foťák, který už vyfotil spoustu příšerných věcí, ODMÍTL! PRO POŘÍZENÍ TAKTO ODPORNÉ FOTKY SI POŘIĎTE PROSÍM ODPORNĚJŠÍ FOŤÁK!

No nic… budu to muset risknout. Než odejdeme, na lavičce sedí kluk a má ten nejodpornější puchýř, jaký jsem kdy viděla! Všichni si ho fotí.



16:15 vycházíme se Sagem. Je neskutečně vedro a nedá se vůbec dýchat. Ale my to dáme. Po 2 mílích musím Sage zastavit a ujistit se, že je v pořádku. Chodí jako postižený a tahá za sebou nohu. Hodně ho ta noha bolí. Pošlu ho zpátky do kempu!! Já nemůžu přijít o dalšího parťáka. Skoro se mi chce brečet. Sage nakonec souhlasí a uzná, že mám pravdu. Možná teď ztratí 2-3 dny odpočinkem, ale nebude muset jet domů jako Morgan! Když jsme se loučili a odcházel, tak jenom řekl, že jestli to dojde do konce, tak to bude hlavně moje zásluha, protože jsem narozdíl od něj rozumná. Teď jsem se rozbrečela! To je dneska den! Ta slečna co zkolabovala - byla spíš paní - 35let a selhalo jí srdce. Když Sage odešel, tak mi došlo, že jsem poprvé za celou dobu ÚPLNĚ SAMA NA TRAILU. Dneska budu kempovat sama! 3 hodiny po cestě jsem nikoho nepotkala.



Kolem 7 už se začalo stmívat a já potkala 5 kluků, které jsem ještě nikdy předtím nepotkala. Nebylo to příjemné setkání. Nějak jsem se jich bála. Nechala jsem je jít. Už se začínalo stmívat a já nemohla najít místo, kde si postavím stan! V 8:05 stavím stan, nacpu všechno dovnitř, jsem podělaná strachy a je tma. Vařím vodu na bramborovou kaši a píšu blog. Venku chodí nějaké zvířata. Potřebuju čůrat. ZA ŽÁDNOU CENU NEVYLEZU ZE STANU!! Radši se počůrám, než zakopnout o nějakou mrchu, která mě vyděsí k smrti. Jo… Moje nejlepší kámošky milují moje fotky, kde sdílím jídlo, protože jim to připomíná jednu naši divokou noc, která skončila… No to nic… Každopádně vás holky nezklamu! Tady máte moji dnešní večeři! Míchané brambory s hráškem!



Ležím a kolem mě se pohybují nějaká zvířata… Jsem podělaná strachy. Jdu počítat ovečky… Nebo možná spíš hady… Dobrou noc!

Jo a ještě jsem vám trochu vytunila mapku - tobe tati - abys viděl i ty města, kde budu! Paaaaa

-> Jít na 11. den

  • White Facebook Icon
Něco o mně

 

Jmenuji se Lucie.

Lucie postrach ulice.

Svatá Lucie, co mámě nervy upije a tátovi taky nepřidá.

Nebo tak nějak.
Narodila jsem se 12.12.1992 a od té doby mě toto číslo pronásleduje.

12. 12. 2012 jsem se rozhodla změnit svůj život a stvořila Bucket List.

Více o mně...