Takže. Stala se mi taková věc, která mě neskutečně zaskočila a chtěla bych se k ní vyjádřit – protože tady můžu a nikdo mi můj příspěvek nesmaže. Přidala jsem pár fotek do skupiny na Facebooku a napsala jsem, že pokud by někoho moje cesta zajímala, tak se může dozvědět více informací u mě na profilu – TOHLE JE PRÝ PORUŠENÍ PRAVIDEL. Můj příspěvek byl smazán. Přidala jsem jej znovu, smazala jsem, že se lidi můžou podívat na můj profil a připsala jsem omluvu za neúmyslné porušení pravidel. Výsledek: PŘÍSPĚVEK BYL SMAZÁN A JÁ JSEM BYLA VYHOZENA ZE SKUPINY! Myslím, že v tom hrají role i osobní sympatie, ale to je jedno. Dostává mě to k tomu, že bych chtěla objasnit, proč tenhle blog píšu. Když jsem přijela do Austrálie, cítila jsem se jako doma! Byla jsem vítána všude kam jsem přišla, všichni se se mnou chtěli bavit a poznala jsem tam úplně jiný životní styl – kamarádský a veselý a plný lásky.. Když jsem dorazila do Kanady, zažila jsem srdečné přivítání od všech lidí, které jsem poznala nebo jen jednou viděla na ulici. Asie? Amerika?... Bez komentáře. Kdekoliv jsem za posledních pár let cestovala, cítila jsem se vítána. Proč se ale takhle necítím v Česku? Proč mě vždycky po návratu do Čech rozbrečí kde která prodavačka a nepříjemní lidé na ulici? Proč když někomu řeknu, že jsem z České republiky, tak mi většina lidí vždycky řekne, jak je Praha nádherná, ale… “lidi tam nejsou moc přátelští, že?” Vnímám tohle posledních 6 let a hodně často mě to mrzí a chtěla bych, aby i Češi poznávali jiné krajiny a naučili se důvěřovat a být otevření vůči cizincům a jiným národnostem. Takže když jsem se rozhodovala, jestli budu psát blog, tak jsem jej chtěla psát v angličtině, ale nakonec mi došlo, že bych mým cestováním chtěla INSPIROVAT hlavně Čechy, proto tenhle blog píšu – žere mi to neskutečně moc energie a času, ale jestli to inspiruje jen jediného člověka k tomu, aby cestoval, aby dělal dobré jméno všem Čechům, tak ten blog budu psát klidně 3x denně! Když jsem byla vyhozena ze skupiny CESTOVÁNÍ, tak jsem seděla jako opařená, byla jsem zelená a chtělo se mi brečet. Nejsem vítána – ani na českém internetu! Pro tyhle lidi já ztrácím denně 2 hodiny času? Nejsem zvyklá, že jsou na mě lidé zlí a když jsou, tak si to beru moc osobně a příšerně mě to mrzí. Hodinu jsem seděla na zemi, bylo mi zle a chtěla jsem se na všechno vykašlat – cítila jsem se jako bych udělala něco hrozného – VYHOŠTĚNA! A za co? Za to, že jsem chtěla povzbudit a inspirovat další lidi k cestování a možná třeba i k téhle šílené cestě? Pořád to nechápu, myslím si, že se příspěvek týkal cestování a to, že jsem lidi odkázala na můj profil? Vážně? Takhle se k sobě chovají cestovatelé? Za celý můj život na cestách se ke mě žádný cestovatel takhle nechoval!!! Lidi tam sdílí takové blbosti a informace o Pacifické hřebenovce se smažou?
Hmm. Dneska asi nikam nepůjdu, protože jsem úplně znechucená! Počkat. Znechucená? Vážně jsem si nechala zkazit ráno nějakým zlým člověkem? Och bože. Nečekala jsem, že psaní tohoto blogu mě přivede k tolika situacím, kdy se cítím jako vyvrhel společnosti a připadám si, že dělám něco špatného! Otevřela jsem messenger a chtěla napsat kamarádkám, že se cítím hrozně. Můj příspěvek na skupině visel asi 10minut – dostala jsem spoustu zpráv, ve kterých jste mě povzbuzovali a napsali jste mi naprosto krásné zprávy! Teď máš důvod brečet Lůco! Uvědomila jsem si, že někteří lidé jsou prostě zlí – všude na světě – A JÁ DNESKA NA JEDNOHO NARAZILA! Doufám, že si tohle TA osoba přečte a zkusí se nad sebou zamyslet – zapšklých lidí není nikdy dost! VŠICHNI JSME NÁDHERNÍ A JEDINEČNÍ! VŠICHNI MŮŽEME CESTOVAT SVOU VLASTNÍ CESTOU! A PODLE MĚ TO VŠICHNI MUSÍME SDÍLET S OSTATNÍMA! INSPIRACE NENÍ NIKDY DOST! Kdyby mě lidi neinspirovali – můj bucket list by nebyl tak dlouhý! Takže, když mi 16 letý kluk napíše, že čte můj blog a jednou chce PCT taky projít = PORUŠÍM PRAVIDLA KLIDNĚ JEŠTĚ 100X! Očividně už né v této skupině, ale budu věřit, že k dobrým lidem se můj web dostane jinou cestou! Tak a je to! Je mi líp! Zkazila jsem si ráno, ale jeden blbec mi nezkazí celý den a už vůbec ne tuhle cestu! Když jsem ráno otevřela oko a vystrčila hlavu z kokonu, tak jsem poprvé za celou dobu viděla oblohu ještě před tím, než tam bylo sluníčko! Jsem dobrá. To, že jsme včera zůstaly s Tipsy tady bylo nejlepší rozhodnutí! Je to naprostá nádhera!
