top of page

Vylézt na horu vyšší 4000m

Tohle je vážně vtipný příběh. Po vyškrábání se na mou první dvoutisícovku, jsem si napsala do bucket listu třítisícovku. Nestihla jsem na ni ani vylézt a už jsem lezla na svou první čtyřtisícovku!! Takže jsem 3000m tak trochu přeskočila, ale to neva!

16. 6. 2017 jsme se rozhodli s tátou a jeho kamarády (Vladkem a Radimem), že se vyškrábeme na Gran Paradiso! Naprosto dokonalý nápad byl, že pojedeme přes noc a budeme se střídat v řízení a všichni se prospíme. Ráno dojedeme pod kopec k osadě Pont a polezeme rovnou na chatu Vittorio Emanuele, kde jednu noc přespíme a druhý den brzy ráno to dáme na Gran Paradiso. Stupidní nápad! Dva spolujezdci začali pít hned, když jsme vyjeli a řízení zbylo na tátu a na mě. Nespala jsem ani minutu! Když jsme dojeli pod kopec – myslela jsem na svoji postel a na spánek – ale čekal mě několikahodinový výšlap. Pecka. Počasí nám naštěstí přálo a sluníčko mě vždycky nabíjí energií, i když jsem úplně grogy!



Když jsme došli k chatě, tak jsme se s tátou sotva plazili po třech. Dali jsme si obědo-večeři a já jsem šla spát asi v 6 večer. Další den jsme vstávali v 5 ráno. Spaní bylo v takovém podkroví, kde spalo asi 30 horolezců – dovedete si představit to chrápání? Děs! Já jsem naštěstí měla špunty do uší – ale táta nespal vůbec. Už druhý den.



V 5 ráno jsme už byli nastoupení před chatkou s úvazy, lany a cepíny. A už se šlapalo. Do strmého kopce. Nahoru, nahoru a nahoru! Na jednou palouku jsme pak nasadili mačky a už to přestávala být sranda. Cítila jsem, jak se mi trochu hůř dýchá a nešly mi vůbec zvedat nohy. Byly těžké jako kameny!



Asi v jedné čtvrtině táta řekl, že to prostě nedá a že jde zpátky! Přidal se k němu i Vladek. Takže já jdu taky! Já s Radimem sama nepůjdu – on je profík a já amatér a jenom bych ho zdržovala. Jdu zpátky, stejně je mi hrozně. Táta s Vladkem mi ale řekli, ať jdu! A dokonce i Radim říkal, ať jdu s ním, že na mě počká a bude se mnou. Tak jsem se naprosto nesmyslně rozhodla jít. A už jsme zase šlapali. Já jsem se snažila jít rychleji než normálně, abych Radima tak moc nezdržovala a málem jsem vypustila duši. Pod kopcem, kde Radim zkonstatoval, že jsme asi v půlce, jsme se navázali na lano a vytáhli z batůžku cepíny.



A jde se. Bolely mě nohy a kousek od vrcholu jsem si říkala, že to snad nezvládnu, ale zatnula jsem zuby a šlapala dál. Poslední část, těsně pod vrcholem pro mě byla nejhorší – byly to skály a všude sráz jako prase, klepaly se mi nohy i ruce a Radim se mi smál. Když jsme se vyhrabali na vrchol, tak jsme se snažili si udělat fotku s madonou, ale bylo tam tolik lidí, že to pro mě tak trochu ztratilo kouzlo.



Naštěstí to Radim zachránil tím, že řekl, že jdeme vylézt na ten nejvyšší vrchol – který je kousek za madonou a moc lidí tam nelozí. A JÁ UŽ VÍM PROČ – protože je to neskutečně nebezpečné! Z ničeho nic, jsme se ocitli na skále, ze které nevedla cesta dál – tak Radim spustil lano a řekl, pojď, teď tě spustím dolů. What the f***? Sputit? Já se mám spustit? Já už se několikrát s někým, ale né ze skály! Já nikdy nikam nelezla a neumím slaňovat a prostě krize – pod náma propast jako kráva a já se mám tady spouštět? To byl porod! Radim se mi smál jako bych byla úplný kretén. Panikařila jsem a klepala jsem se jak ratlík. Když mě spustil dolů a já seděla a držela se kamene, tak jsem si myslela, že jsem mrtvá. Okolo nás byl nádherný výhled! Takhle podle mě vypadá nebe! Chvíle kolem lítali i andělíčci!


Gran Paradiso 4061m – nejvyšší vrchol Grajských Alp – 17. 6. 2017 – 10:54



Gran Paradiso bylo dokonalé! Byl to zážitek, jaký jsem doteď nezažila. Bála jsem se, cítila jsem adrenalin a takovou radost, když jsem to dokázala, že to předčilo všechna má očekávání. Kdybych někdy příště lezla na podobnou horu – více bych se vyspala a lépe bych se připravila na slaňování. Zbytek už je easy – chce to jen odvahu.

Comentarios


bottom of page