Ach ty rána! Já už zase jako vždy nevstala. Moje tělo to prostě nezvládá. Takže vstávám jako každý den v 7 - to je prostě moje hodina. Dneska po ránu mám hroznou radost, protože si oblíkám moje nové ponožky! Koupila jsem si v Lake Tahoe totiž dvoje nové ponožečky a to je paráda! Úplně nové, čisťounké, voňavoučké! Radost pohledět. Nic pro lidi s fetishem. Vycházím v 8 a tomu byste nevěřili, ale to místo bylo vážně to úplně jediné s výhledem. Zbytek je tady v lese a nevidíte vůbec nic. Já si prostě vážně umím vybrat.
Dnešních prvních 13 mil je celou dobu v lese a já se musím přiznat, že nejsem úplně fanda stromů a mechu, takže jsem dneska neudělala vůbec žádnou fotku, ale tady vážně není nic k focení. Od rána jsem si říkala, kde je asi tak Reeses. Zajímalo by mě, kam včera došla. Když jsem byla asi tak 3 míle před městem Sierra City, kde jsme dneska měli dojít, tak jsem najednou slyšela, jak někdo křičí moje jméno. Seděla tam Reeses! To jsou mi věci - vstávala v 6 a předběhla mě. To je fakt vrchol i takový šnek jako je Reeses mě předjel. Katastrofa! Spolu jsme došly na silnici odkud se dalo stopovat do Sierra City a zrovna z kopce seběhli dva chlapi, kteří byli na nějaké túře a ptali se nás, jestli chceme hodit do města! Dali nám studenou vodu z jejich ledničky v autě a nabízeli nám i pivo. Voda je ale nad zlato. Byli to báječní chlapi - vysadili nás před jedinou budovou v Sierra City - jedna budova - obchod, restaurace a pošta. Já měla takovou chuť na Root Beer, že jsem letěla do obchodu a hned jsem kupovala Root Beer! Dneska bylo totiž neuvěřitelné vedro! Za jak dlouho si myslíte, že se dá vypít takový Root Beer? 45 sekund?
A hned potom jsem si objednala burger se slaninou a hranolkama! Hned když jsem vešla do obchodu, tak týpek, který tam otáčel burgery na mě koukal jako na zjevení. Přestal pracovat a čuměl na mě. Bylo to divné. Došla jsem si pro další Root Beer a když jsem se vrátila, tak na mě zíral a řekl “Ty jsi ta nejkrásnější holka, která kdy přišla do tohodle obchodu!” Vyprskla jsem smíchy. Chlapec má asi šedý zákal nebo jinou vadu očí. Vzala jsem si Root Beer a burger a šla si sednou k Reeses.
V téhle restauraci je zmrzlina zadarmo! Není to ráj? Můžete sníst kolik chcete! To je bájo! Ale když jsme dorazily my s Reeses, tak už tam nebylo moc na výběr, ale to neva. Když jsme dojedly, tak ten týpek přišel s obrovskou krabicí (sedělo tam asi 10hikerů) a vysypal celou tu krabici, která byla plná zmrzlinek do mrazáku se slovy: “Za tuhle další várku poděkujte téhle nejkrásnější hikerce s dredy, protože tohle všechno je pro ni!” Bože, to je takový trapas! Je mi líto, že jsem vám neudělala fotku, ale pokusím se vám ho alespoň popsat: vysoký, hubený, černovlasý, nagelované vlasy a vypadal jako transvestita. Myslím, že bychom se k sobě hodili.
A PAK MĚ MÁLEM OMYLO! Do restaurace vešel ten pán, který nás tady dovezl a volá: “Hej Goldie, nepostrádáš náhodou foťák?” Děcka! Bože můj! Já jsem v jejich autě nechala moji zrcadlovku! Věřili byste tomu? Já jsem prostě úplně blbá. Oni odjeli - asi 30 mil daleko a po hodině řídili zase zpátky jenom kvůli mojemu foťáku. Bože bože. Jsou to ale zlatí chlapi tady v té Americe!
Byla jsem tady v tomhle pidi městě 2 hodiny a už jsem se vracela zpátky na trail. Připojil se ke mě Pickles a dali jsme si za cíl ujít dneska ještě 7 mil. Bylo 5 hodin, takže pohodička. Když jsem zmínila, že potřebujeme zpátky na trail, tak ten zamilovaný týpek se nabídnul, že nás tam odveze. V autě nám nabízel marihuanu. Překvapilo ho, že nejsem úplně drogový člověk, protože já tak prostě s těma mýma dredama vypadám. Na mě teda s tímhle gestem nezapůsobit, ale když jsme vystupovali z auta, tak mi podal krosnu, pomohl mi ji dát na záda a pak řekl: “Proboha už odejdi, protože já už se na tebe nemůžu dívat, já nikdy tak krásnou holku neviděl!” Takže dámy a pánové, nikdy nejezděte do města jménem Sierra City, protože tam nemají žádné hezké holky! Tady máte mapičku, abyste věděli, kde to je.
A dneska tady byl zase takový obrovský znak PCT, ze kterého já mám vždycky hroznou radost! A tenhle je velký jako moje hlava!!
Vycházíme a lezeme do kopce. Jako vždy. Z města je to prostě vždycky do kopce. Ale po těch pár měsících už jsem si na to celkem zvykla. Když jsem vylezla asi do půlky toho zrůdného kopce, tak jsem konečně vylezla z lesa a procházela krásnými kopci. Ono je tady všechno hrozně zakouřené, ale k večeru to má svoje kouzlo.
Všude kolem mě byly zelené křáky a v kontrastu s oranžovo-červeno-růžovým nebem to vypadalo prostě božsky. Asi 5x jsem se málem zabila, protože jsem nedávala pozor, kam šlapu a koukala se všude okolo. Reeses odjíždí z trailu na 2 týdny na dovolenou na Floridu, takže jsem zůstala tak nějak sama. Je mi smutno.
A pak jsem to uviděla! TO MÍSTO! To místo, kde jsem 100% věděla, že chci spát! Nejšílenější a zároveň nejúžasnější místo, které si vůbec dovedete představit! Uznávám - je to trochu adrenalin, ale … tady jsem nemohla nezůstat! Myslela jsem si, že doženu Pickles, ale odtud se prostě nedalo odejít. Ušla jsem dneska 24mil = 38,6km. To stačí.
Ležela jsem tady na tom nejšílenějším místě, které jsem si kdy dovedla představit a naprosto přesně jsem věděla, kdo mi tady chybí a pak jsem chytla signál a přišla mi sms:
1. Když jsem dneska vyšel, tak bylo vážně divné ticho a neslyšel jsem vůbec žádné stěžování si.
2. Nikdo na mě nekřičel? A nikdo na mě nebyl zlý?
3. Proč je za třetí prázdné?
4. Tak trochu mi chybíš. A nevím proč … hmm
Mám vám vůbec říkat, jak jsem se cítila? …