Den 20 - Doba ledová

Můj správce mého blogísku říkal, že jsem trapná s tím, že můj každý den začíná “dneska ráno jsem vstala - brzo, pozdě, zmrzla, horko, unavená, nevstala a bla bla bla!” (pozn. správce: říkal, že se tím baví... ale chápe, nejsou teď na to vhodné dny) ALE KDYŽ MĚ TY RÁNA ZABÍJÍ!!! Třeba dneska ráno jsem NEMRZLA - ale ZAMRZLA! Vzhledem k tomu, že jsem se asi už úplně pomátla a včera jsem sama navrhla, že budu spát pod širákem, tak si za to asi můžu, ale dneska v noci bylo snad -10°C! Možná přeháním, ale můj spacák zmrzl na peří a já na kost! I moje bunda!



Ani nevím co k tomu říct. Prostě doba ledová. Už třetí den jsem nespala … a … mám zmiňovat, jak moc to tady miluju? Bylo 5:00 a klepala jsem kosu. Tohle nemá cenu. Vyhrabala jsem se z iglú a šla se sbalit! Popadl mě amok!! Všechno jsem narvala batohu a nezůstanu tady už ani minutu! Vzala jsem si 2 Dexokety na utlumení úplně všech bolestí, které mám a udělala jsem rozhodnutí tohoto týdne: JDU NA PIZZU A NA COLU! HNED! Město BIG BEAR bylo vzdálené 22mil = 35,5km a já tam dneska dojdu křeče nekřeče! JÁ CHCI SPRCHU, POSTEL A PIZZU! Vyšla jsem asi 5:15 totálně zmrzlá s pěti vrstvami na sobě! Alicia už to taky nevydržela a vyšla se mnou.



Oficiálně oznamuji, že po 20 dnech vidím svůj první východ slunce! A možná bych měla uvážit, že bych takhle brzy mohla vstávat častěji, protože je to nádhera!!



Šlapu rychle co mi nohy stačí, protože pizza je na blízku! Daly jsme si na chvíli pauzu - snídani a dohnala nás Tina - vstává každý den hrozně brzy. Šlapeme hodně rychle společně - já jdu první, protože jsem nejrychlejší - respektive mám největší motivaci a jsem pod vlivem léků, takže chvilkama letím. Ve 12 odpoledne máme za sebou 14mílí a zvažujeme, že si dáme přestávku. A v tom narazíme uprostřed lesa na TRAIL MAGIC. Kontejner plný sladkostí a sodovek! A hned vedle je hnusný gauč - podle mě v něm žijou breberky - ale podívejte se na mě - jsem taky takové špinavé zvířátko, takže je nám to úplně jedno a na půlhodiny si užíváme luxusu!





S Tinou jsme dneska ráno postavily označení 400km a jsme na to hrozně pyšné! Všichni tady značí jenom míle - ale my prostě máme rády km! Poslala jsem fotku všem z mojí trailové rodinky, aby věděli, kde jsem - většina z nich je totiž za mnou. Kromě Fish & Chips - ti jsou asi 2 dny předemnou. Ale oni běhají - běhají trail maratony, tak mají dobrou fyzičku.



Po zbytek dne taky skoro utíkám, protože chci být ve městě co nejdříve - čím dřív, tím líp! Udělala asi jenom jednu fotku, ale poslední dny jsou tady ty výhledy skoro stejné.



Když jsem konečně došla k silnici, odkud se dá stopovat do města Big Bear, tak přišel ohňostroj! Když jsem přicházela k silnici, tak jsem slyšela křik z auta, které přijíždělo! Fish & Chips! Fish skoro za jízdy vyskočila z auta a letěla mě objímat! Má stále zapletené vlasy, které jsem jí zaplepla v Idyllwild. Přivezla je trail angelka u které oni zůstali. Nabídla mi, že mě hodí do mého hotelu - mohla jsem zůstat u ní - ale musela bych si postavit stan u ní na zahradě. A JÁ POTŘEBUJU NA JEDEN DEN LUXUS!! POSTEL! JSEM ROZMAZLENÁ HOLKA!


Po cestě jsem se ještě zastavila na poště, protože jsem tam měla balíček. Dorazím do hotelu, jsou tady už i Andrea s Tinou, se kterýma budu sdílet pokoj a JDU KONEČNĚ DO SPRCHY! TO JE POCIT! VODA! ŠAMPON! VŮNĚ! Ze smraďocha je vonící člověk se špínou za nehty. Podle mě se mi ta špína už zažrala do kůže a prostě nejde umýt! Ale hlavně, že jsem čistá já! Jdeme do restaurace - já v pyžamu a je mi to úplně jedno. COLU A PIZZU PROSÍM!



Byla jsem vyčerpaná, unavená, konečně najezená… a nevím co se stalo… ale po příchodu do pokoje jsem si lehla a upadla do komatu… večer 20:00 komat začal a ráno 10:00 jsem se z něj probudila. 14 hodin spánku! Bez jediného probuzení! Moje tělo mě muselo nenávidět. Poprvé píšu tenhle článek až další den - včera jsem to nějak nezvládla. Jsem odpočinutá, vyspaná, nemám kruhy pod očima a je mi skvěle! Ale o dnešním dni vám napíšu zase večer v dalším článku! Mějte se krásně a važte si svých postelí a teplé vody!


-> Jít na 21. den

Nejlepší příspěvky
Příspěvky se připravují
Zůstaňte s námi...
Nejnovější příspěvky
Archiv
Hledání podle štítků
Zatím žádné tagy
Následujte nás
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square
  • White Facebook Icon
Něco o mně

 

Jmenuji se Lucie.

Lucie postrach ulice.

Svatá Lucie, co mámě nervy upije a tátovi taky nepřidá.

Nebo tak nějak.
Narodila jsem se 12.12.1992 a od té doby mě toto číslo pronásleduje.

12. 12. 2012 jsem se rozhodla změnit svůj život a stvořila Bucket List.

Více o mně...

© 2023 by Going Places. Proudly created with Wix.com