Den 81 - Going down

Dobré ráno! Bože já se božsky vyspala! Je 7 ráno a já už takhle po ránu srším dobrou náladou a cítím, že dneska zvládnu ujít spoustu mil! Venku je krásně, tak proč si ten den ještě nezpříjemnit snídaní? Kupodivu dneska nemám chuť na palačinky, ale na slanou snídani, takže si objednávám vajíčka se slaninou, bramborama a toustíkama. Ráno dělá den!



Gilligan je překvapený, že jsem vzhůru takhle brzy - já upřímně taky. Šla jsem si koupit ještě nějaké dobrotky k jídlu, dala si sprchu a skoro jsem byla připravená na odjezd. Ale znáte to, než já se vyprdolím - to je doba. Gilligan se rozhodl vrátit na trail - je to údajně těžší stopovat nazpátek, takže šel, aby se tam dostal co nejdříve. Já se v klidu dobalila, zašla si ještě koupit jednu Snickersku, došla si na záchod a zhruba 20 minut po Gilliganovi jsem vyšla. Když odcházíte tady z tohoto resortu, tak na hlavní silnici je to cca 1 míle, kterou musíte dojít. Já hned když jsem opustila resort, tak jsem viděla nějaké auto, jak odjíždí - bylo to absurdní, ale zkusila jsem zvednout palec a stopnout si to auto. Auto zastavilo, otevřelo se okýnko a děsně milá paní se mě hned ptala: “Potřebuješ zpátky na trail? Tak si naskoč!” Já mám vážně více štěstí než rozumu! Měli v autě jenom jedno místo, takže bylo super, že jsem byla sama. Douglass a Carol mě odvezli zpátky na trail - byla to cca půl hodinová cesta. Já mám fakt takové štěstí! Takové zlatíčka! Byli v České republice, tak jsme si povídali o Praze a Českém Krumlově, pak o trailu a cesta utekla jako nic. Díky Dougu a Carol!



Když mě vyhodili na cestě, která vede k trailu, tak tam stál obrovský stan a kolem něj šaškovali nějací tři chlapi. Volali na mě, jestli nechci vychlazené pivo - řekla jsem, že pivo nepiju a oni, že mají i saké - upřesnila jsem, že nepiju alkohol. A pak jeden zakřičel: “Máme tady i sušenky!” A to zase Lůca na něco slyší!



Byli to Trail Angels! A zrovna chystali pohoštění pro hikery a Goldilocks byla jejich první hiker! Sedla jsem si, dostala jsem ledový čaj a povídala si s Martinem, Mr. Dash a Dallas. Prostě se chlapům nechtělo sedět v kanceláři, tak se rozhodli dělat nějaký ten Trail Magic! O poledni prý budou i hotdogy! Po půl hodině přijel Gilligan! Nemohl uvěřit, že já už jsem na místě a on teprve teď dorazil, když odešel asi tak 20 minut přede mnou. Nojono. Začali přicházet další hikeři, kteří jeli z města a všichni jsme si tu hověli. Nikomu se nechtělo odejít.



Chtěla jsem odejít kolem 11, ale znáte mě - jakmile je někde jídlo, já nemůžu odolat! Lidi se tady střídali - odcházeli, přicházeli, ale já jsem stále zůstávala. A pak jsem se ujala dělání hot dogů! Lůca obraceč párků. Kdybych náhodou nedodělala toho inženýra, tak jsem si jistá, že někde u stánku by mě vzali! Šlo mi to jako po másle!



Neskutečná sranda tady byla, ale všechno jednou musí skončit! 13:00 jsem se odhodlala odejít! Rozloučila jsem se s mými 3 Trail Angely a bylo mi ctí být jejich první zákaznicí! Byli to skvělí chlapci. Díky moc!



Šlapu. Sama. Gilligan odešel chvíli přede mnou, ale jeho už zase nikdy nedoženu s jeho vražedným tempem. Není mi úplně nejlíp a jdu jak šnek. Přemlouvám se ke každému dalšímu kroku. Ale! Už mi zase úplně hrabe - fotím si kytky! Všude je to tady poseté kytičkama a já mám pocit, že v těch párcích byla snad tráva, protože kolem mě lítají ptáčci a motýlci a všechno je tak barevné! Tak žluté! Tak krásné!



