Dobré ráno! Je 6:00 a den může začít. Ranní ptáče, dál doskáče. Ráno moudřejší večera. To jsou blbosti. Podle mě je večer moudřejší rána a ranní ptáče nikam nedoskáče, více toho sežere a dřív pojde = MŮJ PŘÍPAD. Je 6 ráno, jsem úplně vyřízená, nemám vůbec nic k jídlu a brzy pojdu. K tomu jídlu - nedělám si srandu - mám poslední balíček Skittles a to je všechno co mi zbylo. A víte kolik mil je to do Kennedy Meadows? 24! 24 příšerných mil do kopce! 39km! Tohle nedopadne dobře. Dala jsem si 5 Skittles bombónků k snídani.
Není pro mě žádná jiná možnost - dneska musím dojít do města, děj se co děj! Když jsem si šla doplnit vodu a filtrovala jsem ji, tak jsem málem usnula na kameni. Ach ty rána! Když jsem dofiltrovala, dala jsem si 3 Skittles a vyrazila. Po cestě jsem potkala ten nejdivnější Trail Magic.
Džus? Pivo? Meloun? To by mě vážně zajímalo, který idiot by tahal pivo nebo meloun? Blbost! Všechno je to těžké a nás dneska čekají neskutečné kopce! Míjela jsem Trail Registr, do kterého se zapisují hikeři a většinou nechávají nějaké zprávy. Já napsala: “Goldielocks dneska drží Skittles dietu - mňam mňam - je to jediné jídlo, které mi zbylo - snad potkám chaloupku tří medvědů a sním jim ovesnou kaši!” Když jsem zdolala prvních 6 mil do strmého kopce, tak jsem se rozhodla dát si pauzu - svačinku - Skittles? Nebo?
Hmm. Který idiot by tahal meloun? LUCIE! Když já tam Wilsona prostě nemohla nechat! Byl tam chudáček tak osamělý, že jsem se ho rozhodla vzít do batůžku. Já toho unesu!! Ale víte co je na tom nejlepší? Když jsem ho rozřezala - NEPODŘEZALA JSEM SAMA SEBE! Haha. Né, to není to nejlepší - nejlepší bylo, že šel zrovna kolem TourGuide a nabídla jsem mu meloun - tak šťastného kluka jste ještě neviděli! Je Vegan a jí tu podle mě samé SRA*** - SRANDOVNÍ HNUSNÉ JÍDLA. Vytáhne si lžičku a společně dlabeme meloun.
Po chvíli dorazí Giggles a směje se. Komentuje to jen slovy, že takovou blbost může udělat jenom Goldielocks! Ale jak jí chutná!! Udělaly jsme si spolu selfie - chtěla jsem vám konečně ukázat tu krásnou holku! Podle mě je nádherná!
Později přichází Lee a všichni tady společně sedíme a cpeme se melounem, který jsem tady já dotáhla!! Upřímně… Neměla jsem moc na výběr, protože dneska ocením vážně úplně každé jídlo! Každé!
Když TourGuide odcházel, tak mi děkoval a sdělil, že jsem jeho hrdina dnešního dne a dal mi proteinovou tyčinku. Och, asi nechce, abych tady umřela. Hned při zdolávání dalšího kopce mám jiné pocity - chci umřít. Už aby to bylo za mnou!
Dneska jdu většinu trailu s Giggles a s Lee. Jsou to super holky a rychleji mi to tady utíká. Je to tady krásné, ale když se dívám do dálky na hory, které nás čekají za pár dní, tak si jenom říkám, ať už jsem proboha pryč z toho sucha a vedra!
A teď se podržte! My jsme to zvládly! Přešly jsme poušť a po několika týdnech sucha a žebrání o vodu jsme došly do ráje. Do mokrého ráje! To byl neskutečný pocit namočit si do nohy a pak tam prostě žuchnout. Nádhera!
Lee se rozhodla zůstat kempovat tady u jezera, ale my s Giggles jsme musely do Kennedy Meadows - nemáme už žádné jídlo. Sice je už skoro 7:00 a zbývají nám ještě 3 míle a obchod už bude určitě zavřený, ale my to prostě musíme dát! Skoro letíme. Jo… Jenom abyste si nemysleli, že Kennedy Meadows je nějaké velké město - jsou to 3 budovy a konec! Tohle je Kennedy Meadows!!
