Dobré ráno mí milí čtenáři. V noci zase foukal takový vítr, že jsem nemohla moc spát, ale museli jsme brzy ráno vstávat, takže když jsem se vzbudila kolem 6, tak už mi to bylo jedno. Vyhrabala jsem se ze stanu a šla balit. Příšerné ráno, byla mi zima a mrzly mi prsty! Tinina noha vypadala líp, ale bylo jasné, že potřebuje odpočívat. Město bylo vzdálené cca 10 mil, takže měla v plánu tam dojít a zůstat dvě noci. Já, Blue Sky a Falco jsme měli jiný plán. Dojít do města kolem 12, nakoupit jídlo, dobrat vodu a kolem 5 být zase zpátky na trailu a najít místo na kempování. Tina se rozhodla vzít si jenom půl litru vody, aby měla co nejlehčí batoh a já jsem se rozhodla jí vzít její jídlo. Ono se to nezdá, ale ty 2 kg udělají hodně. Takže Tině to pomůže a ty extra 2 kg v mojem ultra heavy backpacku už moc rozdíl neudělají. Všichni z kempu odešli a já jsem si užila snídani s východem sluníčka. No užila… už mi z té ovesné kaše začíná být blbě!
Za chviličku vyšlo sluníčko, tak jsem konečně trochu rozmrzla a vydala se na cestu. Cca o hodinu později než ostatní, ale určitě je doběhnu! Už jsou ty výhledy ohrané, já vím, ale když já jsem z toho pořád unešená!!
Dneska bylo v plánu jenom těch 10 milí = 16 km, takže se šlo skvěle s pocitem, že brzy bude konec. Když jsem došla Blue Skye a Tinu, tak jsem se nestačila divit. Blue na mě z dálky volá: “Lucy, pojď se podívat, co budeme mít dneska k večeři!”
No, já už se tady ničemu nedivím!! Šli jsme k silnici a poprvé nás čekalo stopování do města Julian. Samozřejmě, že stopovat šly ženy! Asi po 10 minutách nám zastavila paní s minivanem. Ptala se kam potřebujeme a když zjistila, že potřebujeme úplně jinam, než jede ona, tak se stejně rozhodla, že nás tam odveze. Zlatá! Během cesty do Julian (cca 20 km) začalo pršet! Poprvé nám prší! Juhů!
Když jsme dojeli do města, tak jsme hned jako první zamířili do Mom's Pie pro domácí jablkový koláč se zmrzlinou a čajem! A to všechno pro hikery PCT zadarmo! Jak úžasné je, že tohle někdo dělá. Stejně jim pak každý nechá dýško, ale i tak, je to prostě boží, že na nás tady někdo myslí! A ten koláč! OMG! A jak já miluju černý čaj s mlékem?! I love it here!
A jak jsme tak seděli, tak se postupně začali scházet naši kamarádi a všichni jsme si povídali vtipné historky z trailu. Vůbec se nám nechtělo odejít.
Pak jsme se konečně zvedli a šli nakoupit jídlo na další dny. Když jsme vycházeli z obchodu, tak jsme uviděli Iana! Někam se nám před dvěma dny ztratil a už se neukázal! Stál tam, koukal na nás a pak řekl, že to vzdává! Že prostě jede domů, protože to nedává. Já stála jako opařená! Už je to 4 člověk, který jede domů! Proč? Já to chápu, já mám taky během každého dne totální krizi a říkám si, že to prostě nemůžu zvládnout, ale pak přijde něco, co mě zase přivede zpátky a zase si věřím! Každý den mám alespoň jednou chuť to zabalit a jet domů, ale nevím co by se muselo stát, abych to doopravdy udělala! Ian měl ještě hodinu čas, než byl domluvený s nějakými lidmi, že ho odvezou na letiště do San Diega, tak jsme šli všichni společně do restaurace a dali si takový pozdní oběd. Snažili jsme se ho přesvědčit, ale po hodině Ian odjel…
Byli jsme takoví docela přešlí, protože zrovna od Iana jsme to nečekali! Ovšem teda musím říct, že výraz slečny, když jsem jí podávala kreditní kartu byl k nezaplacení!
Vyšli jsme před restauraci a pršelo. Byli jsme otrávení a já se v žádném případě nechtěla vratit zpět na trail do toho počasí. Hřmělo. Řekla jsem, že zůstanu přes noc tady ve městě s Tinou a všichni se ke mně připojili! Jeli jsme do takového malého hotýlku Apple Pie a čekal tam na nás takový pokojíček, ze kterého nás přecházel zrak!! Já se málem rozbrečela při pohledu na postel a Tina se smála, protože jámě v pokoji měli televizi.
Tohle místo je prostě boží! Byla jsem hrozně šťastná, že v té bouřce nebudeme spát venku! Tina si šla dát sprchu jako první a já… já jsem si sundala boty… NOT VERY GOOD IDEA!!!
Když jsem šla do sprchy, tak jsem děkovala bohu za ty dary! Majitel byl ochotný nám vyprat oblečení! Smradlavé oblečení po 6 dnech! To je prostě boží! Takže když vylezu ze sprchy, tak se nemusím utírat do smradlavého trička, ale do čistého voňavého ručníku! A ani si nemusím oblíkat smradlavé hadry - počkám na ty vyprané a vysušené!! Horká voda a sprchový gel jsou odedneška mí největší kámoši!! Když jsme ale všechny věci dali do sušičky, tak už nebylo moc co si oblíknout… Já měla péřovku a kolem pasu omotaný ručník. Tina měla kolem sebe obmotané dvě bundy… a tak jsme šly do restaurace na večeři! Nikdo se skoro ani nedivil, asi jsou tu na to zvyklí. Nejlepší pohled dnešního dne byl z postele, když šla Tina otevřít dveře!!!!