Šlapu do obrovského kopce a říkám si, kde se tu asi tak vzaly všechny ty kytičky. Šoupu nohama a závidím kytkám, že můžou jenom tak stát a nemusí šlapat do kopce. Vyhodnotila jsem, že mi vážně není dobře. Nevěděla jsem jestli je to tím jídlem, co jsem všechno snědla, nebo jestli jsem jenom líná. Pak mi ale došlo, že Kennedy Meadows North leží v 1930m a já jsem právě v 3202m a byla jsem doma. Proto necítím konečky prstů a není mi úplně hej! Blbé kopce!



Fotka pěšinky s horama + fotka obrovské skály uprostřed


Vzdávám to. Jdu si po 4 mílích lehnout a umřít tady na kamenech. Možná budu zvracet a první půjde párek v rohlíku a hned potom všechny ty sladkosti, které jsem snědla. Už už jsem si chtěla sednou, když kolem mě z protisměru prochází nějaká korejka a říká mi “Ty musíš být Goldilocks. Kamarádka na tebe čeká tam kousek.” Zatajil se mi dech a jako první mi svitlo v hlavě, že je to Tipsy. Pak mi ale došlo, že Tipsy je tak 200mil přede mnou, ale já nechci být sama, takže jsem se rozběhla a běžela a věděla jsem, že na mě někde čeká Reeses! Z dálky už křičela: “Goldilocks!!” Pořádně jsme se obejmuly, jako bychom se týden neviděly - viděly jsme se včera. Reeses na mě od včerejška čekala na jednom místě. To je láska! Kupodivu tady u jejího hnízdečka sedí i Gilligan, což mě dost udivuje. Domluvili jsme se všichni společně, že půjdeme ještě 6 mílí a pak si uděláme táborák a budeme se dívat na film Sing. A jdeme! Já mám hned lepší náladu a kupodivu už mi není zle. Pořád jsem ale okouzlená kytkama okolo, takže to značí, že nejsem zcela v pořádku.



Vidíte ty barvy? Žlutá! Fialová! Červená! To není možné! Poslední míle utekly docela rychle, protože jsme si povídali a smáli se a já jsem zapomněla na to, že je mi zle. Všude byla nádhera, měla jsem okolo sebe dva lidi, které jsem měla moc ráda a tak nějak všechno bylo naprosto perfektní. My s Reeses jsme se pak na chvíli zastavily a daly si pauzu a Gilligan pokračoval a dali jsme si sraz na vrcholu hory, kam jsme lezli.



Když jsme dorazili na místo, tak se mi tam vůbec, ale vůbec nelíbilo! Takový obyčejný plácek a nic moc výhled. Vyskákala jsem k takovému srázu a hrála si na umíněnou holku “Já chci spát tady! Tady na hraně a nikdy jinde!” Reeses se smála a fotila si mě - prý jsem jako malé děcko.



Gilligan mě obešel, došel úplně na hranu té skály a zavolal na mě: “Hej Goldie, a co bys řekla tomuhle?” Šla jsem se podívat … a … děcka … ten chlapec má styl!!!!!!



Tohle bylo přesně to místo, kde jsem chtěla spát! BADASS PLACE! (Mami to znamená jakože fakt děsně cool místo!) Výhled pro bohy! Výhled jenom pro nás! Gilligan rozdělal oheň a tohle bylo prostě asi nejlepší místo na spaní celého tohoto trailu! Já se nemohla vynadívat a byla jsem hrozně vděčná za tyhle dvě paka, protože né každý by obětoval své pohodlí pro nádherný výhled.



Já jsem přišla na to, že se mi do batohu vylil můj krém - ale jakože úplně total. Mám celý batoh od toho krému od Lush - bambucké máslo po celé krosně. Fakt radost. Je to ale taková škoda, že si všechno patlám na tělo. Reeses si mě zase fotí - prý jsem dneska nějaká až moc vtipná.