Těsně před městem jsme narazily na označení 700mil! 1126km! Nechci nic říkat, ale jsem pyšná! Na nás na všechny, co jsme to zvládli a přežili tu příšernou poušť! Jsme prostě borci!
Když jsme s Giggles přicházely k hlavní budově, čekalo nás něco, co jsem nečekala ani v těch nejtajnějších snech! Když nás uviděli lidi, kteří seděli venku (cca 50 hikerů), tak začal bouřlivý potlesk a křik!! Nepopsatelný pocit! Všichni tleskali a křičeli “ZVLÁDLY JSTE TO!” Vítají se tady tak všichni hikeři, protože jsme prostě dobří - zvládli jsme poušť a 85% lidí, kteří začali už taky i skončili. JAK ŘÍKÁM, JSME BORCI! Bylo kolem mě spoustu kamarádů a všichni se ptali, jak jsem to zvládla - každý tady ví o mém pádu a o tom, že mi došlo jídlo. Každý chce slyšet celou story. Všichni si o tom šuškali po cestě a i lidi, které jsem nikdy neviděla se mě ptají, jestli jsem vpořádku. Moc ráda bych jim všechno řekla, ale… MÁM HLAD! je 20:30 a restaurace zavřela v 19:00, ale je pořád otevřený obchod, takže si můžu koupit alespoň něco. Všichni si ale stěžují, že je tady hrozně moc lidí, takže kuchař dělal jenom pizzu - prý jsem o nic nepřišla. Všichni jedli pizzu. Samozřejmě většina lidí by radši burger!!
Jdu do obchodu a hned jak vejdu, tak mi slečna u pokladny řekne: “Bože ty máš nádherné vlasy a celá jsi nádherná!” Hmm, po 8 dnech bez sprchy musím být vážně překrásná. Poděkuji a ptám se, jestli mají něco k jídlu - sladkosti a čipsy. Konstatuji, že sním úplně všechno, protože jsem dneska jedla jenom Skittles a meloun. Povídáme si a říkám ji celý můj příběh o otřesu mozku a dni bez jídla. K pokladně přijde kluk, podívá se na mě a povídá: “Co by sis dala?” Zavřu oči a řeknu: “Double Cheeseburger se slaninou!” Kluk se otočí, povzdechne si a řekne: “Dej mi 15 minut!” Děcka!!! Ten chlapec byl kuchař a normálně mi šel udělat double cheeseburger! Chápete?
To jste měli slyšet… “To si už snad děláš srandu Goldielocks! Jak to kruci děláš? My všichni jsme tu jedli pizzu! A kuchyň zavřela v 7! Ti, co přišli po 7 suší hubu a cpou se sladkostma, ale dojde miss Čekoslovakia, udělá ty její psí oči a dělají se burgery?” Upřímně se směju, ale nemám na to co říct - je to kouzlo osobnosti. Ten burger byl boží - já měla takový hlad! Šla jsem zpátky dovnitř do obchodu po stopadesáté poděkovat a ta slečna u pokladny mi podává lžičku. Má před sebou kopec zmrzliny a chce to se mnou sdílet. Kdybyste viděli, jak jsem se na to vrhla! Zmrzlinaaaaaa! Já ty lidi miluju! Stojím u pokladny a CPU se zmrzlinou. Po chvíli mi ta kočka řekne, ať si to vezmu, že už jí to stačilo - měla pár lžiček! Já jsem snad v nebi. Vrátím se zpátky ke stolu s kopcem zmrzliny a celý stůl na mě zařve: “FUCK YOU GOLDIE!” (mami, to znamená něco jako, nemáme tě rádi!)
V 9:30 obchod zavírá a já jdu ještě jednou poděkovat, protože se mi dostalo té nejlepší péče a vůbec netuším, čím jsem si to zasloužila. Všichni jsou tu na mě hrozně moc hodní. Oboum mým zachráncům věnuji vřelé obětí a tisíceré díky. Když obchod zavře, všichni se přesuneme k ohni a konečně mám čas vyprávět celý příběh o tom jak jsem spadla, viděla medvěda a prodala další pár ponožek. Sedíme u ohně asi do 1 do rána. Zakončení dnešního dne bylo úžasné. Cítím se plná energie a nemůžu se dočkat na další a další zážitky této báječné 4300km cesty!
Jo! A! Málem bych zapomněla! Tady zase mapička, kde se zrovna nacházím.
