Ferrata je zajištěná cesta na které jsou umístěny ocelové lana, řetězy a vy se díky sedáku a pádové brzdy zajistíte na skále. Viděla jsem to v pár dokumentech a rozhodla jsem se to zkusit.
Po dokončení výstupu na Gran Paradiso 4080m v Itálii, jsme přeli na Slovinsko zdolat nejvyšší horu Triglav. Samozřejmě bych se nespokojila s kdejakou horou, když mám na bucket listu, že chci vylézt na nejvyšší hory zemí, které navštívím.
18. 6. 2017 jsme dorazili do Kranjske Gory, kde jsme se ubytovali a šli se podívat po okolí a zkouknout si, kam že to vlastně zítra polezeme, protože kousek od našeho hotýlku byl nádherný výhled přímo na nejvyšší horu Slovinska. Samozřejmě já vylezu úplně všude a kamzík nebyl výjimka! Praštila jsem se tak příšerně do hlavy, že jsem z něho málem sletěla!
19. 6. 2017 Den D. Jde se na to. Vstávali jsme asi v 5 ráno a já jsem byla rozbitá. Když jsem si představila, kam to vlastně lezeme, tak jsem chtěla umřít. Potřebovala bych tak 20 hodin spánku. Prvních 5 hodin mi dalo neskutečně zabrat. Byla jsem nejpomalejší článek! Táta na mě v jednom kuse čekal a já se plazila jako smrad. V jednu chvíli jsem se zastavila a chtěla jsem se vrátit. Ale pak jsem si řekla, že nesmím být fňukna po tom, co jsem zvládla před 2 dny! A po tom, co táta se svým strachem z výšek zvládnul některé úseky! A šla jsem!
Zastavili jsme se s tátou na chatě pod vrcholem, dali si polívku za 20 eur a mělo se jít! Jeden horolezec se zrovna vrátil a říkal nám, ať jsme hodně opatrní, že je tam sníh a byl vyprošťovat jednu ženskou. A taky, že to bylo docela nebezpečné, já sebou párkrát práskla do sněhu, než jsme se dostali na skály, kde už sníh nebyl. Tady už jsem byla v mém živlu! Skály a ferraty! Ale podle mě jenom takové lehké. Ale byl tam hrozný sráz a všude okolo byly jenom samé kameny a skály a uznávám, bylo to hodně děsivé. Táta se zaseknul. Dostal panický strach z těch výšek, chytil se skály a 5 minut se držel lana a nemohl se hnout. Krize. Upřímně jsem vůbec nevěděla, co mám dělat – já už viděla scénář, jak mu volám vrtulník – říkala jsem si to všechno v hlavě! A Pak táta řekl nahlas: „Zavolej mi vrtulník!“ Vyprskla jsem smíchy a i teď se směju! Byla to tak vtipná situace, jak z nějaké komedie. Táta se držel lana a lepil se ke skále a já stála kousek od srázu.
Proběhla diskuze, že půjdu s tátou dolů, ale táta nechtěl! Řekl, ať už tam dolezu, když mi to trvalo 6 hodin až sem! Rozhodla jsem se tedy jít, ale bylo to zvláštní jít úplně sama. Bála jsem se více než normálně. Používala jsem všechny lana, abych se na ně připnula. Ale děsně mě to bavilo! Bavilo mě, že je všude kolem sráz a že se můžu bát! Vážně adrenalin! A vrchol Triglavu? No comment …
TRIGLAV – 2864 – nejvyšší hora Slovinska
Výhled z Triglavu byl nepřekonatelný! Triglav se stal mojí nejoblíbenější horou, a kdyby se mě někdo zeptal, jestli nechci jet na Triglav, jela bych bez váhání. Nejsem si jistá, že to byly opravdové těžké ferraty, ale pro začátek mi to stačilo! Snad přijdou i těžší.