Jestli se ptáte, copak to mám za mikinu, tak jsem ji našla v hiker boxu a vzala si ji s sebou, protože mi teď začíná být trochu zima večer a nemám žádnou teplou mikinu. Dělali jsme si večeři a hlavním tématem byla MOJE ANGLIČTINA. Bavili jsme se o nějakých pravidlech a říkala jsem jim, jestli by mě mohli opravovat, když udělám nějakou gramatickou chybu. Gilligan řekl, že moje angličtina je perfektní a děsně roztomilá, když dělám chyby, takže mě opravovat nebude. A Reeses řekla, že se mnou strávila už moc času a že už dokonce přemýšlí jako já a občas mluví jako já, takže mě taky opravovat nebude. No, to jsem si pomohla! Povídáme si o začátcích na trailu a já jim říkám, jak jsem byla zmatená, když jsem dorazila na letiště do San Diega a vůbec jsem netušila co mě čeká. A najednou se oba dva zarazili, podívali se na sebe, začali se hihňat a zeptali se mě s kým. Vůbec jsem nechápala na co se ptají, ale řekla jsem “BY MYSELF!” (Sama). Oba vybuchli smíchy a donutili mě zopakovat tu větu. Smáli se jako kreténi a já vůbec nechápala čemu se tlemí. No. Takže. Moje používání minulých časů má své stinné stránky - chtěla jsem říct, že když jsem přistála na letišti a řekla jsem “When I got laid on San Diego´s airport.” Logicky přece bude LAND - LAID - LAID ne? Já se tyhle věci nikdy neučila a ASI JSEM MĚLA! GOT LAID = MÍT SEX. Konečně jsem pochopila čemu se celou dobu smáli. Možná bych si měla koupit slovník a trochu se přiučit. Smála jsem se sama sobě, když jsem si pak vybavila, že jsem vlastně řekla, že jsem byla zmatená, když jsem měla sex na letišti v San Diegu a když se mě zeptali s kým, tak jsem řekla, že sama se sebou (By myself). No nic. Alespoň se všichni baví.



Dneska jsme měli k večeři lososa s bulgurem - jídlo, které jsme dostali od těch trail angelů. Bože to bylo dobré! Chtěli jsme si pustit ten film, jenomže ve stahování se stala nějaká chyba a film se nedostahoval, takže máme smůlu. Místo toho si raději děláme srandu z mojí angličtiny a z toho, jak vyslovuju čokopafs. Jsou dneska oba nějací vtipní. Po večeři si jdeme lehnout a koukáme na hvězdy. Já ležím uprostřed - ani jeden z nich neví, co je v noci čeká. Musí vám být jasné, že budu cizoložit - já ráda okupuju 70% prostoru! Dělám to sice úplně nevědomě, ale já prostě ráda kradu cizím lidem jejich karimatky a jejich místo na spaní. Jak jsem říkala, tak tohle místo je naprosto úžasné, ale stojí to trochu toho pohodlí - hlavně teda je to trochu z kopce a sjíždím dolů. Ležíme, pozorujeme hvězdy a já jen tiše konstatuju: “I GO DOWN.” (myslela jsem tím, že sjíždím dolů po karimatce) Po celém prostoru se ozývá neskutečný smích a ti dva kreténi se zase tlemí a já vůbec nevím čemu. Ani jeden se nemůže nadechnout, jak moc se smějí a Reeses to okomentuje slovy: “Hele, ale já jsem tady hned vedle vás, tak si to nechte na jindy). Gilligan nemluví, protože se směje. Já už se směju taky a nevím čemu. Já mám dneska nějaký blbý den. Slovní spojení “Go Down” znamená poskytnout někomu orální sex. Zítra si jdu koupit slovník, vážně by mě zajímalo, co jsem komu za poslední dny nabídla a nevím o tom… Dobrou


-> Jít na 82. den

  • White Facebook Icon
Něco o mně

 

Jmenuji se Lucie.

Lucie postrach ulice.

Svatá Lucie, co mámě nervy upije a tátovi taky nepřidá.

Nebo tak nějak.
Narodila jsem se 12.12.1992 a od té doby mě toto číslo pronásleduje.

12. 12. 2012 jsem se rozhodla změnit svůj život a stvořila Bucket List.

Více o mně...