Daly jsme si snídani – Snickersku, ovesnou kaši a naše nejoblíbenější přesnídávky!!
Já jsem se tady na hodinu zasekla s tou báječnou záležitostí na Facebooku a Tipsy šla směr HIKER HEAVEN! Nechala jsem si vysušit spacák na sluníčku a snažila jsem se uklidnit a nemyslet na to, že jsem nýmand!
Snažila jsem se sbalit si všechny věci, když najednou se mi zatočila hlava a musela jsem si sednout. Netušila jsem co se děje, protože mi bylo hrozně zle. Pak jsem to uviděla, při balení jsem si roztrhla tu díru, kterou jsem si včera udělala mým super novým nožem do mého prstíčku! Totálně mi prosákl celý obvaz, ale byla jsem tu sama a neměla jsem odvahu to odvázat, tak jsem předstírala, že to nevidím!
A už jsme s Conie zase na cestě! Je teplo, ale Conie si to moc užívá. Já jsem pořád taková nějaká špatná dneska, hrozně mě to mrzí. Já nemám ráda, když mě lidi nemají rádi. Hodně s Conie zastavujeme a fotíme, protože dneska nás čeká jenom 15 mil = 24km a dorazíme do města Aqua Dulce a tam jdeme do vyhlášeného HIKER HHEAVEN.
Dnešní šlapání bylo hodně zvláštní. Přemýšlela jsem nad spoustou věcí, poslouchala hudbu a tak nějak mi to hrozně rychle uteklo! Ani jsem se nenadála a už jsem byla pár mil před městem.
Dorazila jsem k supermarketu a udělala jsem nálet na sladkosti! Koupila jsem si spoustu čokoládiček a sladkého pití, protože to dneska prostě potřebuju! V supermarketu jsem potkala spoustu hikerů, kteří mi řekli, že za 20minut odjíždí velké auto, které vozí hikery do toho slavného HIKER HEAVEN (nebe pro hikery). Rychle jsem nakoupila a čekala s ostatníma na auto. Přijelo auto, všichni naskákali do kufru a jeli jsme! Kolik lidí se dá nacpat do velkého auta? Pět? Kolik hikerů se dá nacpat do velkého auta? 16?
Když jsem přišla na místo, tak jsem nestačila zírat! Bylo tady úplně všechno na co jste si vzpomněli. Spoustu stanů. Místnost s počítačem. Místnost s oblečením, které si můžete půjčit, než vám tihle báječní lidé vyperou vaše oblečení. Místnost s gaučema, kde si můžete nabíjet svoje věci. Kuchyň, kde si můžete uvařit. Je tady dokonce i stoleček pro chlapy, aby se mohli oholit. Ráj na zemi! Všude tu lítají psi a pobíhají slepice.
Osprchovala jsem se, vyprala oblečení a šla s Tipsy, Horny Toe a Crumpsem do Mexické restaurace na večeři. Dala jsem si Colu a Burrito.
Když jsme dojedli, tak jsme šli čekat zase na auto, které nás vezme zpátky domů. A najednou slyším někoho hrozně křičet! Goldielocks! OMG! Tomu byste neuvěřili! SAGE! Pamatujete toho kluka, kterého jsem poslala zpátky do Warner Springs, protože podle mě, byl hodně zraněný? Nebo taky ten kluk, který mě zachránil od včel! Pořádně jsme se objali a dalších 20 minut, než přijelo auto, tak jsme si povídali, co jsme všechno prožili! Jsem hrozně ráda, že je zpátky. Prý jsem mu tam zachránila život a jen díky mně může zase v pohodě pokračovat. Mám vážně hroznou radost! Večer jsem psala v místnosti s oblečením blog, když Sage s ještě jedním chlapcem přišli a šli si najít něco na sebe, než se jim vypere oblečení. Málem jsem se počůrala smíchy!
I když dnešní ráno bylo zatím nejhorší ze všech, tak dnešní den byl skvělý. Potkala jsem se tady se spoustou lidí, které jsem dlouho neviděla a bylo to zase naprosto perfektní. Jako vždycky, když se posunu po mapce do dalšího města, tak vám sdílím mapičku. Mějte se krásně a nebuďte zlí!
