Tohle je vážně vtipný příběh. Po vyškrábání se na mou první dvoutisícovku, jsem si napsala do bucket listu třítisícovku. Nestihla jsem na ni ani vylézt a už jsem lezla na svou první čtyřtisícovku!! Takže jsem 3000m tak trochu přeskočila, ale to neva!
16. 6. 2017 jsme se rozhodli s tátou a jeho kamarády (Vladkem a Radimem), že se vyškrábeme na Gran Paradiso! Naprosto dokonalý nápad byl, že pojedeme přes noc a budeme se střídat v řízení a všichni se prospíme. Ráno dojedeme pod kopec k osadě Pont a polezeme rovnou na chatu Vittorio Emanuele, kde jednu noc přespíme a druhý den brzy ráno to dáme na Gran Paradiso. Stupidní nápad! Dva spolujezdci začali pít hned, když jsme vyjeli a řízení zbylo na tátu a na mě. Nespala jsem ani minutu! Když jsme dojeli pod kopec – myslela jsem na svoji postel a na spánek – ale čekal mě několikahodinový výšlap. Pecka. Počasí nám naštěstí přálo a sluníčko mě vždycky nabíjí energií, i když jsem úplně grogy!
Když jsme došli k chatě, tak jsme se s tátou sotva plazili po třech. Dali jsme si obědo-večeři a já jsem šla spát asi v 6 večer. Další den jsme vstávali v 5 ráno. Spaní bylo v takovém podkroví, kde spalo asi 30 horolezců – dovedete si představit to chrápání? Děs! Já jsem naštěstí měla špunty do uší – ale táta nespal vůbec. Už druhý den.
V 5 ráno jsme už byli nastoupení před chatkou s úvazy, lany a cepíny. A už se šlapalo. Do strmého kopce. Nahoru, nahoru a nahoru! Na jednou palouku jsme pak nasadili mačky a už to přestávala být sranda. Cítila jsem, jak se mi trochu hůř dýchá a nešly mi vůbec zvedat nohy. Byly těžké jako kameny!
Asi v jedné čtvrtině táta řekl, že to prostě nedá a že jde zpátky! Přidal se k němu i Vladek. Takže já jdu taky! Já s Radimem sama nepůjdu – on je profík a já amatér a jenom bych ho zdržovala. Jdu zpátky, stejně je mi hrozně. Táta s Vladkem mi ale řekli, ať jdu! A dokonce i Radim říkal, ať jdu s ním, že na mě počká a bude se mnou. Tak jsem se naprosto nesmyslně rozhodla jít. A už jsme zase šlapali. Já jsem se snažila jít rychleji než normálně, abych Radima tak moc nezdržovala a málem jsem vypustila duši. Pod kopcem, kde Radim zkonstatoval, že jsme asi v půlce, jsme se navázali na lano a vytáhli z batůžku cepíny.
A jde se. Bolely mě nohy a kousek od vrcholu jsem si říkala, že to snad nezvládnu, ale zatnula jsem zuby a šlapala dál. Poslední část, těsně pod vrcholem pro mě byla nejhorší – byly to skály a všude sráz jako prase, klepaly se mi nohy i ruce a Radim se mi smál. Když jsme se vyhrabali na vrchol, tak jsme se snažili si udělat fotku s madonou, ale bylo tam tolik lidí, že to pro mě tak trochu ztratilo kouzlo.
Naštěstí to Radim zachránil tím, že řekl, že jdeme vylézt na ten nejvyšší vrchol – který je kousek za madonou a moc lidí tam nelozí. A JÁ UŽ VÍM PROČ – protože je to neskutečně nebezpečné! Z ničeho nic, jsme se ocitli na skále, ze které nevedla cesta dál – tak Radim spustil lano a řekl, pojď, teď tě spustím dolů. What the f***? Sputit? Já se mám spustit? Já už se několikrát s někým, ale né ze skály! Já nikdy nikam nelezla a neumím slaňovat a prostě krize – pod náma propast jako kráva a já se mám tady spouštět? To byl porod! Radim se mi smál jako bych byla úplný kretén. Panikařila jsem a klepala jsem se jak ratlík. Když mě spustil dolů a já seděla a držela se kamene, tak jsem si myslela, že jsem mrtvá. Okolo nás byl nádherný výhled! Takhle podle mě vypadá nebe! Chvíle kolem lítali i andělíčci!
Gran Paradiso 4061m – nejvyšší vrchol Grajských Alp – 17. 6. 2017 – 10:54
Gran Paradiso bylo dokonalé! Byl to zážitek, jaký jsem doteď nezažila. Bála jsem se, cítila jsem adrenalin a takovou radost, když jsem to dokázala, že to předčilo všechna má očekávání. Kdybych někdy příště lezla na podobnou horu – více bych se vyspala a lépe bych se připravila na slaňování. Zbytek už je easy – chce to jen odvahu.