Jednou jsem v noci nemohla spát a pouštěla jsem si videa na Youtube a víte, jak to chodí – začnete u písničky od Adele – najednou koukáte na to, jak postavit stan a nakonec se učíte hrát na ukulele! Zkoukla jsem nějaké tutoriály hry na ukulele a už jsem měla na mysli, že to se musím naučit!
Asi o dva měsíce později, jsem jela na víkend domů do Ostravy a děsně jsem se doma nudila, protože bylo hnusné počasí a nedalo se nic dělat. Máma viděla, jak jsem otrávená, tak mě vytáhla do kina. Před kinem jsme si prošly obchoďák a já najednou měla před očima obchod s hudebninami! Hned jsem si vzpomněla na ukulele! Vešla jsem dovnitř a bylo to! Láska na první pohled! Moje nové ukulele!! No řekněte, není nádherné!
Dojela jsem nadšená domů a hned se to jdu naučit! Už jsem viděla videa, jak se naučit na ukulele v 10 minutách, jak zahrát 50 songů se čtyřmi akordy, tak to přece inteligent jako já zmákne levou zadní! V každém tutoriálu na úvod říkají – nalaďte si ukulele a jdeme na to! Co? Jak si ho mám jako naladit? Vždyť já mám hudební hluch a vůbec ty tóny podle nich neslyším. Druhý den ráno 9:00, kdy obchoďák otevírá, jsem stála před hudebninami a kupovala ladičku na ukulele! Kretén v obchodě mi ještě řekne: „Proč jste si to nekoupila už včera?“ Jak jsem to asi měla vědět, že se ten nástroj musí ladit? OMG! Opět jsem dojela domů a ladila a ladila a ladila! Já jsem ale asi úplný blbec a ladila jsem další 2 dny. To ukulele vůbec nehrálo! 2 nejhorší dny v životě mojí rodiny! Ukulele vrzalo, já byla vzteklá jak pes a všechny bolela hlava.
Po dvou dnech, kdy jsem konečně pochopila, jak to funguje, jsem začala zkoušet akordy – myslím, že jsem talent – tátu jsem další dva dny neviděla, zavřel se u sebe v kanceláři a nechodil domů ani na jídlo – máma se mě pořád snažila nutit dělat něco jiného, než hrát na ukulele – a brácha začal poslouchat techno! Stále si myslím, že jsem talent! Nikdy v životě jsem neviděla mámu a tátu šťastnější, než když jsem odjížděla zpátky do Prahy! Zato brácha, který se mnou v Praze bydlí, měl osypky.
Trénovala jsem a trénovala, až ukulele začalo mít hezký zvuk. Pak ale nastal druhý obrovský problém – já neumím zpívat! Jak můžu hrát na ukulele, když si k tomu nemůžu zpívat? To se naučím! Bráchovi jeden den došla trpělivost a zařval na mě: „Hey, Mozart! Vrzej si tady na co chceš, ale proboha tě prosím, přestaň zpívat!“
A to je můj příběh, jak už umím na ukulele! Když jsem odjela do Kanady, tak jsem bez ukulele nemohla vydržet a koupila si svoji druhou lásku! Mám tady 4 spolubydlící a kočku a po 4 měsících se stále nikdo neodstěhoval, ale kočka přestala slyšet na její jméno.
JSEM TO ALE GÉNIUS!
